Určitě nejsem jediný, kdo nerad slyší o spojování rockových kapel s orchestry nebo předělávání písní do akustických podob. Jenže jedna věc je píseň jednoduše zahrát bez proudu, či s pateticky rozmáchlým orchestrem, a druhá rozepsat zcela nové party pro housle, violoncello a klavír plus samozřejmě akusticky přetransformovat kapelu. Marně jsme vzpomínali, kdo někdy udělal podobnou záležitost s komorním tělesem. To samo o sobě ještě sice neznamená úspěch, jenže v případě spojení geniálních muzikantek, perfekcionistů z Tata Bojs a schopného Marka Doubravy se již originalita očekávat dá.

Když se ke slovu pořádně dostává Ahn Trio. Vyvážit je do naprosté roviny se povedlo, ani jedna skupina nikdy neruší tu druhou, pouze obohacuje. Vzájemné prolínání zní spíš, jako kdybyste poslouchali Tata Ahn, kapelu, která je sehraná už minimálně deset let. Holky dodávají opar toho, co je přitažlivé na vážné hudbě - čistotu a smysl harmonií. Kluci zase věděli, co chtěli - neupatlat to, ale zároveň natočit desku tichou a svým způsobem něžnou. Povedlo se. Ve většině písní se dostáváme do mnoha nových melodických linek, které přibyly při rozepisování partů na papíře Marka Doubravy a při práci Tata Bojs ve studiu, ti se totiž odmítli opakovat a tak vás vlastně čeká nových písní hned čtrnáct.

Největší síla "smetany" je ale v její hloubce zaznamenání. Pokud si něco opravdu naplno užijete až s vynikajícím zvukem (buď prostorovým při schopné soustavě, ale spíše v kvalitních sluchátkách), je to tohle. Při troše snažení lze rozpoznat i rozestavení muzikantů při nahrávání. Ale především vrstvení nástrojů, kde každý má svou hloubku a průběžně vyplouvá na povrch, znamená velký hudební zážitek. Pokud vás tedy ještě podobný poslech láká, protože jako pouhý podkres album ztrácí. Tohle je o užívání si hudby, o průzračnosti tónů a o objevování.

Tata Bojs ukazují, že být originální i na výběrovce je sice těžké, ale jde to. A jestli je ta nahrávka dostatečně stylová? Ano, je jedna z nejvychytanějších, jaká v tuzemské produkci vyšla. Takový Tatraplán mezi akustickými alby.

PS: Yes, it was very nice, ale co na to dalších pět redaktorů v makru?