Otřesný obal alba "9 Lives" mladičké zpěvačky Kat DeLuny dává tušit, že to bude další marketingový produkt, nikoli zpěvačka. Ale tak to není... To by se vám líbilo, kdybych napsal, co? Jenže ono to tak je. Další výrobek, co umí zpívat stejně dobře jako přehltit zadní obal alba slovem featuring, za kterým se skví slavnějšími jména.

Kat DeLuna se svým producentem RedOnem dali dohromady album, které je studenější než čumák zdravého psa, přitom je však řemeslně korektní a zcela jistě podle současných popových šablon. Čili - z Kat DeLuny by se shodou několika náhod klidně mohla stát další Rihanna nebo Shakira. Ostatně písničky z tohoto alba jsou nudné a podobné nesinglovým písním z alb výše jmenovaných. A jak jistě dobře víte, mainstreamově vyhnilá rádia dokáží i z podprůměrného singlu udělat hit diskoték. Fuj, hit diskoték, jak slizké...

Světlé momenty přicházejí pouze v "Am I Dreaming", kterou vytáhl specifický hlas Akona, ale i v "Rock The Snow" se zaprodaným Busta Rhymesem. Nejvíc zaujme "Animal" s neobvyklou flétnou a vlezlým refrénem. Zbytek alba je skvěle vyprodukovaná, nicméně nijak nerezonující hudba. Nezajímavé, jako playlist současné MTV. Písně jsou nerozeznatelné, splývající a vyrobené za jediným účelem - ať se při tom dobře třese. A pokud bude svítit sluníčko, bude to úplně nejvíc. To je jeho jediný cíl. Natřásejme se. Vydavatelé určitě doufali, že se z "9 Lives" vylíhne velký letní hit, což se nestalo, a další vývoj Kat DeLuny je tím asi zpečetěn. Pro rýpaly - singlovka "Whine Up" jím opravdu není.

Tohle album zní přesně tak, jak si producenti určitě přáli, a neskrývaně mu jde pouze penízky od náctiletých holčiček, co snad odešlou nějakou sms a objednají si tak supr čupr vyzvánění do mobílků. Nejde mu toho vyčíst moc až na to, že je to výrobek, nikoli hudba, a to je dost důležitý argument. Jeden bod srážím za první track, respektive za totální nesoudnost všech, co nedokázali říct: "Ne, tuhle "Intro" umaštěnost, co se povyšuje na umění, svět slyšet nesmí!".