Než nahrál své první "demáče", snil o tom, že se stane hvězdou londýnského Arsenalu. Jak sám přiznává, nebyl tak dobrý na to, aby se to mohlo stát, a tak usedl za své piáno, odkud pošilhává na počítač, co dostal od otce. Letos jel turné s Goldfrapp, ale jeho snem je turné s Davidem Bowiem. A velké Y v názvu? "Není to nic, čemuž by se měl dávat nějaký význam, prostě se mi to slovo líbilo, nechtěl jsem něco, co by se jen tak našlo ve slovníku. A to velké Y? Vypadá to tak zajímavěji. Lepší než Ben Garrett." Za pomoci svých kamarádů ze školy Robbieho Sterna (kytara) a Maxe Blooma (basa, pomocné vokály) ze skupiny Cajun Dance Party, Jacka Steadmana (zpěv, kytara, jinak Bombay Bicycle Club), Bena Esser a jeho babičky, která mu k písni "Happy" nahrála pomocný zpěv, vzniklo první EP "The Ides". Vyšlo v září 2007.

EP znějící jako jakýsi intelektuální cirkus. Dost bláznivý na to, aby vás to zaujalo, dost intošský na to, abyste o tom začali více přemýšlet. Asi jako kdyby Antony Hegarty začal spolupracovat s Clap Your Hands Say Yeah!. Album veselé, byť vypovídající o věcech neveselých. Ono je to vůbec s tím celkovým soundem všelijaké. Když po něm začnete pátrat víc, najdete jak přirovnání k Patricku Wolfovi, Bowiemu, tak třeba k Nicku Caveovi. Od každého si bere trochu a ve finále vytváří frYars zvuk, který postupem času obstojí samostatně. frYars své nástroje užívá až se strojovou chladností, ve finále však písně působí hřejivě domácky. Je to prostě hodný synek, který vám svým prvním EP zahraje loutkové divadlo, po jehož skončení vám nezbude, než si ho nechat zahrát znovu.

O několik měsíců později, letos v březnu, vydal své druhé EP "The Perfidy". Temnější, svázanější. Pořád geniální. Umí opustit svůj bláznivě zvláštní svět a příběhy vypráví jen tak v temném koutě prošedivělé místnosti. Elektroniky se určitě nebojí. Tomu všemu velí nejednoznačná poloha jeho hlasu. Jako korek na rozbouřeném moři.

Svou prací dokazuje, že i on může být generačním mluvčím zklamaných a ublížených. Když letos vycházely ankety, zabývající se tím nejlepším, co by nás v následujícím roce mělo potkat, frYars nebyl v žádné. Navzdory tomu jsem pevně přesvědčený, že Garret má na to, aby jeho debutové LP bylo velmi ceněné nejen mezi mladou, pošramocenou generací. "Dark Young Hearts" vychází v březnu na jeho vlastním labelu frYarcorp a v songu "Visitors" (který je volně ke stažení) mu hostuje Dave Gahan. Ten ho slyšel, když Luke Smith (producent a kytarista ze skupiny Clor) píseň mixoval. "Když ji slyšel, chtěl na tom songu zpívat, je to skvělé, více hostům bych se určitě nebránil." FrYars společně s Lukem Smithem album nahrávali v Itálii a v těchto dnech ho dokončují v Londýně. Něco ve studiu, něco ve Smithově či Garrettově pokoji.

Mimochodem letos v prosinci se frYars vydal do České republiky. Bohužel bez instrumentů. Jel se podívat do Karlových Varů, do města, kde vyrůstala jeho babička. Třeba ho tato konexe do naší země přivede minimálně ještě jednou, tentokrát i s nástroji a s doprovodnou kapelou. Jeho ambiciozní songwriting a neotřelý způsob reprodukce dělají z frYars objekt hodný pozornosti.

---

Více: MySpace.com, oficiální web
Zní jako: Patrick Wolf, David Bowie, Esser
Přesvědčí vás:
audiostream: MySpace.com
videostream: " The Ides" a "Olive Eyes"