Některé kapely to mají u českého publika dobré, jiné lepší. Jsou pak ovšem soubory, které si tuzemské posluchačstvo již dlouhé roky hýčká a nedá na ně dopustit. Těmi posledně jmenovanými jsou i švýcarští Young Gods. Základní kameny své oblíbenosti u nás položili před mnoha lety. Dnes již legendární a pamětníky stále vzpomínaný koncert v pražských Emauzích byl jedním z nich. Od těch časů se na česká pódia úspěšně vracejí. Ostatně která kapela si dnes může dovolit uskutečnit hned tři vystoupení po sobě?

Míchaní ostrých samplovaných kytar s živou rytmikou za doprovodu anglických a francouzsky zpívaných textů, to byli Young Gods na počátku devadesátek. Ačkoliv se vždy drželi rockových postupů, s trochou nadsázky se o jejich hudbě dalo hovořit jako o svého druhu futuristickém šansonu. Od těch dob však uplynulo hodně vody a frontman Franz Treichler se svými společníky prošli řadou žánrových proměn, včetně koketování s taneční hudbou. Ovšem že by kabely svých samplerů vytáhli z elektrických zásuvek, chopili se španělek a pokorně se navrátili k hudebním kořenům, to od nich čekal jenom málokterý z příznivců.

Stručně řečeno "Knock On Wood" je rekapitulační album. Na prostoru jedenácti skladeb kapela mapuje tvorbu za uplynulé téměř čtvrtstoletí své existence. Ovšem, jak již bylo předesláno, pro ni zcela netypickým způsobem, a to prostřednictvím akustických kytar a chvílemi až minimalistické rytmiky. Nejen díky použité foukací harmonice v "Gasoline Man" grandiózně boří žánrové mantinely a posouvají se až kamsi do oblasti blues. Tato věc společně s "Our House", "She Rains" a závěrečnou "Skinflowers" zastupuje album "T.V.Sky", asi nejslavnější počin souboru.

Raná tvorba je tady zastoupena stařičkou šansónovkou "Charlotte". Ačkoliv lze desku považovat za jakousi výběrovou "bestofku", zbylo na ní místo i pro skladby převzaté od jiných interpretů, například na dvanáctiminutovou monotónní "Ghost Rider" z dílny dnes již zapomenuté dvojice elektroniků Suicide.

"Knock On Wood" je mnohem víc než pouhá snůška elektronických skladeb odehraných akusticky. Všechny do jedné díky novému provedení dostaly nový, doposud netušený rozměr. Skalní fanoušek nad nimi nejspíš opovržlivě ohrne nos a v iPodu vyloví některou z dřívějších, podstatně agresivnějších desek. My ostatní si zatím budeme tu letošní náležitě užívat.