Se Škworem to není jednoduché. V minulosti sice dokázali, že dokáží napsat chytlavou skladbu, vymyslet poměrně nápaditý kytarový riff a všechno zabalit do moderního zvukového kabátu, o tom žádná. Jenže pak se nadějně vyjasněná obloha zatáhne a na vás začne padat jeden kýč za druhým, klišé střídá klišé a marně přemýšlíte, lze-li ještě vymyslet hloupější text. Na páté studiovce se všechny předchozí charakteristiky potvrzují.

Místo zbytečného intra na úvod nachystala škwoří parta rovnou pořádný nášup. Jednička "Celebrity" je zdařilý kousek. Jednoduchá melodie snadno zaleze pod kůži a text má kupodivu hlavu a patu. Povedené úvodní skladby ostatně Škwor umí: stačí vzpomenout na "Mý slzy neuvidíš" z debutu nebo "Vyvolenej" ze stejnojmenné desky. Oproti dosavadní tvorbě se však většina nahrávky nese ve velmi jednoduchém duchu. Ne že by předchozí čtyři opusy oplývaly složitými vyhrávkami nebo experimenty, ale novinka je na první poslech přímočařejší a první polovina alba tak proletí zvukovody rychlostí blesku. Skladby jsou krátké, tři sloky, dva refrény a hlavně se bez matoucích odboček držet základní linie. Občas krátké kytarové sólo na zpestření a jede se dál.

Přímočarost a skladby pod tři minuty kapele skutečně sedí. Zejména pak v kontrastu se zvukem nahrávky: ten se totiž povedl na výbornou. Pokud jste příznivci podladěných kytar a hutného nu-metalového soundu, pětka se vám bude líbit. Ostré hrany kytar se sice po letech obrousili, ale agrese a energie mají Škwor stále na rozdávání. Zejména pak nájezd hrubiánské "Nebuď debil" s nápaditou opakující se smyčkou z Fantomase má sílu rozjetého kamionu. Další takovou je vypalovačka "Hustej", kde odvádí skvělou práci také bicí - ostatně rytmus a dynamika je vedle zvuku největší předností. Dále překvapí pro Škwor nezvyklá klidná balada "Vzácnej je nám", kde uchu zalahodí spojení akustické kytary a vokálu Petra Hrdličky a Iny Urbanové. Zcela novou tvář ukazuje předposlední "Slovo", melodická hitovka jako vyšitá pro hitparády. Samozřejmě nechybí tradiční sborové vokály, naopak elektroniky je oproti předchozím deskám poskrovnu. Celkově se může zdát, že se Škwoři pátým albem ještě více přiblížili lidem a to i bez okaté podbízivosti. Dobrým marketingovým tahem je zařazení DVD se záznamem koncertu, všemi klipy a rozhovorem v ceně CD.

Ačkoliv na pětce převažují pozitiva nad nedostatky, ten největší je pro konečný pocit zásadní. Ano, opět to jsou texty. V těch abstraktních se Hrdličkova nemohoucnost napsat kvalitní rýmy ještě ztratí, ale pokud mají slova příběh, je to bída, utrpení a trapnost, v několika případech hraničící s idiocií. Posuďte sami: "Kluci hecujou mě obře - toho sráče rozsekej - a já cejtil jsem se dobře - a byl jsem fakt zlej." Anebo: "A tak vypráví mu co novýho v solárku - jestli si všim, že nový nehty má - a von odpoví, že to má na háku - že jenom rány rozdává." Stejně mizerně dopadají i občasné snahy o vtip: "Chtěla by dokola mi plácat co na chlapech si nejvíc cení - já se chtěl s kámošema zcákat a pod sklo jí nasypat zrní." Nejde však jen o obsah textů, ale také o celkovou stavbu veršů a jejich interpretaci. Jednak Hrdlička často zneužívá koncovky -ej (jejíž hustota v textech mě irituje i jako nespisovně mluvícího Pražáka), aby se mu text rýmoval, navíc jeho hlas zní ne vždy příjemně. To vše pak sráží nadějnou desku na lepší průměr. Problém je také v brzkém oposlouchání, způsobeném zmíněnou jednoduchostí. To, co přestává fungovat po pár posleších, však jistě zafunguje naživo. Můžete se ostatně přesvědčit 25. listopadu, kdy Škwor pokřtí pětku v pražském Retru.