Jakob Dylan to poprvé zkusil na vlastní triko, bez kapely The Wallflowers, kde byl ovšem zpěvákem, kytaristou a výhradním autorem. Tak proč ty sólové chutě? Vždyť The Wallflowers, i když nikdy nebyli tou nejužší rockovou špičkou, měli slušné recenze a dokonce se mohou pyšnit dvěma cenami Grammy za píseň "One Headlight", které obdrželi před deseti lety. Jakobova individuální prvotina "Seeing Things" je ale přeci jen z trochu jiného soudku.

Krása je v jednoduchosti. V jednoduchosti je také síla. Mistrem přes krásu a sílu je v první producentské lize Rick Rubin, stačí si pustit poslední Cashovy desky. Spojení mladého Dylana s Rubinem je geniální tah. Rubin se ve své práci evidentně řídí heslem "KISS" (keep it small and simple), a pokud je písničkový základ dost silný na to, aby nepotřeboval spoustu omáčky a přísad, Rubin zručně ponechá jen to nejnutnější. U Jakoba Dylana se nemusel bát, že by to nestačilo.

Na rozdíl od desek The Wallflowers je "Seeing Things" až nerocková a Dylan je tu křehkým písničkářem. Není hlasitým protestujícím buřičem a také má blíže k folkrockovým deskám Toma Pettyho a Bruce Springsteena než ke svému otci. Vystačí si jen s pár akustickými nástroji, dobrým textem, nevtíravou melodií a ono to opravdu zabírá.

Příjmení Dylan možná otevírá nejedny dveře, avšak je také velkou tíhou a závazkem. Svým sólovým debutem tomuto příjmení Jakob Dylan ostudu nikterak neudělal, naopak. Za dva roky mu bude čtyřicet a zraje ve velkého písničkáře, jenž se svými zpívanými verši vyjadřuje k bezútěšnosti dnešního světa a ačkoliv "Ďábel žije a daří se mu dobře", "Něco dobrého je na cestě".