Vesmír je báječné místo pro techno
Názvy skladeb jako "Love In Space", "I Lost My Heart To A Starship Trooper" nebo "Theme From Star Wars" nám zní jako ozvěna z časů, kdy na tanečních parketech v druhé polovině 70. let dováděla generace "Hvězdných válek". Třicet let poté se žádná filmová společnost neodváží natočit sci-fi film z vesmíru, protože by to nikoho nezajímalo. NASA po drastických škrtech na kosmické programy živoří a evropský program se po slibném začátku zadrhl. Západ už možná nevěří ve smysluplnost vesmírného objevování jako tehdy, přesto dnešní klubbeři nad výše zmíněnými tracky labužnicky pomlaskávají. To v lepším případě. V tom horším spěchají domů udělat jejich remix. Kosmické disco je znovu v módě.

Zatímco v Americe disco horečka skončila v roce 1979 mohutnou kampaní rockerů "disco sucks", v Evropě pokračovala dál a žánr mohl mutovat do nejrůznějších obskurních podob. Jednou z nich bylo kosmické disco, které spojovalo večírkovou kulturu s estetikou populárních sci-fi filmů. Přiléhavé kostýmy vesmírných bojovníků ale hudební žánr ještě nedělají, nové zvukové efekty ano. V případě kosmického diska to byly nově dostupné přídavné moduly k syntezátorům, z nichž nejtypičtější byl arpeggiator, jehož použití evokovalo průlet kosmické lodi. Přesně na tomto zvuku je postaven track "I Feel Space", kterým norský producent Hans Peter Lindstrøm v roce 2005 vrátil na naše taneční parkety opojnou závrať z hudebních procházek po vesmírné dálavě. Singl a následné album "It's A Feedlity Affair" vydané na jeho labelu Feedelity udělaly z Lindstrøm producentskou i remixérskou hvězdu a postavili ho (proti jeho vůli) do čela revivalu kosmického diska.

Evropské kosmické disco navazuje na dědictví vyfičeného německého krautrocku 70. let, obzvláště Klause Schulzeho. Jeho syntezátorové vesmírné tripy "Cyborg" nebo "Irrlicht" sloužily jako soundtrack k LSD večírkům. Jeho nahrávky obyčejně obsahovaly dvě dlouhé skladby, které zabíraly obě strany vinylu. V časech iTunes jsou nahrávky s takto rozsáhlou stopáží výjimkou, Lindstrøm si z toho ale nedělá velkou hlavu. Jeho aktuální, druhé autorské album "Where You Go I Go Too" (vychází v polovině září) obsahuje jen tři tracky a titulní skladba trvá skoro půl hodiny. Vesmír je přeci bez hranic.

Inspirátorem "I Feel Space" byla prý klasika "I Feel Love" Giorgio Morodera, ale všeobecně uctívaným otcem kosmického diska je Ital Daniele Baldelli. Jeho DJská show v severoitalském klubu Cosmic v letech 1979 až 1983 dala název vlně alternativní klubové produkce. Baldelli šel proti proudu a nehrál tehdy populární italo disco (komerční podoba žánru, která ovládla jihoevropské parkety a inspirovala i středoevropské diskoborce). Místo toho míchal do rovných beatů psychedelický rock, sambu, funk, electro nebo dub a často hrál desky na jiné rychlosti, než autoři původně zamýšleli. Už skoro zapomenutý inovátor Baldelli se vloni dočkal retrospektivy v podobě výběrů "Cosmic Sound" (Mediane) a letos sestavil vzdělávací mix "Cosmic Disco?! Cosmic Rock!!!" mapující italskou kosmickou scénu začátku 80. let.

Před třemi dekádami kosmické disco letělo nejvíce v Itálii, Německu a Francii, současné hvězdy space disco jsou ze severu Evropy. Když se řekne Lindstrøm a Norsko, musí se hned dodat i Prins Thomas. Společně natočili bezejmenné album a Prins Thomas má na svědomí kupu skvělých remixů a parádní mix "Cosmo Galactic Prism". Ten vyšel na belgickém labelu Eskimo, jež je vlajkovou lodí revivalu inteligentního diska. Dalším dodavatelem kosmických experimentů je americké Whatever We Want Records (Quiet Village Project, Map Of Africa, Bobby Marie) nebo Environ (Morgan Geist, Metro Area, Kelley Polar). Mohli bychom jmenovat další a další jména, kosmické disco je ale třeba chápat jen jako jeden střípek mozaiky comebacku košatého a necudného zvuku, který na konci 70. let zrodil disco a k němuž se současná klubová hudba vrací. Dávno před "Horečkou sobotní noci", Bee Gees a Michalem Davidem se kolem newyorských gay klubů vytvořila fascinující subkultura, která stála u počátku klubové scény.

