Většina lidí si tě pamatuje z Tiché dohody. Kapely, která se podle tebe nikdy nerozpadla, ale už mnoho let nevykazuje žádnou činnost. Co tě vedlo k tomu dát dohromady 2Wings? Proč jsi nevzkřísil Tichou dohodu?

Nelze dvakrát vstoupit do stejný řeky. Navíc - přestože jsem v první sestavě Tiché dohody zpíval já - byla Dohoda svázaná s hlasem Blanky Šrůmové a já to respektuju, hlavně kvůli posluchačům. Takže bez Blanky Tichou dohodu dělat nechci, i když jsem ji založil a vlastním název. Všichni víme, jak končí kapely se zachovaným názvem bez nějaké důležité osobnosti. Nebudu chodit daleko, koukněte se na Pražský Výběr 2.

Proč se vlastně jmenujete 2Wings? Má to nějaký hlubší význam?

Název vznikal postupně. Nejdřív byl nápad W2 - jako double U2 (dvojitý U2). Dvojité W vzniklo podle mojí oblíbený retro motorky Kawasaki W650. Předešlý model ze 70. let měl označení W1, ale nikdy neudělali W2. Proto. Pak vzniklo logo a když ho viděla moje žena, řekla: "Jé, hele, dvě křídla!" A bylo to. Ale fakt až asi po půl roce existence kapely.

Po vydání akustického alba "Overseas Pilots - 3bees Sessions" se 2Wings ještě více přiblížili Tiché dohodě, hlavně díky vokálu Blanky Šrůmové v písních "The Rainmaker" a "The Beatles And The Stones". Byl to záměr? Má to znamenat, že myslíte na comeback? Naznačoval by to i vzkaz "Nechte hrát Tichou dohodu!", který jsi vyvěsil na webu Tiché dohody.

To je skoro legrační otázka. Skladatel, kytarista a producent Tiché dohody si založí novou kapelu s lidmi z Tiché dohody. Pak si ještě přizvou zpěvačku z Tiché dohody - a světe div se: ono to skoro zní jako Tichá dohoda.

Teď vážně. Proč comeback, když nikdo nikdy neodešel? Jen nějak nikdo nechtěl, aby Tichá dohoda hrála a vydávala desky. Po vydání sólovky Blanky prostě všichni kolem začali tvrdit, že se kapela rozpadla. Hodně divný, sólovky třeba Fanánka a jinejch lidí přece nikdy neznamenaly automatickej rozpad kapel jako Tři sestry, ne? Ale když se chce. Víš, co jsem se často někde dočetl? Prý jsme bývalá kapela. Slyšel jsi někdy větší kravinu? Jak může být nějaká kapela bývalá? Schválně teda uvidíme, jestli ještě někdy nechaj Tichou dohodu hrát.

Jako kapela jste na jednu stranu velmi aktivní - za krátkou dobu existence jste nahráli dvě desky, připravujete blue-ray disc, na druhou stranu nejste skoro vůbec vidět naživo, takže o vás příliš lidí neví. Chystáte se koncertovat víc, nebo vám ten způsob komunikace s posluchači skrz web a MySpace.com vyhovuje a stačí?

Hm, a proč se štvát a jezdit po klubíkách, když máme za sebou odježděný celý devadesátý léta s TD? Jsme prostě tvůrčí tým, kreativci, ne řemeslný hráči. Ale ne že by nás nebavilo živě hrát, to ne! Ale prostě netlačíme na pilu. Chceme hrát na určitý úrovni. Proto zatím hlavně větší akce - fesťáky. A komunikace přes web je super. Díky MySpace.com máme fanoušky v USA, Austrálii, na Islandu, Maltě i v Malajsii. Fakt super! To mě baví.

Ještě se vraťme k blue-ray disku. Už s Tichou dohodou jste byli, co se nových technologií týče, velmi aktivní a brzy jste vydali CD-ROM "Fucktography". Neuspěchali jste tentokrát trochu vydání blue-ray disku? Myslíš, že si to mají lidi na čem přehrát?

Jasně, že to má málokdo, ale na to my sereme. Je skvělý bejt v takovejch věcech první! Současníci tě sice chtěj závistí zadupat do země, ale historicky zůstaneš vytesanej v mramoru. To je jako ten náš unplugged s "Marionetou" z devadesátýho třetího roku nebo CD-ROM. Je lepší, když tě lidi nenáviděj za to, cos udělal, než když jsi jim jedno, protože jsi neudělal nic.

Vlastníš doménu popdissident.com. Považuješ se za českého popového disidenta?

