Po odchodu ze Suede a The Tears vydal Brett Anderson nejprve svůj eponymní debut, na který navazovalo akustické EP "Back To You". Právě titulní skladba z této mini nahrávky je i na novince - jedná se o duet s francouzskou herečkou Emmanuelle Seigner. A letos na podzim tedy vypustil dvojku "Wilderness". Ta se dosud dočkala zcela rozdílných recenzí, na NME ji třeba označili za album nudné a snadno zapomenutelné. Pod recenzí se ale objevila dost vášnivá diskuse...

Během nahrávání Brett spoléhal hlavně na sebe, hraje téměř na všechny nástroje, nazpíval i doprovodné vokály (ty nejvíce vyniknou ve "Funeral Mantra"). Jedinými hosty jsou violoncellistka Amy Langley, Fred Ball, autor smyčcových aranžmá, který vypomohl i s produkcí, a Emmanuelle.

"Wilderness" je hodně osobní, skoro až familiérní album, které přímo vybízí k živému hraní kdesi v malém a kouřem zahaleném lokálu či v nějaké uprostřed přírody ztracené hospůdce. Andersonův projev se za ta léta vůbec nezměnil, pokud jste milovali Suede, tak vás ani tentokráte nezklame. Jeho hlas snadno sklouzává k naléhavosti, která v poklidném doprovodu popoběhne do popředí. Drží si však hranici, aby nesklouzl do patosu a kýče.

Ve většině případů se Brett Anderson doprovází na klavír, který s ostatními nástroji našel dokonalou sounáležitost. Navíc po těch všech letech se zdá, že hlavní aktér dozrál, zmoudřel a zbytečně se nikam nežene. Ve "Wilderness" si na nic nehraje a nabízí jemné skladby, které prezentují jeho současné pocity a nutkání. Brett vsadil víc na sebe, odhalil plně svou intimitu a na druhý pokus mu to vyšlo.