V Roxy bych na koncert Monster Magnet čekala větší nával. Vždyť jsou - pravda, s výjimkou Česka - docela známí. Rozumějte pro svůj poctivý hardrock. Jenže jsem se divit přestala, to když jsem zjistila, že lístek do klubu v Dlouhé ulici vyšel na částku, která by se při troše dobré vůle mohla u lékaře předepisovat jako projímadlo. To bylo špatně. Na druhou stranu tím aspoň fanoušci získali větší prostor na pohazování kšticemi, vykopávání nohou a další rozmáchlá gesta. To bylo dobře. Akce začínala ve velmi neobvyklou dobu, už v půl sedmé. To bylo jedno. Někteří členové Monster Magnet před začátkem bloumali mezi návštěvníky koncertu a snažili se navázat rozhovor. To udělalo dojem.

Předkapely Nebula a The Pilgrim Fathers byly pro většinu fanoušků Monster Magnet výbornou příležitostí, aby na sebe mohli na baru řvát z několikacentimetrové vzdálenosti. Vlasatci v kožených bundách a fanouškovských trikách si rámus zjevně užívali. My, slabší nátury, jsme zacouvali do zóny, kde decibely překračovaly hranici nebezpečnou lidskému sluchu pouze o sto procent. K pódiu jsme se později přiblížili opatrně, krůček po krůčku.

Odehrávala se tam totiž správná hardrocková show se vším, co k tomu patří: kytaristy, kteří se do nástrojů opírají se vší vehemencí, muzikanty, jimž přes poletující vlasy není vidět do tváře, zběsilými bubeníky, kteří do bicích třískají s nebývalým potěšením. A se stejným energickým nadšením, s jakým se věnovali hraní, zavlažovali rockeři svoje fanoušky dole pod pódiem štědrými sprškami potu.

Po přestání předskokanů a zvučící pauze konečně přišly hlavní hvězdy. Leader kapely, "držka" Dave Wyndorf, stál uprostřed pódia a na projekci za ním začalo promítání obrazů nahých žen, LSD vzorů, krvavých komiksových scén. Aby to nebylo málo, přes obrazy pořád dokola běžel záběr tříštící se lebky. A kdyby ani to nestačilo, přes to všechno navíc přebíhaly barevné bubliny.

Zeptala jsem se jednoho z fandů, proč měla kapela na pódiu asi deset záložních kytar. Logická odpověď: "Protože jsou rockstars!" Držka Dave na pódiu mezitím řvala do mikrofonu, někdy skučela, někdy šeptala, ve chvílích, kdy se démonicky chechtal, dokonce naháněl strach. Textech se hemžily osobními psychózami, sexuální obsesí, tripy...

Dave průpovídky v pauzách omezil na minimum. Všechno, co chtěl říct, řekl zpěvem doplněným živou gestikulací. Bez okolků si na pódiu během písně zapálil. Nad klubem se vznášel voňavý kouřový opar, lidé byli uhranutí hlasitým zvukem space rocku a skvělým výkonem kapely. Víte, ono to při té kytarové a bubenické smršti nešlo úplně snadné zaznamenat, ale Wyndham je fakt skvělý vokalista a i ostatní členové MM jsou fantastičtí instrumentalisté.

Ano, v pondělí večer přitáhlo magnetické pole amerických rockerů do Roxy jen opravdové fanoušky tvrdé muziky, přesto by se dalo říct, že koncert byl veleúspěšný. Obešel se totiž bez zásahu bezpečnostních složek, uspokojil nejskalnější hardrockery a Roxy, které se otřáslo v základech, pořád stojí.

Monster Magnet, Nebula, The Pilgrim Fathers, Roxy, Praha, 17.11.2008