Jedna z nejadorovanějších formací na tuzemské scéně měla pro tento rok ve svém jízdním řádu naplánovánu výběrovku klasického střihu. Nakonec to ale vzala objížďkou a utekla k aranžím (téměř) bez proudu. A nebyli by to Tata Bojs, kdyby zůstalo jen u toho - v případě "smetany" je onou špetkou navíc trojice mladých Korejek Ahn Trio - alespoň pro toto album - stačily. Výsledkem je čtrnáctidílná výprava po historii skupiny v nových aranžích, která učarovala Tomášovi Tenkrátovi v hlavní recenzi na devět bodů z deseti. Pětice redaktorů, která byla vybrána do naší makrorecenze, je názoru střízlivějšího a opatrnějšího, ale průměrná známka je přesto slušná - čtyřiasedmdesát procent.

---

Dan Hájek - Živě to byla ještě větší paráda (9/10)
Vztah k interpretovi: Přerod "tata kluků" v "tata dospěláky" mě baví, úplné začátky šly mimo mě.

Mám rád dobře udělané výběry, které nejsou odfláknuté a pokud jsou i originálně koncipované, je to další řada plusových bodů. Malá mořská společnice dospěla ve vyzývavou tygřici a ukazuje své drápky, naopak pan Tečka mírumilovně bojuje za záchranu lidstva - kontrasty, které "smetana" s lehkostí snadno nabídne na stříbrném podnosu. Tata Bojs se této výzvy chopili po svém a Ahn Trio bylo snad i tím nejlépe rozpoznaným společníkem. Důležitým bodem principu této desky jsou nachystaná aranžmá, bez nich by ono "bezproudové" hraní nemělo potřebný šmrnc a glanc. Marek Doubrava se stal na chvíli zas členem party a vše tady pěkně zapadlo dohromady. Zvukově to je hodně povedená záležitost, převádět do nekvalitních MP3 souborů, to je velký hřích! Naopak na kvalitním repro systému to je sladká slast a neřest naráz - tekoucí čokoláda, ale bez příchuti okoukaného patosu akustických alb. V neprospěch cédéčka však hovoří jedna maličkost, před samotným studiovým provedením jsem "smetanu" slyšel živě a to mě bavilo ještě víc, to bych na chvíli uvažoval i o plném hodnocení. Doufám, že se to časem povede zachytit na DVD.

Václav Trávníček - Návrat k hravosti. Navzdory akustice (8/10)
Vztah k interpretovi: Tata Bojs si vedle Priessnitz vážím ze současné české hudební scény asi nejvíc. Alba znám všechna, za nejlepší z nich považuji "Futuretro". Obsahuje zřejmě nejsilnější písničky a zvukově je nadčasové.

Poslední řadovku Tata Bojs "Kluci kde ste?" jsem přijal rozpačitě. Přišlo mi, jako by kapela, jejímž poznávacím znamením byla vždy hravost, o tuhle svoji vlastnost přicházela, pouštěla se do zelených témat a pomalu začínala vážnět. Když jsem se dozvěděl o společné desce s Ahn Triem, dost jsem klukům fandil. Asi i proto, že jsem nevěděl, co od toho čekat. Když se totiž rocková kapela (dobře, pop-rocková) spojí s orchestrem, je většinou výsledkem kýč jak bič a fanoušci pláčou. Pravda, Ahn Trio sice není orchestr, ale přesto jde o holky hrající na klasické nástroje. Výsledek mě překvapil opravdu mile. Deska je akustická, ale přitom opět bohatá na experimenty, hravá, dotáhnutá do posledního detailu. Rukopis Tata Bojs je na ní zřetelně čitelný. Po technické stránce nejde vůbec poznat, že byla "smetana" pořizována ve dvou různých studiích. Zvuk je kompaktní a nástroje si sedly. Jenom trošku škoda, že se na desku nevešel song "Divnosti", který Tata Bojs hráli během koncertů na miniturné. Byl by na smetaně tohohle hudebního dortu jeho třešničkou. Jinak je novinka hanspaulské party rozhodně jedním z kandidátů na hudební počin roku.

Radek Londin - Příjemně ke kávičce (7/10)
Vztah k interpretovi: Poznal jsem je s "Ukončete nás...!", ale nikdy jejich hudbě nepropadl, přesto v Česku málokdo dělá tak poučeně jiný pop.

