Zatímco podle Čínského kalendáře je letošek rokem krysy, dle českého koncertního kalendáře by klidně mohlo jít o rok osobitých a vyjímečných žen. Jen v letních měsících se Česku představily takové persony, jako jsou Sinéad O'Connor, Avril Lavigne, Suzanne Vega a Celine Dion, před tím to byla mimo jiných třeba Kylie Minogue. A další ženou, která si měla odbýt svou českou premiéru na samostatném koncertu, byla v úterý 12. srpna kanadská písničkářka a rockerka Alanis Morissette, která nedávno vydala velmi zdařilé sedmé studiové album Flavors Of Entanglement.

Když jsem ji poprvé viděl před devíti lety na pražském festivalu E.T. Jam, byl jsem jejím vystoupením zklamán. Po skvělých výkonech kapely Värttinä, civilním projevu Suzanne Vegy i dokonalé show plné energie krajana Bryana Adamse nepůsobila tehdy Alanis jako ten správný headliner. Spíš jako roztěkaná holka, kterou díra, co udělala do světa, poněkud zaskočila. O to víc jsem byl zvědavý na její regulérní samostatné vystoupení.

Koncert byl dlouho dopředu vyprodaný, a tak se u vchodu do Kongresového centra vytvořila dlouhá fronta. Vše ale odsýpalo velmi pohodově, lidé se netlačili, nikdo nikam nespěchal a nakonec byly rozprášeny i obavy z přeplněného sálu. Klima bylo, pravda, tropické, ale lístků bylo prodáno akorát tolik, aby se nikdo nemusel mačkat a tlačit.

Roli supportera vzal na svá bedra roztomile rozpustilý, upovídaný australský písničkář Liam Gerner. Publikum přivítal hezky česky ("Jak se maté?") a během svého vystoupení stačil pochválit naši fantastickou Prahu, sdělit co má v plánu zítra (navštívit nějaký muzea a bary) a sám, jenom se svou akustickou kytarou se snažil vyprodaný sál rozezpívat, což se mu i v závěru čtyřicetiminutového setu podařilo. Jeho příjemné, i když poněkud jednotvárné vystoupení ale na Čechy zapůsobilo, o čemž svědčil slušný zájem o EP "Dustman", které po koncertě rád každému podepsal.

Lidé ale čekali na Alanis. Po nezbytné více než třicetiminutové technické pauze a za zvuků reprodukované hudby zakončené Caveovou "Red Right Hand" se v sále setmělo a za mohutného potlesku publika plného očekávání spustily první tóny písně "Moratorium" z aktuálního alba. Za fialově nasvíceného pozadí (a fialová bude během dnešního dne dominantní barvou) a silného protisvětla jste jen mohli tušit pětici muzikantů, kteří se objevili na pódiu. Alanis přichází ale až po tomto - jak se ukáže záhy - pouhém intru a spustí skladbu "Uninvited" ze soundtracku k americkému remaku Wendersova filmu "Nebe nad Berlínem" "Město andělů".

Je taková, jakou si ji pamatuji z E.T. Jamu. Dlouhovlasá dračice pobíhající tak trochu chaoticky po pódiu sem a tam, zleva doprava. Navíc bez kytary jako by nevěděla co s rukama, při poskakování s ní se zas pohybuje docela nepřirozeně, nicméně to vůbec není důležité. Důležitý je její fantastický hlas, upřímná radost ze zpěvu, zdařile nazvučený sál i perfektně sehraná kapela.

Co mě ale zaráží, je poněkud statické publikum, které sice nadšeně aplauduje (zejména jakmile pozná některý z hitů z průlomového alba "Jagged Little Pill", které je, spolu s aktuální deskou logicky připomenuto nejčastěji, nebo když zpěvačka zahraje na foukací harmoniku), tleská do rytmu a v přídavku i fantasticky podpoří "Ironic" s lehce pozměněným textem (z "beautiful wife" se stává "beautiful husband") mohutným sborovým zpěvem, přesto se nenajde píseň, která by je svou energií rozpohybovala, aby se vytvořil alespoň náznak kotle.

A tak nejsilnější okamžiky přicházejí ne s rockovou energií, ale naopak při křišťálově čistých Alanisiných vokálech doprovázených jen klavírem. V komorní verzi "Underneath" nebo v závěru "That Particular Time". V takových okamžicích máte pocit, jako byste se vznesli spolu s bílou holubicí z obrovského plátna umístěného za zády kapely a nechali se unášet spolu s ní do světa snů. Přitom je příjemné pozorovat většinou fialově zbarvené pozadí sladěné s další barvou reflektorů. Při oranžovými paprsky nasvícené Alanisině hřívě v "Citizen Of The Planet" se pak samovolně vybavuje vzpomínka na obal tento večer spíše opomíjeného alba "Under Rug Swept".

Alanis Morissette je svá. Je spontánní, a i když místy působí nepřirozeně, je to právě to její osobité kouzlo, které dodává jejím vystoupením patřičný šmrnc a punc originality. Roztěkaně působí i nadále, ale rozhodně ne zaskočeně. Její rozevláté vlasy spolu se stroboskopem ve skladbě "Moratorium" vnesly do sálu závan tajemných šamanských obřadů. Přidejte si k tomu její překrásný hlas a dobře sestavený setlist a v případě, že jste se na koncert nedostali, nezbude než litovat.

Setlist: Moratorium Intro, Uninvited, All I Really Want, Eight Easy Steps, Perfect, Citizen Of The Planet, Head Over Feet, Unprodigal Daughter, Versions Of Violence, That Particular Time, Hand In My Pocket, Moratorium, You Oughta Know, Tapes, Underneath, You Learn, Ironic, Thank U

Alanis Morissette, Liam Gerner, Kongresové centrum Praha (Společenský sál), 12.8.2008