I v necelých osmdesáti letech můžete zažít své velké poprvé. Stejně jako legendární Vinnetou, který letos prvně ochutnal atmosféru rockového festivalu. Bál se, byl dojatý a rozpačitý, ale nakonec to zvládl s vtipem a francouzským šarmem. Snad až příliš nadšeně přivítal elegána z Francie asi dvacetitisícový dav; přiopilí punkáči, batikovaná květinová dítka a rozverní hudební nadšenci, všichni poprášeni trutnovskou červenou hlínou. S rozjařenou tváří mávali na náčelníka Apačů okovanými náramky či barevnými korálky a pohazovali neučesanou kšticí. Strach ve tváři Pierra Brice však nakonec vystřídal potěšený výraz. Pochopil totiž, že je to přátelské setkání. Nevědomky pak částečně parafrázoval Magorova slova: "Ten festival, to je manifestace radosti!"

Výročí okupace
Trutnovské tamtamy se letos rozezněly už po jednadvacáté a bubnování v nejrůznějších formách neutichlo po celé čtyři dny akce. Bubnovalo se tradičně na cokoliv a kdykoliv. O půlnoci na plechová korýtka s vodou, takřka non-stop pak v Hare Krišna kempu i ve stanovém městečku. Kromě bubnů se festivalem prolínalo především čtyřicáté výročí okupace z roku 1968, kterou připomínaly fotografie rozvěšené po areálu. Před každým vystoupením pak moderátoři vybrali jednu z obětí a blíže ji divákům představili.

Uvolněná atmosféra, pohodovost organizátorů a pestrá nabídka skupin, z nichž velká část většinou ani nevystupuje na jiných festivalech, přilákaly do krkonošského podhůří zas o nějakou tu stovku nadšenců víc než loni. A tak se všichni opravdu přátelili; v přeplněném areálu s kapacitou o pár tisíc menší to ani jinak nešlo. Alespoň máme nějaký ten důvod, proč se vzdát Bojiště a odejít do prostornějších věčných lovišť Na Plechárně, kam nás po několika letech vyhnal nekonečný konzum.

Louky stanového městečka se začaly plnit už ve čtvrtek odpoledne, na rozehřívací večírek dorazilo přes deset tisíc lidí. Největší lahůdkou na čtvrtečním menu byli "Iggyho děti", úspěšný garážový punk z Anglie The Subways. Trio vtrhlo na jeviště s mladickou energií a představilo písničky ze svého debutu i čerstvého alba "All Or Nothing". Za svůj sympaticky jednoduchý punkrock postavený na řízné a výrazné kytaře si kapela vysloužila nadšení pulsujícího publika. To však o půlnoci ještě víc rozžhavila mexická úderka Voodoo Glow Skulls a jejich syrové ska s punkcoreovou a metalovou polevou, okořeněnou důraznými dechy a plamennými latinskoamerickými rytmy.

Páteční program byl přizpůsoben prací povinným, které až ve dvě hodiny přivítala elektro ethno kapela Evolution Dejavu z Ostravy, jež nedala čerstvě příchozím oddechnout a od prvního tónu do nich pumpovala svižnou hudební exotiku. Byla by chyba vynechat koncert slovenské divoženky Doroty Nvotové. Přestože tráví hodně času ve svém druhém domově pod Himalájemi, svoji hudební produkci o orientální prvky neobohatila. Dorota naopak vystupuje jako svérázná písničkářka, která si bere do úst bez zaváhání cokoliv, co ji napadne. Její surovou melancholii a ostřejší hudební podklad kontrastně zjemňuje měkká slovenština.