Jejich poslední řadovka mi přišla sterilní a už při druhém poslechu nudná, snad až na v dobrém smyslu vlezlé "Pěšáky". Pro mě už je toho rockového svěrákovství v jejich hudbě příliš, jako bojs mě bavili více než jako tátové. "smetana" mi vlastně nahrává k tomu, abych ji slíznul a pak zaměstnal mimické svaly jemným úšklebkem. Ahn Trio, jež se objevilo i v žebříčku časopisu People "50 Most Beatiful People", dobře ví, jak roztáčet hype...takže je vlastně logickou volbou. Ostatně, kdo by čekal, že si hanspaulští pozvou na reinkarnace svých hitů avantgardní ruchaře? Já určitě ne. Abych nekřivdil, výsledek se příjemně poslouchá, nepateticky plyne. Rytmicky svižný crossover v Česku dosud chyběl. Žádné arty povznesení však necítím, aranžérskou genialitu neslyším. Co slyším, je poctivě pojatá bestofka. Můžu si jen představovat, jak by ve smyčcové úpravě zněla třeba "Ramínka" nebo "Duševní". Tatáči zkrátka mají z čeho vybírat a činili to s pro ně typickou grácií.

Honza Průša - Menší rockenrolle v divadle Tata Bojs (7/10)
Vztah k interpretovi: Poslouchám je od roku 1991 a moc jim fandím. Svůj vrchol si ale podle mne prožili velmi brzy - na albu "Ukončete nás...!", stejně silná deska se jim zatím nepodařila zopakovat.

Tata Bojs se nemůže upřít neustálá snaha přinášet něco nového. Na "smetaně(ovi)" už to ale místy působí poněkud násilně a lehce předvídatelně. Aktuální album je sice dalším zajímavým pohledem na ně, ale je poctivé si přiznat, že ne zas tolik originálním. Akustické album už tu od naší personálně nejmladší dvacetileté kapely bylo, klasické aranže nejsou ničím neobvyklým, spolupráce s Ahn Triem se dala po "Klucích" očekávat a navíc - obal jasně a na můj vkus až moc odkazuje na "Discovery" od Daft Punk. I tak se ale podařilo přetvořit známé (i když pro best of bych si z více než poloviny představoval docela jiné) skladby tak, aby to nepůsobilo nabubřele, zachoval se nadhled (Neny mauych uokemuoly mě dostává pořád) a hlavně mělo smysl se s deskou seznámit. Tata Bojs totiž, přestože se neubráníte pocitu až moc velké snahy o umění s výsledkem pouhého obyčejného, ale kultivovaného popíku, jsou pracovití, poctiví, pečliví a podle toho nahrávka zní. Dobře se poslouchá, nějakou dobu vás dokáže bavit. Ale celkově zůstává spíš menší rockenrollí v divadle zvaném Tata Bojs.

David Věžník - Miláčku, kde je to kouzlo? (6/10)
Vztah k interpretovi: Hitem "Pěšáci" se Tata Bojs stali velkou kapelou, začali vyprodávat velké sály, a tím se mi pomalu, ale jistě vzdalují, protože já se prostě nerad pohybuju v přecpaných prostorách. Ale doma si je poslechnu rád pořád.

Říká se, že dobrá píseň baví, ať je zahraná jakkoliv. Tak čím to je, že dost písní na "smetaně" baví tak málo? Má to znamenat, že nejsou vlastně povedené? Že to všechno bylo jen zdání? Že Tata Bojs věšeli bulíky na nosy? Asi ne. Tentokrát na provedení totiž asi záležet bude. Spojení s Ahn Triem je sice z principu fascinující, výsledná nahrávka však z nějakých záhadných důvodů nefunguje. Nově rozepsané aranže, jakkoliv pečlivě připravené, v mnoha případech znějí zaměnitelně (začne se klavírem spojeným s exhibicí smyčců, pak se přidá zbytek kapely) a hlavně tak, jako by je holky vystřihovaly z placu. Akustické album taky není akustickým docela, takže kontrabasu nebo kachonu se člověk nedočká, což je možná škoda, protože hlavně z rychlejších skladeb ("Skovka", "Pěšáci", "Jaro"...) se tak stávají vykuchané hybridy oproti originálům zcela prosté šťávy (ty pomalejší ovšem naopak vyrostly do krásy vesměs všechny). Miláčku, kde je to kouzlo? Mohlo být výborné vidět tohle spojení naživo a nechat vyvolávat vzpomínky na to úchvatné první vystoupení přenášené i televizí a je jen škoda, že tahle formace nedala Česku víc koncertů. Z desky "smetana" tu chemii cítit nejde.

---

Album: Tata Bojs & Ahn Trio - smetana
Průměrné hodnocení: 7,4/10
Celkový čas: 61:24
Skladby: Toreadorská otázka, Tanečnice, Attention Aux Hommes!, C.V.A.N., Lasičky, Šťastnější, Náměsíčná, Skovka, Vesmírná, Elišce, Kudu Aditsuh, Jednotka času, Pěšáci, Jaro