Pozor, vysoké napětí!

Australská hardrocková legenda AC/DC v roce 1996 vystoupila ve Španělsku, kde představila svoje tehdy comebackové album "Ballbreaker". Výborná a energická show těžila především z osvědčených hitů a z hravosti Anguse Younga. Teď je vše k vidění v nově sestříhané a vyčištěné verzi na DVD.

8/10

AC/DC - No Bull: The Director's cut

Vydáno: 08.09.2008
Celkový čas: 144 minut

Skladby: Back In Black, Shot Down In Flames, Thunderstruck, Girl ’s Got Rhythm, Hard As A Rock, Shot To Thril, Boogie Man, Hail Caesar, Hells Bells, Dog Eat Dog, The Jack, Balbreaker, Rock And Rol Ain ’t Noise Polution, Dirty Deeds Done Dirt Cheap, You Shok Me All Night Long, Whole Lota Rosie, T.N.T., Let There Be Rock, Highway To Hel, For Those About To Rock (We Salute You ), Cover You In Oil, Down Payment blues

Vydavatel: Sony Music

Čtrnáctá studiová nahrávka v diskografii protinožců "Ballbreaker" pomohla kapele k návratu na elitářskou rockovou scénu. V rámci světového turné k tomuto albu v červenci 1996 vystoupili také ve španělské metropoli na obrovském toreadorském stadionu Plaza de Toros de Las Ventas. Energickou show AC/DC, která rozbouřila vyprodaný stadion, snímalo několik kamer. Režie záznamu více než dvouhodinového koncertu se ujal renomovaný David Mallet, kterému se však napoprvé nepodařilo přenést - tehdy ještě na video - atmosféru španělského setu AC/DC.

Se živým záznamem se v roce 1996 pospíchalo z komerčních důvodů a na výsledku to bylo hodně znát. Ukvapenost a značná improvizace při střihu i velice špatný zvuk si vysloužily velké množství kritických reakcí. V této chaotické podobě však záznam koncertu vyšel ještě před několika lety na DVD, na které byly zařazeny bonusy jako videoklip k písničce "Hard As A Rock" a dokument "The Making Of Hard As A Rock". Nikdo se však nepokusil alespoň vyčistit zvuk. Není tedy divu, že se záznam "No Bul" dlouho krčil mezi nejméně úspěšnými projekty AC/DC. Mallet i členové kapely se však s vědomím, že úžasný koncert v Madridu opravdu stál za natočení, rozhodli na živé nahrávce ještě zapracovat.

Nyní se nám tedy dostává do rukou DVD ve formátu Dolby Digital Stereo a Dolby Digital 5.1, což se nedá s původní verzí vůbec srovnat. Mallet si také více pohrál se střihem. Doma si můžete přehrát jednak vystoupení Australanů, ale i bonusové koncertní klipy ze zastávek turné ve švédském Göteborgu a z Floridy, jejichž kvalita je však v porovnání se zbytkem podstatně horší. Fanoušci však přivítají především originální sekci nazvanou "Angus-Cam". Ta totiž ukrývá detailní záběry hlavního aktéra, ďábelského kytaristy Anguse Younga, které často vyvolávají dojem, že byly pořízeny kamerou přichycenou na Angusově hlavě. Což byl ostatně záměr i režiséra, který chtěl tímto pozlátkem dodatečně okořenit DVD. Krom toho si můžete na disku prohlédnout i kompletní diskografii AC/DC.

A čím že byl koncert tak výjimečný? Zachycuje kapelu v době, kdy posbírala nové síly a s pověstnou dravostí hodlala se svojí energií nabít i své fanoušky. Důležité je i to, že se za bicí po několika letech posadil opět Phil Rudd. Přestože ale AC/DC vyrazili do světa představit své nové album, vystoupení postavili na svých největších hitech, které nezapomněli doplnit o tradiční efekty i sympatické fórky. Ty si nadšené obecenstvo užilo hned od prvních chvil, kdy se nad celou scénou pohupovala hrozivá demoliční koule, která nakonec plnou silou narazila do kulis starého domu. Hluk bortící se stavby přehlušily nezaměnitelné tóny "Back In Black". Na stejné demoliční kouli se pak v průběhu večera několikrát pobaveně pohupoval i zpěvák Brian Johnson, kterému zrovna v době koncertu bohužel odešel hlas a zpěv, spíše tedy charakteristické pochraplávání je často až příliš nevýrazné. Na celkovém dojmu z vystoupení se to však nijak výrazně nepromítlo.

