Blackmore's Night však tenhle "objev" produkují na svých deskách už několik let. Jedná se o velmi složitou kombinaci, a zřejmě proto byste nenašli mnoho souputníků, kteří by Richiemu a jeho Candice fušovali do řemesla. Sedmá studiovka "Secret Voyage" je temnější a v mnohém také bohatší. Muzikantům se v podstatě podařilo vytvořit recept na nadčasovost. Tak, jako mistři ze 16. století, i oni používají zdánlivě jednoduché postupy, za kterými je však neskutečné množství dřiny.

Candice Night, multiinstrumentalistka s andělským hlasem, opět ukázala své schopnosti a vytvořila příběhy, které by pohnuly i kamenem. Zpěvačka si ušila texty na míru, přičemž Richieho kytara zasněně crvliká vedle houslí a akustické kytary. Blackmore's Night posluchači předkládají dlouhou cestu, která je prodchnutá atmosférou a magií. Pouť začíná hymnickým opusem "God Save The Keg" a pokračuje třeba výletem do Ruska se skladbou "Toast To Tomorrow", do Francie s líbeznou "Gilded Cage" a také do Německa s "Prince Waldecks Galliard". V mezičase si posluchač poslechne budoucnost u věštkyně s "Locked With The Crystal Ball" a ke konci s písní "The Circle" navštíví nádvoří starého kamenného hradu, kde hoří mohutné pochodně a tanečnice dráždí všechny přítomné svou smyslností.

Za předpokladu, že fandíte tomuto hudebnímu žánru, budete po prvním poslechu alba očarováni. Deska je plná mystiky, je uvolněná, upřímná a niterná. Ze začátku svádí jemnými melodiemi a v polovině vře temperamentem. Celá atmosféra posluchače táhne pryč od reality a nutí ho alespoň v představách uprchnout do jiného světa. Ten, kdo zná tvorbu Blackmore's Night, bude mít nutkání vzpomenout na jedny z prvních alb - "Shadows Of The Moon" a na "Fires At Midnight". Kromě toho, že je to pravé renesanční dílo, je tu ještě něco navíc. Textura a hloubka, která ji výrazně odlišuje od všech ostatních.

"Secret Voyage" je pečlivě vyrytý zářez na pažbě jejich diskografie a s jistotou se dá tvrdit, že nejlepší. Z desky je totiž cítit, že Richie a Candice tenhle styl hudby nesmírně milují a není to póza, kterou si kytarista coby nevybouřený rocker vymyslel. Všechno to ale dával najevo už předešlými deskami, když jako bývalý člen Deep Purple dal dohromady Rainbow. Jako tehdy i nyní uchvacuje kombinací středověku, renesance a tradice a balí to do svého osobitého podání. Pokud se vrátíme k tracklistu nahrávky, toto tvrzení zcela dokazuje jeho verze skladby "Rainbow Eyes". Tu vydal sice ještě jako člen Rainbow, avšak posluchač, který původní verzi zná, nabude dojmu, že toto je přesně ta skladba, kterou chtěl Richie vždy udělat.