Vaše poslední deska "Magic Recoveries" byla fanoušky přijata rozporuplně - hodně z nich tvrdí, že si ji museli mnohokrát poslechnout, než si ji oblíbili. Co podle vás dělá to album tak jiným od vašich prvních dvou desek?

Mikko: Strávili jsme nad všemi skladbami o dost víc času než předtím, snažili jsme se, aby zněly jinak - abychom nenahráli desetkrát za sebou tu samou písničku. Naše nové album je o dost různorodější než ta předchozí, i když jsme původně neplánovali, aby bylo "jiné". Taky jsme v některých skladbách použili znatelně víc elektra.

Co bylo průlomovým momentem vaší kariéry?

Lasse: Všechno na sebe tak nějak navazovalo, je těžké určit jednu událost. Ale jakmile o nás před třemi lety začal být zájem, všechno se strhlo jako lavina, najednou jsme byli všude.
Mikko: Nevím, jestli jsme zažili něco jako průlomový moment... Většinu fanoušků jsme podle mě získali klasickou cestou, tedy hraním koncertů.

Prakticky od začátku existence Disco Ensemble (MySpace.com) hrajete jak doma ve Finsku, tak v zahraničí. Pozorujete nějaké změny na klubové scéně za posledních pár let? Jsou tací, kteří si myslí, že klubová scéna je prakticky mrtvá...

Mikko: Určitě se toho hodně změnilo. Když se jdeš podívat na koncert nějaké indie kapely, potkáš tam spoustu stylařů, kteří přišli jen proto, aby se vytáhli se svým patřičně vystajlovaným oblečkem, a proto, že si někde přečetli, že je trendy chodit na tuhle kapelu. Ale na druhou stranu hlavně ve Finsku jsme si všimli, že existují skupiny, co prodají třeba ´dvě stě desek a přesto mají vyprodané koncerty - to je podle mě dobře, protože tím mladé kapely dostávají šanci proslavit se.
Lasse: Ve Švédsku je všechno jinak. Ve Finsku hraje spousta obskurních undergroundových kapel ze zahraničí a lidi na ně chodí, protože jsou zvědaví, jak hrají naživo, i když je třeba znají jen podle jména. Ve Švédsku by takové koncerty nikoho nepřitáhly, i pro nás jako finskou kapelu je docela těžké zaujmout švédské publikum.

Čím to je? To panuje mezi Švédskem a Finskem taková rivalita?

Mikko: Je to proto, že ve Švédsku je tolik dobrých kapel, že je prostě nezajímají zahraniční jména, obzvláště ta finská.
Lasse: Myslí si, že jim finské kapely nemají co nabídnout.

Když jsme u toho: máte víc fanoušků ve Finsku nebo v zahraničí?

Mikko: Určitě ve Finsku, máme tam spoustu fanoušků, co nás podporují od samého začátku a jezdí na všechny naše koncerty.
Lasse: V evropském měřítku jsme "nová" kapela, kdežto ve Finsku jsme známí delší dobu.

Je finský původ výhoda? Například v Německu jsou fanoušci hladoví po všem, co pochází ze Skandinávie.

Lasse: V Německu možná ano, ale třeba právě ve Švédsku je naše národnost velká nevýhoda. Lidi si řeknou, že když jsme Finové, musí to být nějaký metal. (smích)

V podstatě musíte bojovat s předsudky, protože z Finska pochází tolik heavymetalových a hardcore kapel.

Lasse: Finsko vůbec nemá tradici, co se punku týče, takže jsme vlastně průkopníci.
Mikko: Ale ještě se nám nestalo, že by nějaký hardcore metalista přišel na náš koncert, aniž by nás znal. Tihle lidé by asi na naše vystoupení nešli už jen kvůli našemu názvu.
Lasse: Stejně je nejlepší chodit na koncerty neznámých kapel a pak se někdy nechat příjemně překvapit. Je to dobrý pocit náhodně narazit na skvělou hudbu, ke které by se člověk normálně nedostal.

Teď otázka mimo muziku, odpověď bude zajímat všechny lidi, kteří kdy navštívili Skandinávii: co je tak úžasného na lékořici a salmiaku (černé sladkosti nedefinovatelné chuti, obalené v soli - pozn.red.)? Nikdo jiný tyhle věci nejí, chutnají jen lidem ze severní Evropy.

Mikko: (smích) Je to strašně dobrý! Nechápu, co na tom lidem nechutná. Jsme na to zvyklí, fakt nevím, proč to nechutná ostatním...
Lasse: Jak to někomu nemůže chutnat? Je to dokonalý! Nechutná to jako normální bonbóny, asi je to hnusný, dokud si na to nezvykneš. Podle mě je to trochu jako s vínem, nejdřív ti nechutná a pak si na něj zvykneš a začneš ho mít rád.
Mikko: Asi jako když se poprvé napiješ piva, nejdřív ti přijde hnusný, ale za pár let ti začne chutnat.