Při skladbě "Hells Bells" zase nemohl chybět obrovský zvon zavěšený nad pódiem. K muzikantům se na jeviště na chvíli připojila kyprá, potetovaná a takřka sedmimetrová nafukovací panna-děvka Rosie. O největší zábavu se však postaral provokatér a exhibicionista Angus Young ve své školní uniformě s krátkými šortkami, který pobíhal po jevišti svým typickým kachním, chcete-li chuckberryovským krokem. Na vrcholu agónie pak dokonce ukázal fanouškům svůj zadek v trenkách se španělskou vlajkou. Celý rockový bengál pak důstojně zakončí závěrečné salvy ze šesti kanónů. A nové DVD je ještě důstojnější památkou na 90. léta v podání kapely AC/DC. Výborná práce.

• :-D (David, 18.12.2008 11:05) Reagovat

  Už první věta tohoto pokusu o recenzi zní školácky, a proto pár poznámek pro zjevně nového eléva v redakci:
  
  1. Ballbreaker byl 12. studiovkou AC/DC, ne čtrnáctou (nepočítáme přece dva živáky If you want blood… a Live)
  
  2. Protinožci nejsou AC/DC už dávno, původně jistě, dnes ale žijí oba Youngovi i Brian Johnson v USA. Psát o téhle skupině dnes jako o australské, je dnes legrační.
  
  3. Co je to elitářská rocková scéna? O jaký comeback se podle autorky jednalo? AC/DC copak někdy zapadli, aby se museli někam vracet? Mezi jejich deskami jsou sice několikaleté mezery, takže jakmile odjedou turné, nejsou časem tak v povědomí, ale ani dnes, když jsou úspěšní s albem Black Ice, se nejedná o žádný comeback!
  
  4. Místo konání madridského koncertu lze sice nazvat z nedostatku slovní zásoby stadionem, jde ale o skutečnou ARÉNU, určenou k býčím zápasům.
  
  5. Ehm, že show snímalo několik kamer je jasné, ale kolik tedy celkem? :-)
  
  6. Podle čeho se dá poznat, že na původní VHS nebyla zachycena atmosféra koncertu dostatečně? Já měl dojem dokonalý.
  
  7. Ukvapenost a improvizace ve střihu, velice špatný zvuk…no, odkud jsou tyhle údaje? Z tatínkovy ojeté kazety, kde je skutečně zvuk po desítkách přehrání horší nebo jen autorka plní stránku slovíčky a spojením opsaným odjinud? Jasně, na DVD je většinou obraz i zvuk dokonalejší, ale že tam nebyla atmosféra…? Že by to David Mallet zvoral?
  
  8. Které jsou ty méně úspěšné projekty AC/DC? Určitě některé jejich studiovky, ale na DVD zatím vydali vše, co bylo dříve na VHS, koncert z Madridu je připomenutím se AC/DC před Black Ice, další profesionální materiál už asi není k dispozici.
  
  9. "Koncert „zachycuje kapelu v době, kdy posbírala nové síly a s pověstnou dravostí hodlala se svojí energií nabít i své fanoušky“. Ha, ha, Kateřino, AC/DC nabíjejí svou energií publikum už asi 30 let, vy to zjišťujete nyní?
  
  10. Že je za bubny Phil Rudd je důležité jen z pohledu toho, kdo ví, že tento chlápek s nimi začínal a hrál na nejdůležitějších deskách. Jinak v kapele hrálo bicmenů víc.
  
  11. „Přestože ale AC/DC vyrazili do světa představit své nové album, vystoupení postavili na svých největších hitech“. No, slečno, VŠECHNY kapely na světe (které hrají pro tak velké publikum) staví své show na největších hitech, jinak by neprodali vstupenky. Překvápko? Jsou samozřejmě vyjímky, ale vždy jde o velký risk (např. jedno z posledních tour Iron Maiden, kde hráli live celou novou desku).
  
  12. Panna-děvka Rosie. Cožééé?
  
  13. „Na vrcholu agónie…“, to jako znamená, že pak zkolaboval?
  
