Narodíte-li se ve slunné Kalifornii, kde vás z jihu ovívá horký mexický vzduch a do uší vám sem tam zazní španělština, je jasné, že si v hospodě nebudete prozpěvovat moravské lidovky. Pokud si navíc vaši rodiče občas zašli trsnout do western lokálu, ten pach tabáku, který s sebou přinesli do domova těsně před rozbřeskem, ze sebe jen tak nedostanete. Nutnou perličkou nakonec pak musí být vaše zvídavost a touha přijít na původ veškerých těchto vlivů. Nakouknete tak do nejednoho zákoutí všech možných hudebních i sociálních kultur. A konečným ideálem je zmasterovat všechny poznané kouty světa do svých alb. Calexico vůbec nejsou žádní mladíci a svoje znalosti a zkušenosti zpečetili v další desce.

Sestavit pomyslnou mapku cesty, kterou se "Carried To Dust" ubírá, není lehký úkol. Deska sice skáče jako na pérkách z jednoho kontinentu na druhý, ale jednou nohou pořád zůstává v tradici amerického západu. Při poslechu "Two Silver Trees" vám růžovou pusinku nastaví za doprovodu čínské pentatoniky gejša, která ovšem za zády svírá omnichord, což je naopak výdobytek japonského výrobce hudebních nástrojů (dokázal jím okouzlit i kapelu Yeah Yeah Yeahs nebo zpěvačku Dido). Ve skladbě "Inspiración" se naopak ocitáte na parketě s prdelatou černoškou po boku a šlapete v taktu horkokrevných rytmů. Kam ale ústí multižánrová muzika, kam spěje? Nechce se mi říkat nikam, jenže...

Ačkoli je album zajímavé instrumentálním i osobnostním obsazením, jednotlivé skladby a deska celkově nijak negraduje. Neříkám, že gradace je bezpodmínečně nutná. Ovšem všechny tahavé akordeony, mosazné žestě a křehké smyčce v sobě tají mnohem větší nevyužitý potenciál, stejně jako několik rozličných hostů - folkrockoví třicátníci Pieta Brown a Iron & Wine nebo o něco starší basák Douglas McCombs, které si Calexico k tvorbě své šesté desky přizvali. Některé melodie či rytmické takty jsou trochu lepkavé, žádný se mě ale nedrží tak, abych si ho chtěla zpívat ve vaně nebo cestou do města. Písně nastíní své motivy, občas se jim podaří je rozvinout, ale v této fázi také zůstanou. Chtělo by to ještě domalovat o něco sytější barvy.

Můžete se díky výpravné koncepci epických textů vydat do příběhu smyšleného losangeleského spisovatele, tiše a baladicky se vcítit do cesty jeho životem, na pouti vás bude provázet preciznost hry rozličných muzikantů. Ale pokud se přeci jen chcete trochu hýbnout a občas popoběhnout, poslechněte si třeba minulou desku "Garden Ruin", jejíž ozvěny jsou v některých frekvencích přeci jen o něco rockovější. Atmosféra desky "Carried To Dust" je bezpochyby jedinečná, Calexico jsou však ještě lepší na koncertě, kde to dokáží opravdu pořádně rozbalit.