Rozpačitý Vinnetou a pohádky na usnutí
Večer patřil rudému bratrovi, náčelníku Vinnetouovi, který si v Trutnově odbyl svoji rockovou premiéru. Už před dvěma roky se s ním Trutnov spojil skrze komunikační sítě, tentokrát dorazil nejpopulárnější indiánský vůdce z masa a kostí. Po krátkém úvodním promítání útržků z indiánských filmů se na hlavní scéně objevil Pierre Brice, který vypadal na svůj věk víc než dobře. Jen byl zaskočen živelnou masou zvlčile vyřvávající indiánský pokřik v hledišti a v dojetí i s obavami v hlase ze sebe vypravil pouze pár slov díků. Martin Věchet, duše a velitel festivalu, mu na hlavu nasadil náčelnickou čelenku a přislíbil na další den zajímavou diskuzi.

Kapela Buty už skoro tradičně fungovala jako jukebox a zahrála všechny písničky ze svého repertoáru, o které si posluchači nebo hudební publicista Petr Korál řekli. Kromě největších hitů zaznělo i pár perliček, které skupinu ponoukly k žertování se zapomenutými texty. Nakonec si však Buty věrohodně poradili i třeba s písněmi z alba "Romale".

Letošní festival při výběru hlavních hvězd slyšitelně přitvrdil, takže pátečnímu programu kraloval americký hardcore Shelter. Formace přiletěla z New Yorku na své exkluzivní evropské vystoupení a pochvalovala si živočišnou a přívětivou atmosféru Trutnova. Většina členů se hlásí k hnutí Hare Krišna a považují se za nejznámější i nejtvrdší krišňáckou skupinu. A duchovno se vlastně prolíná celou jejich ohnivou tvorbou, což s vervou předvedli i Na Bojišti.

Dlouho do noci pak znělo chytlavé bubnování. Ti znavenější z nás, kteří už se těšili do hajan, ale dali přednost čtení pohádek. V houpacím křesílku a pod autentickou lampičkou je lahodnou slovenštinou přednášel charismatický frontman Karpatských chrbátů Jobus.

Brazilští šamani a reggae z celého světa
Trutnovské festivalové klání pokračovalo v sobotu od devíti ráno bubenickou show Pavla Fajta, v poledne nechyběla každoroční bohoslužba, které se zúčastnil i nejeden nevěřící Tomáš či třeba buddhista.

Před jednou už se ale všichni fanoušci indiánů sešli v Hare Krišna kempu, kde už lehce rozkoukaný a do růžova vyspalý Vinnetou odpovídal na jejich otázky. Povídal o zážitcích z natáčení slavných filmů, o svém hereckém kolegovi a také skvělému příteli, již zesnulém Lexi Barkerovi, který ztvárnil Old Shatterhanda. Brice také mluvil o svém příteli Karlu Gottovi a vyznal se ze své lásky k jazzu. Ocenil, když mu na stole přistál půllitr s Krakonošem - nejdřív sice blahořečil jiné české pivo, především Plzeň, tu ale po ochutnání trutnovského moku odmítl. Každé české pivo prý patří ke světové špičce. Nejvděčnější byl ale za otázku o svých humanitárních projektech v Bosně a v Kambodže, o kterých se s radostí rozpovídal. Celým jeho sympatickým výstupem se vlastně prolínaly motivy přátelství a lásky.

Další debata byla na programu o chvilku později. Václav Havel, hlavní trutnovský náčelník, si se svými příznivci popovídal především o výročí ruské okupace a o 60. letech jako takových.

Přesně v šest utichly podle plánů všechny scény a nastala památeční chvilka. Bylo třeba zaznamenat karmickou sílu trutnovského areálu, proto se velké množství návštěvníků shromáždilo před hlavním jevištěm, aby se svěřilo do rukou fotografovi Jiřímu Jahodovi. Ten se pokusil zachytit snímek co největšího počtu lidí, aby si mohl připsat český rekord.

Večer málokdo odolal osobitému, suchému a ironickému humoru Jiřího Schmitzera, který svými typickými vtípky a nápaditými texty zabavil celý amfiteátr. Ten si získal i americko-brazilský rachot Soulfly. Vitální a opravdu hluční metalisté zasypali areál svojí agresí s tenoučkou šamansky spirituální skořápkou a splnili funkci headlinerů na výbornou. Pár kousky propagovali svoji aktuální nahrávku, svůj set ale postavili především na osvědčených flácích. Stejně jako ostatní zahraniční hosté byli nadšení z českého publika a nálady celé akce.

