Cesta "České RAPubliky" do kin byla dlouhá. Na začátku možná bylo bezprostřední vystoupení černošských freestylerů v Marseille, které kdysi dávno zažil režisér Pavel Abrahám. Ten pak byl v 90. letech součástí české grafitti scény a jak je známo, kolem ní se vždycky motali rappeři. Jde udělat dokument o kontroverzních textech rapperů? Docela těžko, ani "Česká RAPublika" totiž není dokument. Je to sekvence vtipných scén, které mají přiblížit všem vrstvám obyvatel naše rappery.

Na scenáři pracoval s Tomášem Bojarem a točili podle něj během posledních tří let tři vybrané rappery: Michala Opletala, Daniel Ďurecha a Jana Daňka. Hehe, samozřejmě občanská jména málo kdo zná, Orion, Hugo Toxxx a James Cole by už většině měli něco říct. Orion z PSH je de facto první český rapper současného hip hopu, Hugo Toxxx a James Cole jsou členové Supercrooo, kteří způsobili menší převrat v českém hip hopu svými šílenými texty a hodně lidí s nimi stále má problém. Kontroverze je ale živná půda filmu, na konfrontaci těchto tří obyvatel České RAPubliky s obyvateli České republiky je snímek založen.

Velký problém hip hopu je totiž jeho obecné nepřijímání ve společnosti. Na Slovensku jsou přeci jen o něco vepředu, tam se nad rappery neohrnuje hned nos. Tady to ale mají rappeři těžší a fanoušci nebo posluchači ještě těžší. Myslím, že se řadím mezi aktivní a nadšené posluchače žánru, ale striktní hiphopery nemusím - možná to je problém hip hopu. Na koncerty chodí samá ožralá a hulící děcka s kšiltovkama natočenými divnými směry a kalhotama pod prdel. Pak se nedivím, že se někdo na hip hop dívá s určitým odporem. Cílem filmu tedy bylo rappery a jejich svět přiblížit. Nezabývat se historií, o té není ve filmu skoro ani zmínka, spíše sledovat jejich "pracovní" život a v předpřipravených situacích je poslat do konfrontace s oponenty, s kterými by se asi normálně nesetkali.

Nechci vyslepičit obsah všech dvanácti kapitol "České RAPubliky", ale předpokládám, že spoiler v podobě traileru je povinný a scénky s karvinskými romskými rappery, lingvistkou nebo matriční úřednicí jste už zahlédli. Vtipnou session s lingvistkou bych označil jako úplně nejlepší část filmu. Analýzu textů rapperů (které jsou pochopitelně i prosté, a vynutily si tak cenzuru traileru) provedla svědomitě a rozhovory o slovníku jsou opravdu směšné. Vše korunuje rychlá soutěž o napsání textu s užitím deseti slov, které rappeři nejvíce používají.

Film je hodně o freestylu, jak o tom slovním, který třeba předvedou ještě karvinským děckám, ale i o freestylu v podobě neočekávaného a volného chování, které umožnil otevřený scénář. Konfrontace sice byly předem domluvené, ale to, co se dělo pak, bylo z velké části dílem improvizace zúčastněných. Někdy jde vidět nervozitu nebo myšlenkové záseky. Že by to bylo těmi drogami a alkoholem, které ani na plátně rappeři nezapírají?

Jak dokazuje ve scéně ze studia rádia jeden volající, rappeři v očích rodičů rozhodně nejsou ideálními idoly pro děti. Ale podaří se těmto dětem dostat rodiče a prarodiče na "Českou RAPubliku", aby je trochu pochopili? Došlo mi vlastně až teď, že se ve filmu hodně objevují starší lidé. Některé jsem už jmenoval, ale je tu ještě rapující Karel Gott v intru, kolemjdoucí důchodkyně, které se ptají na plakát ke koncertu "České RAPubliky", nebo obyvatelé rodiště Josefa Jungmanna, kde rappeři také vedou rozhovory o textech. Tam se k nim přidal i Indy, jinak je ale film na ostatní osoby českého hip hopu docela skoupý, LA4, Vladimira 518, Wiche nebo Trafika vidíme maximálně na prostřizích z onoho koncertu z Roxy.

Trailer k filmu "Česká RAPublika"

Tyto prostřihy jako separátory kapitol jsou skvěle vyvedené, na této fotce můžete vidět, jak se koncert točil s greenscreenem za pódiem, takže se pak ve studiu dodaly obrazové mixy a efekty a hlavně výňatky z textů rapperů. Vše je prezentováno opravdu stylovou klipovou formou.

Ještě jednou se vrátím k těm babičkám. Totálním spojovatelem kultur je ve filmu totiž Hana Hegerová, která hustě znějící hymně RAPubliky dodala ten správný hook... česky "chytlavou část písně, která není nutně refrénem". Skladba s názvem "Kde domov můj?" pak hraje v instrumentálce po celou dobu titulků a já do rytmu kývu hlavou a vlastně kývu i jako že "ano, snímek se vyvedl". Jen od něj nesmíte čekat něco světoborného, je to devadesát minut srandy a jak říkám, nezasmějou se u něj jen hiphopeři.