Underworld mají nejlepší taneční skladbu historie?
Odpověď na otázku, kdo má na svědomí nejlepší dance track, se pokusily podat dva čtenářské průzkumy zorganizované časopisem Mixmag a stanicí BBC Radio 2. Mixmag si anketu zorganizoval u příležitosti oslav čtvrtstoletí své existence a jeho čtenáři na vrchol posadili "Born Slippy" od Underworld. (Vítězství velmi pravděpodobně patří verzi "Born Slippy.Nuxx", která zní ve filmu "Trainspotting".) Na dvojce je "Unifinshed Sympathy" Massive Attack a třetí místo patří francouzskému projektu Stardust s "Music Sounds Better With You". Celá první desítka je zde:

1. Underworld - "Born Slippy" (Junior Boys Own, 1994; 1996)
2. Massive Attack - "Unfinished Sympathy" (Wild Bunch/Virgin, 1991)
3. Stardust - "Music Sounds Better With You" (Roulé, 1998)
4. Energy 52 - "Café Del Mar" (Eye Q, 1993)
5. Prodigy - "Smack My Bitch Up" (XL, 1997)
6. Wink - "Higher State Of Consciousness" (Strictly Rhythm, 1995)
7. Laurent Garnier - "The Man With The Red Face" (F Communications, 2000)
8. Liquid - "Sweet Harmony" (XL, 1991)
9. Faithless - "Insomnia" (Cheeky, 1996)
10. Tori Amos - "Professional Widow (Armand's Star Trunkin' Funk Mix)" (Atlantic, 1996)

Posluchači druhého programu rozhlasové stanice BBC byli o něco konzervativnější a místo klubových pecek dali přednost osvědčeným rádiovým hitovkám. V čele je samozřejmě "Billie Jean", následovaná "I Feel Love" a "Sex Machine". Výsledky ankety jsou:

1. Michael Jackson - "Billie Jean" (Epic, 1983)
2. Donna Summer - "I Feel Love" (Casablanca, 1977)
3. James Brown - "Get Up (I Feel Like Being A) Sex Machine" (King, 1970)
4. Rhythim Is Rhythim - "Strings of Life" (Transmat, 1987)
5. Alison Limerick - "Where Love Lives" (Arista, 1990)
6. Soul II Soul - "Keep on Movin'" (10/Virgin, 1989)
7. Fingers Inc. - "Can You Feel It" (Jack Trax, 1988)
8. Inner City - "Big Fun" (Virgin, 1988)
9. S'Express - "Theme From S'Express" (Rhythm King, 1988)
10. The Charades - "The Key to My Happiness" (MGM, 1966)

Příliš mnoho manifestů
Kritický pohled na současnost taneční hudby podává v posledním vydání svého měsíčníku "Month In Techno" hudební publicista a DJ Philip Sherburne. Stav klubové hudby odráží celkovou krizi hudebního průmyslu a "minimal byl poslední kapka, díky které sklenice Red Bullu přetekla," hodnotí aktuální dění novinář, který před sedmi lety poprvé použil termín microhouse. Minimal, který se z tohoto žánru vyvinul v masové hnutí (hlavně v kontinentální Evropě), je podle něho symptomem hlubší krize, která má také ekonomické příčiny. Mezi nimi jsou alarmující nárůst cen vinylů, krach distribučních společností a také obtížnější možnosti cestování DJů, hlavně díky zpřísněnému režimu na světových letištích. Sherburne ale nechtěl sepsat manifest jak to třeba vloni udělal Ewan Pearson na stránkách časopisu Groove. Nechal to na oslovených kolezích (ať už hudebnících či novinářích), kteří ve zmíněné rubrice vyjmenovávají principy, jimiž by se podle nich měli současní producenti klubového hudby řídit. Čtení je to sice trochu delší, ale rozhodně je to pozoruhodný pohled pod pokličku práce mozků, které ovlivňují dění na scéně současné taneční hudby.

Strut inspiruje
Není to tak dávno, co label Strut spinkal tvrdým spánkem. Jeho probuzení jsme na tomto místě zvěstovali v únoru a kromě obnovení archívní série "Disco (Not Disco)" pro nás mezitím připravili třeba exkurzi do historie funku v Nigérii (" Nigeria 70 - Lagos Jump") a italského diska ("Essential Italo Disco Classics"). A schválně, co teď řeknete na jejich nový projekt? Strut si chce zahrát na boha (nebo televizní show) a v rámci série "Inspiration Information" plnit současným producentům sny o tom, že si zahrají se svými vzory. Jak to bude vypadat naznačí první díl, ve kterém dohodili nahrávací session detroitskému soulmanovi Amp Fiddlerovi s jeho hrdiny Sly & Robbie a Horace Andymu pozvali do studia Ashley Beedle a Mulatu Astatke. Jejich společná alba vyjdou ještě tento rok.

