Jistě si pamatujete dobu, kdy dvě sestry Simpsonovy Jessica a Ashlee působily jako den a noc. První z nich se snažila napodobit Britney Spears, zatímco druhá vypadala, jako by svoji sestrou pro její komerční postoj opovrhovala. Tyhle doby můžete s klidem zapomenout, vše je jinak, i když ne zcela. Jessica se nám dala na country a s novým albem slaví za oceánem celkem slušný úspěch, zatímco Ashlee na novince "Bittersweet World" zamířila k hip hopu a elektronickým beatům; tedy k dosti komerčnímu stylu. Její firma zřejmě nechtěla nechat nic náhodě, a tak jí sehnala na výsost hvězdný producentský tým ve složení Timbaland, Chad Hugo z The Neptunes a Jack Joseph Puig (Goo Goo Dolls, The Rolling Stones, Black Eyed Peas a řada dalších).

Výsledku ovšem rozhodně takováto koncentrace slavných jmen neprospěla a možná i z důvodu toho, že si samotná zpěvačka se svým otcem držela hlavní producentské slovo. Konečný styl je totiž naprostým hybridem či spíše slátaninou někde mezi rockem, r'n'b, popem, hip hopem a taneční muzikou. Ashlee Simpson se tak snaží být zároveň Avril Lavigne, Pink, Christinou Aguilerou a Kylie Minogue a někdy až příliš okatě. Co je horší, nesnaží se tento mix umíchat jen na celém albu, ale občas i v jedné jediné písničce. Zmiňovat u téhle holčiny, že není příliš dobrou zpěvačkou, se sice stalo určitým folkórem, ale bohužel je to pravda.

Nechtěl bych tvrdit, že "Bittersweet World" nemá vůbec žádný zajímavý moment, ale jaksi se všechny ztrácí v naprosté přeprodukovanosti - albu zkrátka chybí jakákoliv myšlenka. Rozhodně by jí prospělo nějaké ucelené, promyšlené směrování, ať tím či oním směrem. Pokud jej posloucháte jen s půlkou pozornosti, pak vám prošumí hlavou a vy se na konci ptáte sami sebe, co jste vlastně celou dobu poslouchali. Musíte se prokousávat hromadou rádoby moderně znějícího balastu, abyste se nakonec dopracovali k alespoň něčemu, co stojí za řeč. "Bittersweet World" je opravdu hořkosladké, ale bohužel toho hořkého je tam příliš a toho sladkého pomálu. Nicméně název k desce sedí.