Předčasně zesnulý skladatel Jaroslav Filip spolupracoval dlouhá léta s duem Milan Lasica / Július Satinský a také s kolegou Dežem Ursínym, za což si vysloužil úctu, jakou má na slovenské hudební scéně opravdu málokdo. Hlavně ve druhé polovině devadesátých letech se pak spojil také s jinou slovenskou hudební legendou - Richardem Müllerem. A právě Müller a Lasica si pro album "Müller spieva Lasicu, Lasica spieva Müllera, Lasica a Müller spievajú Filipa" vyměnili své Filipem napsané písničky, aby se tak poklonili jeho památce. A jak to dopadlo? Václav Trávníček v hlavní recenzi udělil devítku a účastníci naší makrorecenze s ním třikrát souhlasili a jednou dokonce sáhli pro absolutorium. Celkem devadesát procent a vyrovnání historicky rekordního skóre.

---

Honza Průša - Skutečné tribute album (10/10)
Vztah k interpretovi: Všech pánů, kterých se album týká, si velmi vážím. Ale příliš často jejich desky neposlouchám. Navíc Filip spolupracoval i s mou oblíbenou Zónou A.

Nic jsem od alba nečekal a výsledek mi vyrazil dech. Bez čtyř minut hodina pocty, obdivu, porozumění a nadšení z písní Jaroslava Filipa v podání Richarda Müllera a Milana Lasici ve fantastické produkci Oskara Rózsy. Dojme, pohladí po duši, okouzlí a připomene velkého slovenského skladatele zpěvem dvou šansoniérů, kteří jsou shodou okolností oba ve výborné formě. Jak zpěvák-šansoniér Müller, tak herec-šansoniér Lasica Filipovi rozumějí a prožitek, který do písní vnášejí, je povyšuje až kamsi k nebesům. Bez patosu, bez chyb, bez zbytečností nebo odbytých detailů. Krásně to do sebe zapadá, hudba plyne a je v ní úplně vše. Veškerá životní moudrost, touhy, bolest a prožitky pánů, kteří mají o čem zpívat, odžili si své a teď to umí prodat. Nekonečná studnice inspirace, životní pravda v citlivě zpracovaném, skutečném tribute albu. Pocity, které máte při poslechu desky, se jen velmi těžko vyjadřují slovy, aby to nepůsobilo směšně nebo přehnaně. Ono nemá smysl si o takové desce číst. Tu si prostě musíte poslechnout - podobně jako navštívit letošní koncert Leonarda Cohena -, abyste pochopili a dali mi za pravdu.

Michal Koch - Jsou desky, které dokáží uhranout (9/10)
Vztah k interpretovi: Oba mám velmi v oblibě, byť pana Müllera občas nechápu a pana Lasicu nepovažuji v pravém slova smyslu za zpěváka.

Zvědavost mi byla prvním impulsem k poslechu téhle desky, neb ač jsem rozuměl touze obou pánů poklonit se památce výtečného skladatele Jaroslava Filipa, neuměl jsem si příliš představit, jak si coby pěvci v prohozeném gardu s písněmi poradí. Nemaje tak příliš velké očekávání, byl jsem od prvních taktů uhranut a ztracen. Richard Müller vkládá do písní (textů) Milana Lasici naléhavost a jemu přirozenou pěveckou dokonalost, což se naplno projevuje hned v první "Vyletel vták": "Lietať neviem lebo nemám krídel / vták bez krídel kto to kedy videl / Bože, či som úbožiak!" zní v Müllerově podání v uších ještě dlouho po doznění skladby. Naopak Milan Lasica, vědom si svých pěveckých hranic, vkládá za pomoci svého famózního herectví do skladeb (textů) Richarda Müllera dosud netušené city a emoce, takže místy téměř šeptané "Milovanie v daždi" či úchvatná závěrečná "Cigaretka na 2 ťahy" způsobují velepříjemné mrazení v zádech. Chytrá, nijak neexhibující muzika věrně slouží výtečným textům a elektronikou šmrnclá hudební produkce Oskara Rózsy dodává mnohdy mnohaletým písním příjemně současný střih. Vynikající deska a pro mě moc milé překvapení.

Pavel Parikrupa - Moje smutné srdce (9/10)
Vztah k interpretovi: Napadají mne u všech jen samá zprofanovaná slova: génius, legenda a podobně. Škoda, že se Filip téhle desky nedožil.