Určitě! To je jednoduchý. Přes veškerý prokazatelný a zaznamenaný skladatelský, producentský i prodejní úspěchy s Dohodou mi žádná naše oficiální firma už víc jak deset let nechce vydávat desky ani ode mě vzít jakejkoliv materiál, přerušení činnosti Tichý dohody bylo přímo vedený ze strany majors a médií, který skákaj podle nich - tedy de facto českýho hudebního establishmentu. To je podobný jako s disidentama v 70. a 80. letech, ne? Proto ta paralela. Navíc je to kreativně velice zajímavá značka. Divil by ses, kolik zájemců ze zahraničí ji ode mě už chtělo koupit. Třeba ji jednou prodám.

V čem vidíš největší problémy domácí hudební scény? Jsou nějaké chyby, které vedly ke stažení Tiché dohody do ústraní, jichž by ses chtěl vyvarovat?

Ne, jen tehdejší arogance moci a tupost Monitoru a Sony. Vymysleli si sólovou Blanku, urputně si ji vynutili, celý to zvorali a pak - když se to komerčně nepovedlo (žádnej div) - se na Blanku vykašlali. A kapela byla mezitím už taky vlastně stopnutá. Já o tom pár let přemýšlel, co jako s tím a jak z toho ven a hledal jsem vlastní cestu. Musel jsem. Tenkrát jsem s tím nemohl nic dělat. Prostě ten tlak firem trval de facto čtyři roky a proti takový síle celýho establishmentu - provázanost PR, placený reklamy v médiích, osobní vazby atd. - prostě nešlo nic udělat. Takže takhle. Já žádnou chybu neudělal a hlavně žádný kompromisy. A ani je dělat nehodlám, takže se není čeho vyvarovat. Pokud by se objevili další blbci, který mi v budoucnu namydlej schody, tak si asi zase nejspíš nabiju hubu, ale takovej je přece život. To už neřešim. Chybu ale udělali oni. Zastavili skvělou a rozjetou kapelu, jakou byla tenkrát Tichá dohoda, navíc nedokázali ten potenciál využít ke svejm účelům a ještě zkazili kariéru i jedinečný zpěvačce. Tomu říkám fakt umění - doslova tři v jednom. Dneska už nikdo neví, jestli ta kapela půjde znovu ještě rozjet. Podle mě je to fifty-fifty. A jestli se rozhodneme to obnovit, bude to pekelně drahý. Takže bez sponzorů to určitě nepůjde.

Jak moc vážně bereš 2Wings? Kam až to s nimi chceš dotáhnout? Jaké máš s kapelou plány?

První části otázky nerozumím. Jak vážně? Myslíš si, že jsem tři roky strávil na projektu, kterej je mi jedno? A to nemluvím o investicích z vlastní kapsy. 2Wings jsou kapela, kde si realizuju stoprocentně svý věci. Jinou kapelu momentálně nemám ani jinou dělat nechci. A kam to chci s 2Wings dotáhnout? No, k další skvělý desce - jako vždycky. To je jedinej hnací motor a můj raison d'etre. Všechno ostatní je relativní a - irelevantní.

Tichá dohoda i 2Wings nahráli poměrně dost coververzí. Aktuální "The Beatles And The Stones" je skutečným nostalgickým bonbónkem. Podle čeho si covery vybíráte? A je nějaká skladba, na kterou si myslíš a ještě jsi ji nezpracoval?

Covery jsou zábava. Pokud je nepřepisuješ doslovně - to je pak baróza, zábavovka, SuperStar anebo X Faktor (slušněji se tomu ještě taky říká revival) -, je to vždycky zajímavý setkání s tvorbou někoho jinýho. A pokud na to máš, můžeš proslavit, dokonce i zastínit dobrým coverem původní skladbu. Nejznámější je určitě Dylanova "All Allong The Watchtower" od Hendrixe.

Vybírám si je podle nálady i určitýho momentu překvapení. Je vlastně logický, že hrajeme Floydy, ale i House Of Love - a přitom by to primárně nikdo nečekal. Floydi jsou těžko kopírovatelný, chce to hlavně odvahu, každej přece zná originál. A House Of Love jsou u nás skoro neznámí anebo už úplně zapomenutý.

Mimochodem - na čem jsi vyrůstal? Byli to The Beatles, nebo Stones?