Label měsíce - Buzzin' Fly
Ben Watt se rozhodl založit vlastní label, když se dozvěděl, že na bootlegu jeho nevydaného tracku "Lone Cat" si namastili kapsu podvodníci. Polovina britských trip-popových hrdinů Everything But The Girl neváhala a z masteru si okamžitě nechala vylisovat padesát vinylů. Tak se zrodil Buzzin' Fly. Teď slaví pět zlatých let v divočině (jak se jmenuje jejich rekapitulační kompilace) a novými počiny dnes a denně potvrzují, že Ben Watt má zlaté ručičky.

Buzzin' Fly je od počátku synonymem pro deep house a tech-house a jsou lidé, kteří si myslí, že operují z Ameriky. Nic takového, it's a London thing. Ben Watt je při vybírání velmi přísný a vyplácí se to - release na Buzzin' Fly je zárukou kvality. Jejich tracky poznáte podle těžkého groove, spousty vokálů a jazzových či funky ornamentů. Pod značkou zatím vyšlo asi čtyřicet vinylových singlů a pět kompilací, které jsou k dostání i na CD. Teprve po pěti letech došlo na první autorské album, které Buzzin' Fly vydávají dvojici Mlle Caro & Franck Garcia. "Pain Disappears" je skvělým vykročením do druhé pětiletky. Pařížská dvojice natočila electro-popové album, které je ale jednou nohou pořád v klubové kultuře. Vzpomínejte se mnou, v polovině 90. let něco podobného dělala jedna jistá kapela. Tracy Thorn se tuším jmenovala zpěvačka a ta kapela? Everything But The...

Top alba měsíce

Diplo - Top Ranking Santogold Mixtape (Mad Decent)
Newyorská zpěvačka Santogold letos vydala vynikající bezejmenný debut, který si stojí za opáčko v bláznivém mixu, který s ní natočil král eklektických hudebních hostin Diplo. Skladby Santogold míchá s dubovými vykopávkami, současným reggae, electro hip hopem (nechybí jeho objevy Kid Cudi a Amanda Blank), dřevním soulem (A. Franklin) nebo no/new wave klasikami (B52's, Devo). "Top Ranking" je 75 minut čisté coolness, která snese srovnání snad jen s Diplovým mashupem "Piracy Funds Terrorism", který před čtyřmi léty natočil s M.I.A.

The Bug - London Zoo (Ninja Tune)
Producent Kevin Martin je kovaný experimentátor a po metalu (God) a industriálním hip hopu (Techno Animal) se před léty vrhl na dub a dancehall. Pod jménem The Bug vydal dvě pozoruhodné desky, loňské vinylové singly "Skeng", "Poison Darts" a "Jah War" ho na dostřel přiblížily estetice dubstepu. Aktuální album "London Zoo" ale dokazuje, že Martin je nevypočitatelný. Ačkoliv zmíněné singly nechybí, desce dominuje syrový zvuk dancehallu, opepřený futuristickou elektronikou. Jamajští i londýnští rappeři se postarali o bezútěšné texty, jejichž společným jmenovatelem je zvěstování blížící se apokalypsy. Nejlepší album na Ninja Tune v dlouhých, dlouhých letech.

Air France - No Way Down EP (Sincerely Yours)
Balearic revival je v plném proudu a nikde se teď nedělá lepší old school než ve Švédsku. Může za to místní idylická příroda nebo snad idylický sociální systém? Air France na promo fotkách i vypadají jako pravověrní elektroničtí hippies, kteří své počítače napájí z generátorů elektřiny na kozí bobky. Dvacetiminutová čirá slast "No Way Down" začíná v bodě, kde by se i přesladká Sally Shapiro už zastavila ze strachu z předávkování sacharidem. Jako evokace utopických snů prvních raverů nedocenitelné!

Studio - Yearbook 2 (Information)
Švédská dvojice Studio podruhé rekapituluje svoji práci a znovu zaslouží uznalé poplácání po rameni. "Yearbook 2" můžete klidně poslouchat jako jejich další album, ale pravda je taková, že se ve skutečnosti jedná o remixy a překopávky. Skoro to není poznat, Studio mají moc vtisknout cizí skladbě vlastní myšlenku, ze tří minut udělat dvanáct a po poslechu jejich verze si už na originál nikdo nevzpomene. Pod devítkou tracků z "Yearbook 2" byli původně podepsaní Love Is All, Rubies nebo Kylie, ale je to vlastně úplně jedno. Perfektní kolekce a teď už rychle do práce na bratříčkovi "West Coast"!

Daedelus - Love To Make Music To (Ninja Tune)
Jeho kouzelné licousy málokdy zklamou. Po předchozích albech, které byly hodně ve znamení hip hopu, se americký samplofonik Daedelus vrací k tanečnější produkci. Ostatně naznačilo to EP "Fair Weather Friends", jehož dvě skladby tvoří záchytný bod v někdy značně chaotické nahrávce. Co na první poslech vypadá jako lehká parodie na současnou taneční hudbu v USA, je při hlubším zkoumání nekompromisní sonický experiment, ve kterém vám Daedelus nedá nic zadarmo. Divné album, ale Daedelus to prostě takhle dělá.