Xindl X. Jedno z nejvzývanějších jmen aktuální písničkářské scény. Přitom i sám Ondřej Ládek, který se pod tímto pseudonymem skrývá, o sobě říká, že není tak docela písničkář. A za pravdu mu dává i rozmanitý soupis jeho úspěchů ve všemožných anketách a soutěžích - vítězství v prvním ročníku nekonzumní soutěže Česko hledá písničku či v písničkářské kategorii Zahrady, ale zároveň jednička pod hlavičkou pop v Inkubátoru. A přitom je to obyčejný rapper, řekl by někdo. Třeba to je právě tahle rozmanitost a nadžánrovost, která by vás mohla ke Xindlovi X přitáhnout silou magické devítky, kterou jeho debutu věnoval v naší hlavní recenzi Radek Hendrych. Ale třeba vás přesvědčí až názor pětice redaktorů z naší makrorecenze, která pro Xindla X dopadla obstojně - čtyřiasedmdesát procent.

---

Lukáš Benda - Bezkonkurenční album roku (10/10)
Vztah k interpretovi: Od snímku "Restart" jsem fascinován jeho osobou, od série letních festivalů se s Ondrou občas vidíme f2f. Každé setkání, ať již na koncertech či v čajovně, je obohacující, minimálně pro mě.

Výrazné a revoluční album. Ondřejova poetika je půvabná, dekadentní, inteligentní, ale především pravdivá. Jeho projev je uvěřitelný, uchopitelný a nezvykle upřímný. Po hudební stránce sice album nepřináší žádnou inovaci, ba co více, člověk má při opakovaném poslechu pocit, že se v některých písních opakují motivy, jenže hudební doprovod je v tomto případě omáčka. Ondrovy texty a verbální projev jsou tou pravou svíčkovou. Na první poslech zaujmou výrazné songy - "Anděl", "Dysgrafik" a "Styky". Po důkladnější analýze se ukáží ty opravdu nejsilnější písně z celé desky - "Čert nás vem" a "Moje malá milá". Výběr písní působí koncepčně, což je na české hudební scéně vzácně výjimečné. Škoda jen, že se na albu neobjevuje "Chemie", Xindlova vůbec nejúžasnější záležitost. Kdyby se chemická balada na desce ukázala místo kýčovitého a slabého "Nech to koňovi", musel bych býval vytvořit hodnocení 10+. Jak již psal v recenzi Radek Hendrych, Ondra je básník par excellence a na české scéně nemá konkurenci, snad jen kdyby se s kytarou po klubech vydal J. H. Krchovský.

Michal Koch - Originální, chytré, napadnuté (8/10)
Vztah k interpretovi: Objevitelský.

Xindl X mě poprvé zaujal coby spisovatel. Jeho albová prvotina byla poměrně dost očekávaná a i já se opatrně těšil. A Xindl X nezklamal. Na to, že v jeho rap-folku (toužíte-li po škatulkách) je nejdůležitější text, jsou melodie příjemně chytlavé a aranže nečekaně košaté. Ovšem pravdou je, že Xindl je především textař, a to textař vynikající. Bezchybná forma, jemné hrátky s jazykem, výtečné slogany. Na můj vkus by sice témat mohlo být víc, Xindl má na to glosovat ve svých písních i jiné záležitosti než sex, který je námětem drtivě převažujícím (ovšem skvěle zpracovaným). Například "S lítostí vám oznamujeme" (" ...že po dlouhé nemoci nás opustila láska"), "Dysgrafik" nebo "Pac a pusu" ("...dej si s náma trochu hnusu / podřiď svoje parametry / obecnýmu vkusu") to jasně ukazují. Tahle deska není ještě úplně bez chyby, ale rozhodně dává naději, že po mnoha letech nějaký solitér dokáže navázat na Kryla, Nohavicu či Plíhala. A taková naděje se cení.

Petr Adámek - Dobrá práce, Xindle (7/10)
Vztah k interpretovi: O Xindlovi X jsem poprvé slyšel před pár měsíci na festivalu Bandzone.cz, ale jeho vystoupení mi uteklo. Od té doby jsem na něj nenarazil, až teď v naší makrorecenzi.

