Tři roky od vydání alba "Mezi světy" nyní přichází s materiálem převyšujícím všechny dosavadní položky své diskografie. "Eternal Seekers" však není jenom Lenka Dusilová. To, co dělá z tohoto projektu hudební událost roku, je výběr spolupracovníků, které si zpěvačka pozvala k natáčení. S jazzem experimentující kvarteto Clarinet Factory má za sebou spolupráci s Janou Koubkovou i mezinárodní úspěch se svou původní tvorbou. Také skladatelka a vokalistka Beata Hlavenková dokázala prorazit v zámoří, kde navíc vystudovala hudbu na University Of Massachusetts. Důležitou osobou v rámci koncepce celého alba je pak básník Bogdan Trojak, nositel Ortenovy ceny i ceny Magnesia Litera, autor poloviny textů. Dohromady až neuvěřitelné souznění, které funguje od první do poslední vteřiny. Nebo, chcete-li, nadčasová záležitost se schopností vás vtáhnout stejně intenzivně při prvním i jakémkoliv dalším poslechu.

Jako by se až teprve nyní ocitla Lenka Dusilová mezi světy. Světem zdánlivé hudební anarchie a světem textařské poezie, které spojuje svým projevem. Rozvíjející se až minimalistické kompozice rozkvétají vždy, když do nich pronikne její hlas. Je to radostné poslouchání, když se komorní aranžmá promění v naléhavý živelný vulkán, aby vzápětí opět spočinulo v jazzové intimitě ("Luny pat", "Půlnoc"). Na posluchače navíc čeká přidaná hodnota: díky textům se ze skladeb často stávají obrazy dráždící svou proměnlivostí fantazii ("Úzký dům", "Pro Lenku").

Skutečný vrchol "Eternal Seekers" přichází s polovinou desky. V místě, kde obvykle dochází mnoha umělcům dech, tady naopak řádí kyslíková nálož. Jejím spouštěčem jsou "Ohně", zhudebněná báseň Františka Halase. Použitý melodický podkres nechává každý verš poklidně plynout a doznít do poslední slabiky. Lenka Dusilová zvolila vůči textu optimální přístup, když ho nechává vyniknout střízlivým zpěvem. Následující skladba "Spirály" je hravou hudební hříčkou, které však slova spíše překážejí, a duo písní "Louče" a "Pro Lenku" je přesně tím důvodem, proč se k této desce budete vracet. A když dozní poslední slova tracku "Za vodou" "Kde v myšlenkách tě neucítím, do kořenů stromů se schoulím", ještě dlouho zůstane pocit, že se skutečně v našich končinách zrodilo něco mimořádného. Zásluhu na tom určitě mají i zvukoví mistři Cimfe a Vaniš, díky nimž je deska živoucím, pestrobarevným organizmem.

Pokud má "Eternal Seekers" slabá místa, pak jsou to už zmíněné "Spirály", kde by si hudebníci zasloužili nechat vyniknout mnohem víc. Už jenom vzhledem k vystavené koncepci celého alba, tedy rovného postavení všech zúčastněných, se zařazení čistě instrumentální skladby i samo nabízelo. A pokud hlasový doprovod, proč ne ve formě dalšího nástroje bez konkrétního textu? Sama Lenka Dusilová své posluchače už několikrát přesvědčila, že podobným způsobem se svým hlasem zacházet umí. Jako nepatřičné mi pak přišlo použité dětské žvatlání ve skladbě "Ječmínek". Trochu násilně a zbytečně použitá forma návodu k uchopení písně, kterou tahle deska rozhodně nemá zapotřebí.

Zjednodušeně řečeno: "Eternal Seekers" na posluchače výborně zabírá i bez podpůrných prostředků. Snad to bude platit i pro akademiky, až budou rozhodovat o svých nominacích na dlouhohrající počin roku.