Po vyčerpání původních dlouhohrajících desek přišel Supraphon, stejně jako v případě Hany Zagorové, na způsob, jak si úspěšnou sérii ještě o chvíli prodloužit. Tentokrát však zvolil méně bolestný způsob, neboť album "Blázen, kdo se lásky zříká" opatřil podtitulem "Hity & rarity". Naddimenzovaný tracklist skýtá dvaadvacet songů, z nichž něco málo přes polovinu vychází na CD nosiči vůbec poprvé. Nejedná se však většinou o neznámé skladby, ale pouze o pozměněné orchestrace. A protože byly nahrávky pořízeny převážně pro televizi, nečekejte žádnou divočinu.

Tu ostatně nenabízejí ani dva zcela nově nahrané kousky. Svobodovo "Zpívám své zpívání" se utápí v umělohmotném světě hudebního studia bratří Ormů, kteří, bohužel, zasklili stejným způsobem i pohádkový kousek Jana Hammera "Slza z tváře padá". Právě v něm Helena Vondráčková předvádí, že pokud se jí podaří dát skladbě ten správný výraz, umí být i nebývale zajímavou zpěvačkou a nejenom zpívající tetou. To samé se jí podaří ještě v položce "Málo mám lásky tvé", kdy však doplácí na nepřesvědčivý text Vladimíra Čorta, či v "Hotýlku Na pobřeží". Stále příjemně vyznívá i řada převzatých kousků, jako například "Má tě rád" nebo "Kvítek mandragory".

Průšvihem je naopak karaoke disko hitů "Flashdance" a "Self Control" a také duet s Pavlem Novákem "Říkám ano". To je hodně velký úlet a divím se, že ho autor výběru Jiří Svoboda nenechal tam, kde byl. Podivným dojmem na mě působí i tři písničky, původně nazpívané někým jiným, zařazené jako bonusy ("Málokdo ví", "Zpívání" a "Jsi můj pán"). Nerozumím totiž tomu, proč se na podobně koncipovaném albu něco jako bonus vůbec nachází. Jedině snad že i to je míněno jako rarita. Každopádně všechny tři vyznívají ve finále tak trochu nepatřičně a jakoby na truc původním interpretkám. I když nepochybuji, že s jejich kolegiálním dobrozdáním.

Kompilace "Blázen, kdo se lásky zříká" zkrátka přesně kopíruje hudební pouť Heleny Vondráčkové. Občas dokáže i příjemně překvapit, ale většinou je to jen už pár desítek let dobře vypadající cukrová vata zalitá příchutí profesionální nudy. Prostě nestárnoucí pouťová klasika, která ovšem u někoho může vyvolat i poruchu trávení.