Jestli popoví muzikanti musí horko těžko honit aktuální módní vlny, jazzmani nikam spěchat nemusejí. Od vydání alba "Invitation", s nímž na domácí hudební scénu vstoupila zpěvačka Yvonne Sánchez, uplynulo už šest let. Její syn zatím povyrostl a vokalistka uznávaná i v zahraničí mohla začít připravovat desku, o které dlouho snila. Realizovala na ní své autorské i producentské ambice a čtrnáct let po svém příchodu do Prahy natočila nahrávku, která se rozhodně nestydí za své vysoké cíle. "My Garden" ohlašuje, že v Yvonne Sánchez máme zpěvačku, která je schopna překročit hranice mezi jazzem a popem.

Zatímco "Invitation" stálo na tradicionalistických jazzových základech, "My Garden" zasahuje podstatně širší spektrum od bossanovy přes jazz-funk/groove až k jazz-rocku. Adekvátně rozsáhlý je samozřejmě také seznam muzikantů, kteří na desce hrají. Nechybí na něm členové Bártovy Illustratosphere (Stanislava Mácha, Filip Jelínek), Toxique (Roman Vícha, Villiam Bereš), slovenský kontrabasista Rasťo Ulrhik a posily z Mexika, USA, Brazílie nebo Polska. Už tato dokonale mezinárodní účast vzbuzuje respekt a dokazuje, že Yvonne Sánchez nenechala při natáčení nic náhodě. A na výsledku je to znát.

Deska začíná melancholickou a jazzově pravověrnou "The Girl", ale už následující "Just For Us" s altsaxofonem nastolí svižnější tempo. S pilotním singlem - bossanovou "Voa Voa" nahranou s členy Illustratosphere - se ocitneme na latinskoamerické půdě. Zavítáme tam ještě třeba v závěrečném finále "Meu Jardim". Rytmičtější a přímočarejší kusy "Roses", "Rainbow" a "Sunshine" (v níž zpívá také Jonathan Ramirez) sahají až skoro k jazz-rockovým hranicím. Při prvním poslechu mi zůstaly v paměti hlavně smutná "Under The Moon And The Stars" s výrazným refrénem a povedená náladovka "Skylight" s akustickou kytarou, která už zcela opouští jazzové škatulky. Nad žánry se vznáší i "Dito's Lullaby", která začne jako křehká ukolébavka, aby se na chvíli vrátila do jazzového teritoria. Zde snad nejsilněji vládne Yvonnin hlas, silný a přesto hladivý.

"My Garden" asi nedosáhne stejných komerčních úspěchů jako alba Illustratosphere. Zpěvačce polsko-kubánského původu chybí excentričnost Bártova projevu a album rozhodně není stejně jednoduše stravitelné jako třeba nahrávky Norah Jones. Sánchez pořád pevně stojí jednou nohou v jazzu a to je dobře. Ze starých kořenů jí na druhé desce rozkvetla nádherná zahrada.