Otočit klíčkem v zapalování. Rozsvítit světla. Nastartovat. Zařadit. Spojka, plyn. Nezapomenout na ruční brzdu. Vyrazit. Zpátky. Domů. Do města. Cestou míjet koruny stromů pomalu se ztrácející v postupující tmě. Nevnímat je. Těšit se na to, až se ze stromů stanou pouliční lampy a domy. Až cesta z bodu A do bodu B skončí. Takhle nějak zní druhá deska "A To B" německého elektronického mága, který si říká Miwon.

Hendrik Kröz, jak zní Miwonovo občanské jméno, je autorem jednoho z největších elektronických hitů roku 2006. "Brother Mole" z jeho debutu "Pale Glitter" je přesně tou písní, pro kterou je obrovská škoda, že z mnoha neznámých důvodů nepřekročí práh těch rozhlasových stanic, co by jakože správně nikdy neměly hrát "Swastika Eyes" Primal Scream. A takový hit na "A To B" chybí. I když některé z desítky skladeb se mu přibližují - třeba ta titulní nebo na kytaře postavená "Lillilullaby".

Miwon má vůbec docela cit na budování atmosféry. Při skládání postupuje tak, že vymyslí melodický motiv - zpravidla basovou linku -, na který nabaluje další a další vrstvy, tu nějakou ubere, tu malinko motiv pozmění, a repetitivními cykly tak nastoluje něco jako trans. Nevýhodou tohoto postupu je vznikající pocit, že se toho v těch skladbách zas až tolik neděje a že by klidně mohly být kratší nebo by jich mohlo být míň. Pocitovky taky nedávají moc prostoru na ony hity, ale to už záleží na tom, jak k tomu kdo přistupuje.

Když se to všecko sečte a podtrhne, vzniká z "A To B" sympatická záležitost s germánsky precizně vysoustruženými zvukovými plochami, jemnými beaty a sem tam i nějakými vokály (těch by neškodilo mít na desce víc!). Zní zasněně. Melancholicky i optimisticky. Je to záležitost jak stvořená na večerní přesun z bodu A do bodu B - z přírody do města. Řídit ale musí někdo jiný než vy.