Člověče, Beatles a Lennon! Stouni jsou pro mě prostě někde jinde. A nevim proč. Beatles položili základ snad skoro pro všechno. Mají de facto tři hlavní období a každý má svoje úžasný kouzlo. Po mersey soundu a liverpoolskym polyvokálním popíku přišlo skvělý psychedelický období "Rubber Soulu", "Sgt. Peppera" a podle mě vrcholný dílo "Abbey Road". Když jsem ho poprvé slyšel asi ve třinácti letech, měl jsem satori a pochopil, že už nikdy v životě nechci dělat nic jinýho než hudbu. Takovouhle hudbu. A to hlavně díky lennonovejm věcem. "Come Together" - to přece každej zná: "šššššššu... tudududůůůůůů... ššššššššu... tudududůůůůůů..." a "I Want You". Ten hypnotickej závěr. Nechceš, aby to kytarový arpeggio vůbec skončilo, McCartney do toho honí krk basy jako totálně zhulenej, a oni to pak natvrdo utnou. Ty vole!!! Sedíš na zemi jako ochromenej, doznívá to v tobě a pak najednou musíš vstát a jít otočit desku. Jenže až když se ti chce ji jít otočit, až když to v tobě celý dojde. O tohle nás okradly cédéčka bez strany A a B a bez prostředka. Proto moje oblíbený a zdánlivě nesmyslný dělení cédéček na stranu A a B a proto ta doslovná pietní připomínka s otočením desky na "Overseas Pilots".

Týdeník Respekt nedávno otiskl článek, v němž tě popsal jako člověka, který se kdysi chlubil v kruhu svých vrstevníků prstenem, jenž tví prarodiče získali za války od "žiďáků, kteří pak vyletěli komínem". Co je na té historce pravdivé?

Jo, vím o tom a nemám z toho radost, protože to skončí soudem. Autorka (ročník 1964) tvrdí, že když chodila na gympl, nějaký Dan, který měl ...již tehdy známou skupinu Tichá dohoda... něco takového řekl. No, ta dáma je tedy ročník 1964 a tudíž maturovala nejpozději v roce 1983 a Tichá dohoda vznikla až když já byl ve třeťáku na vejšce v roce 1986. To se dá velice lehce doložit. Nevím, co to má znamenat, zda je to útok na mě, na kapelu nebo si to prostě pisatelka spletla, každopádně by si jako novinářka právě Respektu, nikoliv nějakého bulvárního plátku, měla ověřovat informace. Ale hlavně, nikdy jsme žádný takový majetek neměli! Podal jsem na autorku žalobu. Už to tvrzení částečně stáhla a opravila na svém blogu, ale bohužel to vyšlo i tiskem, takže z toho soudu nelze couvnout. Je to veliká sprosťárna, protože to pomlouvá de facto nejen mě, kapelu, ale především celou naši rodinu.

W2 je tvůj první projekt poté, co Tichá dohoda přestala hrát. Co jsi dělal v mezidobí? Psal jsi do šuplíku a na základě toho sestavil nový repertoár, nebo jsi těch skoro deset let na kytaru ani nesáhl?

Do šuplíku nepíšu. Proč? Tam ta písnička zestárne, zreziví, shnije. V mezidobí jsem se dal dohromady. Sportoval, pracoval, učil se anglicky, věnoval jsem se svejm koníčkům - jezdil na ryby do Norska, trénoval střelbu na asfaltový holuby, jezdil na motorce atd. A taky jsem si pořídil skvělou rodinu. Dneska jsem, člověče, zasloužilej fotr a mám dvě děti. Baví mě bejt tatínek. To jsem teda fakt netušil!

S 2Wings jste od amerického Billboardu nedávno obdrželi certifikát, který potvrzuje, že je vaše píseň "The Rainmaker" jedna z patnácti set nejlepších skladeb přihlášených do jejich skladatelské soutěže. Co od podobných soutěží očekáváš?

Nojo. Máme to a budeme soutěžit zase. To je férovka. Mezinárodní pole. Žádný pivní kámoši ani nohsledi, který pracujou za cédéčka, akreditace na světový koncerty v Čechách a podobně.

Není to teda ovšem žádná cena, jen důkaz, že jsem se dostali do soutěžního kola. Ale i to je super. Celkem se hlásilo pětadvacet tisíc písní z celýho světa a mezi hodnocený postoupilo jen patnáct set. My mezi nima. Nemusí přece pršet, jen když kape. Prostě jsme se fakt dostali do ligy mistrů, jen jsem ještě nedali góla. Ale stejně je to na naše poměry úspěch, co mi visí doma na zdi a hřeje mě. Taková pochvala za tu fušku a hlavně mi to dává dobrej pocit, že má cenu skládat a hrát nejen kvůli sobě samotnýmu a kvůli hudbě a že mi tím pádem tady u nás všichni můžou...