Skotačivá nálada pokračovala s multikulturní formací Carlos de Nicaragua Y Familia, která nahradila Stephena Marleyho, jenž nakonec nemohl na Trutnově vystoupit kvůli operaci kolene. Nicméně tahle vesměs reggae skupina byla výtečným výběrem. Po slabším úvodu to na pódiu přece jen rozparádila a přes hodinu nás nutila tančit, však je taky její hudba ovlivněná spoluprací s Manu Chaem nebo Carlsoem Santanou. Carlos de Nicaragua, podle kterého se kapela jmenuje, se neustále snažil navázat bližší kontakt s publikem, což se mu nakonec i částečně povedlo a ještě tak vylepšil noční show.

Bubnování deště a nadšený starosta
V neděli ráno nás probralo z mrákot bubnování deště, nad hlavami visela hrozivá mračna, která však většinu festivalových návštěvníků nijak nevystrašila. Stejně se hudební nadšenci nezalekli ani kupících se odpadků, které jako tradičně nikdo přes noc (kdy se pařilo na všech frontách) neuklízel a jediné, co výsledku pomohlo, byl výkup kelímků s logem. Mezi odpadky polehávalo pár padlých pupkáčů v deliriu a festival konečně získal svoji nefalšovanou undergroundovou tvář.

Nejzajímavější položkou na pořadu dne byl určitě veterán české popové muziky Pavel Bobek, který navázal na skvělá vystoupení Marty Kubišové, Václava Neckáře či Evy Pilarové z předchozích let. Bobek si s sebou přivezl orchestr Malinaband a jako jeden z mála interpretů mohl podat svědectví o tom, jaké to bylo v šedesátých letech - tehdy zpíval po českých kulturácích rock'n'roll. Energicky to ale rozparádil i na trutnovském bojišti.

Festival klasicko završilo vystoupení trutnovské každoroční exkluzivitky, šamanských bubeníků The Dhol Foundation. Jejich řádění rozhoupalo každého v okolí. Ke konci si dokonce pozvali na pódium několik lidí z publika, aby si zadováděli společně s kapelou. V prvním přídavku pak Martin Věchet pozval na scénu Matěje Rupperta, aby si s Dhol Foundation zajamoval. Spontánní muzicírování bylo tak skvělé, že frontman šamanů Johnny Kalsi utrousil na Ruppertovu adresu: "Je docela dobrej."

Věchet se se všemi oficiálně rozloučil a vyslovil naději, že bojiště ještě není úplně ztraceno. Trutnovskému starostovi se prý na festivalu tak zalíbilo, že se rozhodl pokusit areál ještě pro příští rok zachránit. Uvidíme. Každopádně i Plechárna bude mít jistě úžasnou atmosféru. Ostatně: "Pokud se ležení podaří přesunout, vznikne prostor, kde se může festival dále rozvíjet a stát se důstojným festivalovým poutním místem. Jsme však teprve na začátku. Bude záležet na Nejvyšší mocnosti, Elohímovi, Jaghannáthovi, nás, vás i úřadech! Magické setkání by se tak vrátilo na místo svého původního vzniku, do Volanova, kde v roce 1987 festival vzniknul. Kruh se uzavírá...," uvedli pořadatelé ve festivalovém Samizdatu.

Zbývalo už jen projít nutným zlem, dechovou zkouškou, při které policisté načapali téměř stovku provinilců. A pak se těšit, že duch Trutnova bude vesele žít i ve svém volanovském rodišti. Hawgh.

Obsáhlou fotogalerii z festivalu najdete ZDE.

Trutnov Open Air Music Festival, Na Bojišti, Trutnov, 21.-24.8.2008