Obsah vánočního alba je skutečně sváteční. Což v případě "Christmas Diamonds" znamená, že není moc originální. Nechybí zde samozřejmě známé skladby klasických hudebních velikánů. Například "Ave Maria" od Schuberta i od Gounoda (vyhlašuji tímto jakoukoli skladbu s názvem "Ave Maria" hitem letošních Vánoc - dva kousky má na své vánoční desce i Sarah Brightman) nebo Bizetovo "Agnus Dei". Při "Adeste Fideles" jsem si vzpomněla na školní vánoční besídky. Všichni, ať uměli nebo neuměli zpívat (ale chtěli se ulejt ze školy), pěli latinsky ve vydýchané aule, že půjdou do Betléma. I přes občasnou faleš a rybí otvírání pusy beze slov se mi však zdá, že bylo všechno myšleno i převáděno mnohem upřímněji.

Ale kdopak ví? Možná je to jen tím, že jsme se tenkrát těšili na Ježíška a teď víme, že žádný neexistuje! A Júlie zahalená v kožíšku a něžně ke mně vzhlížející z třpytivé fotky na obalu desky ve mně nostalgii neprobouzí ani v poslední "Tiché noci". Nemohu se totiž sžít s jejím hlasem. Ačkoli školené hlasivky mohutně vibrují při tónech všech tónin i výšek, mám pocit, že hlavně v opravdových výšinách přichází v hrdle ke slovu malé uzlíky, které hlas zabarvují do podoby sytého pískotu. A občas na povrch sněhové závěje vyplave nesmělý afektík. Ani aranže bych nemohla přirovnat ke krajkové vločce tiše lpící na okně - spíš k plytké hrudce, která okamžitě po dopadu roztaje.

Neříkám, že si Júliin vánoční poklad nenajde své posluchače, kupříkladu z řad fanoušků, kteří jsou jí a jejímu bratrovi (spoluhráči i spolutvůrci) věrni již od 80. let. Já ovšem jejich nadšení ani nadšení některých recenzentů ze Slovenska nesdílím. Jako ozdobu Štědrého dne a večera si raději poslechnu, jak hraje Mikša na housličky a Vávra na basu. A budu se opravdově veselit, radovat a poslouchat.