Hej, Xindle, Radek Hendrych ti dal v hlavní recenzi devítku a rozčiloval se nad srovnáváním tebe s Xavim. Co ty na to? Vždyť taky mixuješ folk s rapem, akustická kytara hraje prim, kopulace střídá kopulaci, o pánské přirození a jeho funkce taktéž není nouze... No dobře, po několika posleších se nůžky mezi vámi přece jenom otevírají. Ale ta devítka? Tak si to stručně shrňme: jsi moderní, dokonce nepodbízivě moderní. Neděláš rap ani folk, tím méně pop a zároveň mícháš všechno dohromady, což je na tobě nakonec to nejzajímavější. Uznáváš a prosazuješ nadžánrovost a je to znát, jednotlivé výrazy střídáš nejen na albu jako celku, ale dokonce i v jednotlivých skladbách. To se ovšem nedaří hudebnímu doprovodu. Nemůžu si pomoct, ale kromě tří čtyř hudebně zajímavých skladeb stojí zbytek v jedné řadě, zaměnitelná jedna za druhou, jako by chybělo víc odvahy. Všude cpeš dechy, saxofonu a klarinetu je až příliš. Oproti tomu zní uchu libě jak tvůj rap, tak zpěv, vlastně jakákoliv hlasová poloha. A verše, Xindle, to hluboce smekám. Jsem si jist, že po textu "S lítostí vám oznamujeme" by hladově skočil třeba Krajčo a to není zdaleka jediná poetická lahůdka. Básníkem bych tě zatím nenazýval, ale obrazce kreslíš důvtipně a realisticky a i ty vulgarismy by ti člověk prominul. Xindle, potěšil jsi mě, i já tě potěším. Dnes to máš za sedm a věřím, že příště mě potěšíš ještě víc.

Pavel Parikrupa - Od marasmu k orgasmu a zpět (7/10)
Vztah k interpretovi: Znal jsem jenom jméno toho nováčka na scéně, jinak nepopsaný list.

Díky za každého umělce, který tvoří něco nového a chce něco sdělit. Za zpěváka (a rappera, budiž), co skládá hudbu, píše texty, míchá styly a vyjadřuje se po svém ke krásám a hnusům našeho světa. Xindl X je talentovaný týpek, který se naštěstí nebude zamlouvat každému. "Návod ke čtení manuálu" (mimochodem geniální název) je působivý debut, jenž se mi sice nelíbí bezvýhradně, ale berme to tak (manažerskou mluvou), že je tu prostor k dalšímu zlepšení na příští desce. "Anděl" nebo "Cool v plotě" na první poslech výrazně zaujmou, ale po chvíli mi začaly jejich refrény připadat otravně prvoplánové, stejně jako místy znějící "mňágovský" saxík. Na druhou stranu "Relativní blues", "S lítostí vám oznamujeme" a zejména "Čert nás vem" (klíčová píseň desky!) jsou mrazivé a přesné skladby, kde se nejlépe prolnula síla slov s melodií. Texty plné geniálních zkratek jsou největší devizou alba a těch pár šrapnelů tam zkrátka má svoje opodstatnění (Musíme prom*dat se k lásce). Dost dobré!

Petr Bláha - Kýčovité říkanky o sexu (5/10)
Vztah k interpretovi: Xindla X reflektuji od založení jeho profilu na Bandzone a jeho úspěch je pro mne záhadou.

V létě jsem byl na festivalu, kde Ondřej Ládek alias Xindl X překvapoval svou bezradností, když měl formulovat své požadavky zvukaři. Podobně bezradný se cítím při poslechu jeho debutu. Vem čert, že jsem rocker, k písničkářům mám vřelý vztah a jako kytarista jsem na nich začínal. Jenže tady ta chemie prostě nezafungovala. Autor vykazuje poměrně slušnou instrumentalitu a výbornou slovní zásobu, veskrze působí dojmem inteligentního člověka, ale mnohými oceňované texty mi přijdou hloupé a kýčovité, což se maskuje nezvyklým vokálním projevem. Četl jsem texty mnoha interpretů, ale říkanky typu jsem mamut, mám úd jsou pro mne skutečným básnickým odpadem. Štěstím je, že ústřední protagonista nevystupuje jen sólově, ale občas je doprovázen kapelou, která s ním byla i ve studiu. Je to ten element, který z mého pohledu celou desku zachraňuje. Hlavně dechová sekce odlišuje Xindla X od ostatních písničkářů, dodává občasný jazzový nádech a zachraňuje místy pokulhávající melodiku. Pane Ládku, nejsem vaším odpůrcem, ale tímto jste si mojí důvěru nezískal. Zkuste to znovu a lépe, potenciál na to máte.

---

Album: Xindl X - Návod ke čtení manuálu
Průměrné hodnocení: 7,4/10
Celkový čas: 53:51
Skladby: Anděl, Styky, Relativní blues, Nech to koňovi, Můj cíl, Mamut, S lítostí vám oznamujeme, Čert nás vem, Pac a pusu, Žádaný a nežádoucí, Moje malá milá, Restart, Cool v plotě, Dysgrafik