Kapela datuje své počátky do roku 1999, kdy Vráťa Pešek (kytara, zpěv) založil punkovou kapelu Poorthings, ze které se o dva roky později stali Straight. Změna názvu si vyžádala i změnu stylu, a tak hochům místo punku začal v žilách kolovat hardcore. Po všech možných i nemožných změnách a po vydání debutového alba "Figurehead" (2006) vypustili v nyní pětičlenné sestavě druhé album "Nejsem tvůj spasitel".

Straight uvádějí jako svůj styl mix mezi metalem, hardcorem a rapem. Musím říct, že tato substance zní docela svěže. Bohužel jeden nápad na celou desku nestačí a ačkoliv se ve skladbách objevuje cosi jako náznak zajímavosti, jedná se jen o náznak a většina záležitostí tak splývá v těžkotonážní zvuky, z nichž vás vytrhnou jen jakási intermezza, kterých kdyby bylo víc, vůbec bych se nezlobil.

Jak už je z názvu desky patrné, kapela k posluchači promlouvá přímo, suverénním, až trošku opovrhujícím způsobem. Oné suverénnosti jen občas ubírá Cimrmanův absolutní rým, za který by vám v případě "Jako pijavice se mě držíš - držíš" učitelka jistě udělila písemnou pochvalu. Ostatně já osobně měl celou dobu s kapelou podobný problém. Na úkor nápaditosti je zde hodně rámusu, řeže se do toho hlava nehlava a v celém tom marastu se utopily všechny dobré nápady.

Straight ukázali, že je výhoda mít dva zpěváky a velká nevýhoda mít jednoho kytaristu. Deska poměrně rychle uteče, ale jediné, co mi víc utkvělo v hlavě, byl druhý, respektive první song "S-T-R-A-I-G-H-T", zvukově snad nejzajímavější "Intro" a také několikrát se opakující refrény textů, které nejsou tak blbé, aby zlidověly, ale ani tak dobré, abyste o nich museli přemýšlet. A podle mého, skromného názoru, ani ty tři písně, co jsou nazpívané v angličtině, nestačí víc než na krajský přebor.