Název alba "Akustika" svádí k dojmu, že se na desce objeví unplugged nahrávky. To vezme za své poté, co několikrát uslyšíte burácet tóny elektrické kytary. Imodium na svém novém albu představili své staré a osvědčené písně v novém kabátě. Akusticko-elektricko-mizerném.

Pokud po půlminutě bouřlivého potlesku po stisku play nepřepnete na další píseň, dočkáte se otevíratelky alba - písně "Hlavou". Úvodní skladba má stejný problém jako jejích dvanáct sestřiček - Imodiu na desce zoufale schází syrovost. Nejpůsobivější track celé desky je hned druhá "Sunday", při které dokonale funguje chemie postgrunge a akustiky. Thom v ní exceluje a nové aranžmá dodává songu jiný rozměr. Na začátku písně sice Imodium vykrádají nejslavnější hit Iggyho Popa "Lust For Life", následně se ale vrací ke svým kořenům a právě "Sunday", společně s "Understand", jsou jediné uvěřitelné kusy desky.

Obyčejně jsem zastáncem češtiny u českých kapel, Imodiu však více svědčí angličtina. Angličtina v podání Thoma sice zní spíše jako parodie s pokusem o trendy přízvuk, jenže české rádoby poetické texty jsou zlem nejvyšší kategorie. Typickým případem žalostné úrovně textů Imodia je píseň "Žiletko má lásko": "... sedm dní tě mám - sedm dní tě znám - já chci bejt s tebou sám - předevšema utíkám - a okna zatemním - krev ti v žilách připravím - čistej vzduch stejně nedejchám - možná už dneska umírám.... Právě "Žiletko má lásko" zní na předchozím studiovém albu "Stigmata" uvěřitelně a nad lehce naivním textem se tam dají přimhouřit oči, jenže v akustické verzi působí absurdně od samého počátku.

Kam se vytratila energie, díky které se Imodium (Bandzone.cz) proslavilo? Utopila se v akustice a po skončení produkce již zmiňovaných anglicky zpívaných písní přišlo stádium klinické smrti, kterou občas narušily pseudoromantické violoncello, kýčovité piano, klávesy či trubka. V písní "Understand" předvedl Thom dost možná nejjistější výkon z celého průběhu koncertu. Sice se srovnání s jistým čtrnáct let mrtvým zpěvákem jedné nejmenované grungové kapely brání, jenže zde je na místě. Některé Thomovy polohy při "Understand" blonďatého idola připomínaly s neskutečnou lehkostí bytí...

Jak již bylo řečeno, nahrávku obohacují hostující nástroje - piano, klávesy, trubka a violoncello -, jenže pokusy o umění končí na hlasivkách frontmana. Na studiových nahrávkách zní Imodium poměrně dobře, deska "Stigmata" (makrorecenze) patří mezi nadprůměrná tuzemská alba posledních let, to však nic nemění na faktu, že "Akustika" je propadák. Co lze skrýt na studiových nahrávkách modulací hlasu a dalšími mašinkami, se při čistém zpěvu ukazuje v plné nahotě. Thom neumí intonovat a intonace je nedílnou součástí, ne-li základním prvkem zpěvu.

V porovnání s unplugged nahrávkami Pearl Jam (1992) a Nirvany (1993) vypadají Imodium jako spolek amatérů, který by měl svůj zájmový kroužek co možná nejrychleji rozpustit. Pro českou hudební scénu však bude mnohem přínosnější počkat, kam se Imodium po fatálním propadáku vydá. Pokud se vrátí na správnou cestu, kterou si kluci vyšlapali pomocí předchozích desek, bude to jedině dobře. Obávám se však, že změnou z Nirvana revivalu na emo kapelu nastal přerod z opravdovosti na pózu.