Něco tak strašně smutného jsem už dlouho neslyšel. Celá deska se nese v tak ponurém duchu, až to svírá srdce. Přiznám se, první poslech mne zanechal v hlubokém duševním rozkladu a raději jsem si naordinoval před dalším puštěním (alba, ne plynu) několikadenní pauzu. Ale opatrně jsem si na tuhle tesknou sbírku "vzájemných" coververzí zvykl a nenápadně si vytvořil z dalších poslechů jakousi zvrácenou závislost a potěšení. Napadají mne desítky situací a nálad, kdy si tuto desku s předlouhým názvem pustit, ale nemají nic společného s bujarým veselím a bohapustým blbnutím. Vynikající práci odvedli muzikanti a především Oskar Rózsa, který měl pod palcem v podstatě celou zvukovou náladu alba. Zní to jako velmi moderní šanson, postavený na kontrastu moudrých a životem unavených hlasů s vynalézavými aranžemi, kde se neztratí žádný nástroj. Občas je to jazz a občas trip hop a přesto album výborně drží pohromadě. Velmi nekomerční, krásná a lidská deska.

Eva Samšuková - Lasica nepřestává, Müller se vrací (9/10)
Vztah k interpretovi: Müller pro mě představuje poněkud nesympatického chlapíka, který ale dělá zapeklitě dobrou muziku, a díky tátovi mě provází již od dětství.

Velké dílo čtyř velkých pánů ze Slovenska. Jen sedím, poslouchám a zírám. Jestliže chtěli Müller a Lasica vzdát tímto albem hold zesnulému skladateli, nezbývá než smeknout před tím, jak skutečně krásnou cestou se jim to podařilo. Z některých písní na mě dýchá sychravá melancholická nebo pošmourná atmosféra, u jiných již první tóny prozrazují hravost a zvídavost. Každá píseň si jistě najde ucho svého posluchače, mě však bavily všechny do jedné. Celé album plyne nikam nespěchajícím duchem, texty mě nutí k zamyšlení. Líbí se mi i hudební pojetí jednotlivých skladeb - originální rukopis producenta Oskara Rózsy přináší do celého alba momenty z mnoha hudebních žánrů -, ozývá se jak elektronika, tak hlas didgeridy, šansonového piana nebo jazzového saxofonu. A nade vším vynikají uctivé moudré hlasy obou mužů, které se střídají, prolínají i doplňují. Srdcem mi nejvíc zachvěla píseň "Do batožka", která až mrazivě pravdivě popisuje povahu některých lidí kolem nás. Co myslíte, bude deska "Müller spievá Lasicu, Lasica spieva Müllera, Lasica a Müller spievajú Filipa" kamenem, na který si Müller bude moci ve svém životě stoupnout, aby se znovu vrátil do hudebního světa?

Radek Londin - Víc než fádní tribute deska (8/10)
Vztah k interpretovi: K Müllerovi chovám když ne lásku, tak hluboký respekt. Lasicovy písničky znám jen z televizní obrazovky.

Úctu a respekt k Filipovi, zesnulé ikoně dospělého slovenského popu, cítím z každé vteřiny. Co ale dává tomuto počinu punc kvality, je originální uchopení každého kusu. Není dáno prohozením rolí Müllera a Lasici za mikrofonem, přestože oba mají tolik grácie, aby dokázali výtečným textům svého protějšku ještě přidat osobní vrstvu. Největší ponor do Filipových písní absolvoval producent Oskar Rósza a výsledek vás odmění. Jeho aranžérské rozpětí je úchvatné. Zachoval ducha písní, rozeznatelný slovenský sound, čerpající hlavně z fúzí sedmdesátých let, ale ani na chvilku vás nenechá váhat, jaký máme rok - tady smyčka, tu digitální klik, onde ambientní čarování či bublavé elektronické subbasy. V každé skladbě najdete hned několik momentů, kdy rozkvetl nástroj v rukách těch nejprotřelejších slovenských hráčů. Snad jedinou výtku bych měl proti Lasicově příliš kavárenské interpretaci některých emotivnějších Müllerových momentů (viz "Cigaretka na 2 ťahy"). Výtečné album!

---

Album: Richard Müller - Müller spieva Lasicu, Lasica spieva Müllera, Lasica a Müller spievajú Filipa
Průměrné hodnocení: 9,0/10
Celkový čas: 56:00
Skladby: Vyletel vták, Milovanie v daždi, Clivota, Boh aj v pekle prsty má, My sme národ holubičí, Planý poplach duše, Do batôžka, Život, Godot nepríde, Noc, Sťahovaví vtáci, Cigaretka na 2 ťahy