Začneme fádně - proč "smetana"?

Milan Cais: Dvě věci. Je to slíznutí smetany ze všech našich desek. Pro nás to znamená i takový skrytý best of, který jsme pojmuli jinak. A také Bedřich Smetana je přítomen v Tata Bojs od roku 2000, kdy si půjčujeme z "Mé vlasti" intro. A tak nám přišlo dobrý po letech vzdát i tomuhle velkému českému skladateli hold. I když jsme tedy zvolili malé "s" na začátku...

A obal je proveden opravdovou smetanou?

Milan: Ano, to jsou kresby smetanou na černé desce klavíru. My jsme po těch dvou bílejch deskách nechtěli udělat další bílou, i když by se to s tím názvem nabízelo.
Vláďa Bár: Takže jsme velmi originálně použili černou.
Milan: Pro mě i černá s bílou určitým způsobem symbolizuje oblast vážné hudby. Hlavně mi přišlo zajímavý kreslit smetanou. Z Divadla Archa jsme si půjčili klavír a polejvali jsme to smetanou. Pak jsme z několika zajímavých fotek seskládali to gró bookletu.

Věděli jste od začátku, že jen klasický výběr písniček nechcete?

Vláďa: Pro nás to je bestofka, jenže se nám to nepodařilo prosadit na firmě jako oficiální best of. Takže musím bohužel říct, že ještě někdy v budoucnu vyjde klasický výběr od Tata Bojs. Pro nás je to best of, jen jinak pojmuté.
Milan: Když se nad tím zamejšlim zpětně, tak si řikám, že je na jednu stranu dobře, že se tomuhle projektu dala důležitost tím, že to právě není best of. Takhle je to deska, co se nedá pojmenovat ani jako naše řadovka, ani jako řadovka Ahn Tria, je to prostě taková odbočka pro nás všechny.

Party pro Ahn Trio rozepsal Marek Doubrava, vy jste nechtěli, aby si to holky samy chytily po svém?

Milan: Nechceme je podceňovat, ale myslím si, že ony nejsou schopný si rozepsat party. Ony jsou vynikající hráčky, co zahrají všechno, co se jim předloží. Ale nejsou schopný si to napsat ani přemýšlet skladatelsky. Už na začátku říkaly, že potřebují, aby tam byl nějaký člověk, co ty party rozepíše. A nás přirozeně napadl Marek, protože s ním spolupracujeme léta. Když jim poslal první části, tak z toho byly nadšený, takže dál nebylo co řešit. Nakonec byl velmi důležitou částí celého toho soukolí.

Koukali jste Markovi přes rameno?

Milan: On měl na počítači takový srandovní program, kde to měl rozepsaný do not a ten program to dokáže nějak chemicky, všechny ty aranže, přehrát. Ale když tam je třeba nějaký glissando, tak to neumí, takže zahraje falešný divnozvuk. Museli jsme si to hodně představovat, ale věřili jsme mu.
Vláďa: Navíc ten zvuk smyčců byl úplně odpornej, znělo to jak první samply smyčců, co se dávaly do kláves.

Ahn Trio s vámi natočilo "smetanu" a za pár dní přiletí na koncerty, nedělá jim problém štreka Korea - ČR?

Vláďa: Jim to nedělá vůbec problém, protože jsou zvyklé cestovat v průběhu roku pořád. Muzika je pro ně život a vlastně ani nemají rodiny. Přijde jim to tak normální.

A kdo jim platí letenky?

Vláďa: My. (smích)
Milan: Když přiletěly na nahrávání, tak to šlo z rozpočtu na desku, teď na koncerty to bude z balíčku na turné. A to jsou hlavně vstupenky, proto se někomu možná zdají drahý, ale jiná cesta zvolit nešla.
Vláďa: Poskytujeme jim od ubytování po jídlo veškerý servis, aby se cítily dobře. Jinak by do toho asi nešly, jsou zvyklé na profesionalitu.

Co vás na tom projektu bavilo a nebavilo?