  Ne, v poho, na musicserveru už vyšly horší věci…
  
  
  

  • Re: :-D (brendn volš, 18.12.2008 13:43) Reagovat

    "Psát o téhle skupině dnes jako o australské, je dnes legrační." - jasný, píšu ti první bod imbecility za to, že podle tebe byl Kryl německý písničkář.
    
    

    • Re: :-D (David, 18.12.2008 14:47) Reagovat

      Kryl byl český píničkář, píšící česky, vystupující pro Čechy, i když žil kus života v Západním Německu. AC/DC vznikli v Austrálii, jsou tedy původně australskou kapelou, možná jsou už dnes Američané. Imbecilita v tom není ani trochu, jen uvažování...
      
      

  • Re: :-D (Fantomas, 18.12.2008 14:52) Reagovat

    Bože ty jsi machírek, raději se zklidni a pro příště napiš takovou rezenci sám. Mě vyjadřovací prostředky nevadí a nepřesnosti nejsou rovněž tak nepřesné. Jestli jsou AC/DC australané ví nejlépe pouze oni, čili jestli opovrhují svou rodnou zemí popř. jestli se zřekli australského občanství. Myslím, že ani jedno asi ne. A ty počty desek nejsou tak nepřesné, protože do deskografie se počítá i výběr Who made who s jedním bonusem a Jailbreak. V tomto záleží na kritériích co je a co není studiovka. Navíc i první známá deska Hign Voltage vyšla v Austrálii původně jako dvě desky. Prostě jsi chtěl machrovat, ale úplně zbytečně.
    
    

    • Re: :-D (David, 18.12.2008 15:18) Reagovat

      Ha, ha, machrovat před Fantomasem? To bych si nikdy nedovolil, je přece nebezpečnej!!! Neřeš ten počet desek a kdo má jaký pas a když už znáš Jailbreak, mohlo by tě trknout, jak prkenně je to napsané, jinak bych vůbec nereagoval.
      
      

Nové desky 1/2026 - od Alter Bridge přes Blue po The Kid Laroi Hudební novinky v novém roce sice ožívají pomalu, ale něco se přece jen děje. Své desky představili třeba britští Blue, američtí rockeři Alter Bridge, Australan The Kid Laroi, countryový hudebník Zach Bryan, indie rockeři The... čtěte zde

Vydáno: 13.01.2026 14:30 v sekci Novinky | Nové desky

Na koho si letos dát pozor? BBC Sound of 2026 vyhrála Skye Newman Britské Radio 1 vyhlásilo výsledky své oblíbené tipovačky BBC Sound of pro rok 2026. Novou tváří, u které si vsadilo, že ji letos uvidíme - nebo alespoň ostrovní posluchači - úplně všude, se stala Skye Newman. Pro londýnskou... čtěte zde

Vydáno: 13.01.2026 08:00 v sekci Novinky

8/10

Recenze: Takto zní současná Andalusie: Marta Santos na "Aquí no sobra nadie" umíchala radostný koktejl popu, flamenca a tanečních rytmů Čeští posluchači se nejspíš se španělskou zpěvačkou Martou Santos setkali až díky nedávnému hitu "Lo Que Pasó, Pasó" s Alvarem Solerem. Ten na podzim opanoval i naše rádia. Rodačka ze slunečné Sevilly vzápětí přišla i se... čtěte zde

Vydáno: 12.01.2026 00:00 v sekci Recenze

6/10

Video: Bruno Mars vsadil na jistotu. Předvídatelná novinka "I Just Might" navazuje na jeho starší hity Nové album po deseti letech je událostí, která v případě globální megahvězdy velikosti Bruna Marse rozhodně stojí za zvýšenou pozornost. Ještě než 27. února uslyšíme celou desku "The Romantic", můžeme zpěvákovu aktuální... čtěte zde

Vydáno: 11.01.2026 14:00 v sekci Audio / Video | Video

8/10

Recenze: Obsáhlý komplet rozhlasových nahrávek SHQ "Cestou necestou" nabízí jazzovou hostinu Jazz měl, alespoň v rámci (omezených) možností, za minulého režimu zelenou. Však také v určitých dobách umožnil rockerům hrát na platformě fúzujícího jazz-rocku a přikryl i jiné aktivity ze šedé zóny. Karel Velebný a jeho... čtěte zde

Vydáno: 11.01.2026 08:00 v sekci Recenze