Laďa Kerndl opravdu vydatně zásobuje příznivce svojí muzikou. Od minulé desky "Symphony & Evergreens" uběhlo jen něco přes rok a je tu další s názvem "Golden Evergreens". Ačkoli názvy těchto dvou alb jsou si velmi podobné, jejich obsah moc ne. Vlastně většina záležitostí, které se mi na minulé desce nelíbily, jsou na novince minulostí.

Vše začalo už výběrem písniček. Samozřejmě, stále jsou to především převzaté skladby, ale to je v tomto žánru naprosto normální. Nicméně skladba písniček je tentokrát velmi pestrá a tím i svěží. Laďa Kerndl se tentokrát neuzavírá pouze do klasických swingovek a popových standardů, ale najdeme tu i výlety k rock'n'rollu, latině nebo country. Pravdou je, že například na jejich verzi "Hit The Road Jack" jsem si musel chvíli zvykat, ale i ta se mi posléze zaryla pod kůži.

Oproti předchozímu albu se v písničkách daleko častěji potkává s dcerou Terezou a jejich rozdílnost vnímání hudby a zpěvu desku ještě více osvěžuje. Svoji úlohu zde jistě sehrál i producent a autor aranžmá Honza Gajdoš, jenž pomáhal už Tereze Kerndlové s předchozím albem. Tenhle člověk je, alespoň soudě dle vzhledu a předchozí práce, na hony vzdálený jazzovým a popovým standardům a možná i díky tomu se mu podařilo výrazně hudbu Kerndla odlehčit; přitom ale dokázal udržet všechny charakteristické prvky daného žánru.

Dalším velkým plusem "Golden Evergreens" je i fakt, že se oba neženou do nějakých vokálních eskapád a spíše nechávají hlasy přirozeně splynout s hudbou. Dřív v těchto přehrávaných polohách nezněl Kerndl právě dobře a v kombinaci s velkým orchestrem se blížil v dosti písničkách kýči. I to se změnilo. Novinku natočil s daleko menším tělesem; deska tak zní daleko intimněji a má zkrátka i blíž k posluchači.

Kapitolou samou pro sebe je jediná původní písnička, kterou Kerndlovi složil zmíněný Honza Gajdoš a která je na albu hned ve dvou jazykových verzích. "Loving Me Like You Do", respektive "Největší láska" sice není tak kvalitní jako ostatní písničky, ale na druhou stranu celkem přirozeně mezi ně zapadne. Obě verze mají něco do sebe, ale přeci jen ta česká mírně vede. Jednak Laďu Kerndla neslyšíme tak často zpívat česky, což je velká škoda, a především se její text váže na jeho boj s rakovinou.

Po předchozích albech a dosti drastickým vystoupením ve finálovém klání X Factoru jsem ke "Golden Evergreens" přistupoval s určitým despektem. O to větší překvapení jsem nakonec zažil při jeho poslechu. Jako by se Laďa Kerndl přestal snažit být českým Frankem Sinatrou, ale začal být sám sebou - prostě Laďa Kerndl.