Milan: Mě nejvíc baví počátek toho všeho, když jsme vymýšleli základní věci. To byl tvůrčí proces pro nás. Pak pokračoval tvůrčí proces pro Marka. Potom už to nějakým způsobem bylo vymyšlený, ale dostat se od tohohle bodu k tomu, kdy položíš hotový master na Warnerech, je šílený martyrium času, peněz a energie. Navíc už je to jenom taková rutina. Ale kdyby tady byl Dušan Neuwerth, tak by zase říkal, že pro něj bylo zajímavý, že jsme po "Nanoalbu" a "Kluci kde ste?" nahrávali po letech v kamenným studiu s velkýma prostorama. Je zajímavý, že na desce není jediný plug-in. Všechno, co je na albu, jsou přirozený dozvuky místnosti. Jak říká Dušan, je to taková dřevorubecká práce. Takhle se to dělalo dřív. Trochu jsme se báli, aby si ty dvě místnosti - studio Českého rozhlasu, kde nahrávaly holky, a Citrón, kde jsme nahrávali my - sedly. Ale prolnulo se to nádherně. Když "smetanu" posloucháš, je krásně rozpoznatelný každý nástroj včetně rozestavění hudebníků. Na to jsme dbali.
Vláďa: Takový to dýchání a vrzání místnosti, to všechno tam někde v pozadí je.
Milan: Pak zjistíš, že je nejtěžší převést nástroj přesně tak, jak zní.

Jaký máte názor na spojovaní rockových kapel se symfonickými orchestry? Mně to připadá, že se pak kapela povyšuje na něco víc, než je.

Vláďa: Někdy to dopadne jakž takž, ale většinou to končí naprostým patosem. Asi před rokem jsem viděl koncert Eltona Johna s nějakou filharmonií a to byl největší možný patos.
Milan: Když kapela neví co by, tak se spojí se symfoňákem a natočí něco "velkýho". Ale fanoušci chtějí slyšet hity v jiném provedení, proto to vzniká. A to my jim teď předkládáme, akorát po svém a komorně. Je to naše odpověď na tyhle giga koncerty se symfoňákama.

Víte o někom, kdo natočil desku takhle komorně jako vy?

Milan: Ja vím, že třeba David Byrne měl podobný období se smyčcema a i s nima hrál výborný koncert v Arše. Ale jinak moc nevím.

Máte čas to s Ahn Triem vůbec nazkoušet?

Milan: Na zkoušení budeme mít tři dny, ale ony snad už budou připravený z New Yorku. Prvních šest skladeb už jsme měli od roku 2006, kdy jsme s Ahn Triem hráli na Andělech a ty už jsme si tedy vyzkoušeli.

Jak hodláte naplnit stopáž koncertu?

Milan: Zahrajeme celou desku plus dvě skladby, co se nevešly - "Divnosti" a "Pan Tečka". Potom asi ještě zahrajem nějakou naši a chtěli bychom, aby i holky něco zahrály samy. Mají třeba výbornou verzi "Heroes" od Bowieho.

Po tour s Ahn Triem končíte?

Vláďa: Naopak, začínáme. (smích) Plánujeme u nás ještě nějaké koncerty na jaře a pak možná vydání desky v USA a v Koreji a holky by nás rády pozvaly na koncerty tam.
Milan: Ale linie elektrických Tata Bojs, co existuje dvacet let, samozřejmě nekončí.

Letos jste jeli hodně festivalů, to vás ještě baví? Hrát třeba i na obskurní Benátský noci?

Milan: Tak to bylo hodně obskurní. Někdy je potřeba absolvovat něco strašnýho, aby si pak věděl, že to už nikdy. Ta pódia tam byla tak debilně, že nás přeřvávali nějaký Lordi a ty lidi tam na nás taky nebyli zvědaví. A před náma hrál Walda Gang. (smích) To je snad to nejbizarnější, co jsem za poslední dobu viděl. Ale bylo i dost bezvadných zastávek. Na Rock For People jsme hráli v krásný čas na druhý stage, kdy na nás přišlo hodně lidí z koncertu Offspring a skvěle si to všechno sedlo. Takže nás to jednoznačně baví.

Co říkáte na výsledky voleb?

Milan: Já jsem byl na chalupě, takže mimo dění a dozvěděl jsem se to až v neděli. Samozřejmě zklamání velký.
Vláďa: Tak Paroubek se nebrání komunistům a může se s nima všude spojit, tak to se nám logicky nelíbí.
Milan: Mno, je to v prdeli prostě...

Milane, co jsi dělal v divadle V Celetné?

Milan: Já jsem tam dělal "Labyrint světa a ráj srdce". To je samozřejmě užasnej kus sám o sobě a já byl pozvanej, abych dělal scénu, kostýmy a hudbu. Přišlo mi to jako velký sousto, ale zároveň jako výzva. Hudba se mnou dělal ještě Jura Hradil. Bylo dobrý, že jsem si v těch třech větvích mohl přihrávat. Bavilo mě to, protože to dílo je hodně košatý a já naopak to pojmul dost minimalisticky.

Plánuješ v tom pokračovat?

Milan: Byla to pro mě první scénografie a bylo to zajímavý. Takže se tomu nebráním. A navíc je to zaplacený a ještě mě to baví.