Nas je provokatér
Když Nasir Jones alias Nas vydal v roce 1994 "Illmatic", vypadalo to na začátek obří rapové kariéry. Kvalita jeho debutu je nepochybná, stejně jako velikost jeho rapových skills, Nas ale už nikdy nenatočil nic tak dobrého. Jeho kariéra v posledních čtrnácti letech připomíná jízdu na horské dráze. Hodně lidí ho pořád považuje za nejlepšího rappera, jeho desky jsou ale zoufale rozhárané a geniální tracky střídají trapné pokusy o žebříčkové hity.

Nasirovi dost možná došlo, že už nikdy žádný další "Illmatic" nenatočí, smířil se s Jay-Z, přestoupil k možná poslednímu svobodnému hiphopovému labelu Def Jam a začal provokovat. Určitě si ještě vzpomenete na debatu, kterou rozvířil, když své poslední album nazval "Hip Hop Is Dead". Svou devátou desku chtěl pojmenovat "Nigger", ale kvůli nátlaku Def Jam musel ustoupit. Do jeho diskografie se nahrávka zapíše jako "Untitled" a Nas připomíná, že "lidi si vždy budou pamatovat, jaký je opravdový název desky a jak jí říkat".

Leckdo by ho mohl obvinit z pokrytectví, Nas však přesto jednu provokaci do konce dotáhl. Skladba "Sly Fox" a následný videoklip je ostrý útok na zpravodajství televizní stanice Fox, která podle něho zkresluje dění v Americe. Fox leží Nasirovi v žaludku od časů jeho vystoupení na benefici pro oběti střílení na univerzitě Virginia Tech. Není to ale jen odveta, od "She Watch Channel Zero" Public Enemy žádný mainstreamový rapper nepojmenoval zvůli mediokracie (vlády médií) tak adresně jako Nas. Za metalovým samplem "Sly Fox" stojí stic.man z otevřeně politických dead prez a je jasné, odkud vane inspirace. O neméně provokativní video se postaral Rik Cordero, jeden z nejzajímavějších současných autorů hudebních klipů. Paradoxem je, že když měl drsný videoklip premiéru, v médiích se mluvilo spíše o tom, že Nas podepsal novou smlouvu s oděvní firmou Fila.

Jay-Z triumfoval na Glastonbury
V MvHH jsme už dříve psali o tom, že Noel Gallagher z Oasis se pěkně naštval, když se dozvěděl, že hlavní hvězdou festivalu v Glastonbury bude Jay-Z. Brooklynský rapper se rozhodl, že mu to vrátí i s úroky a na pódium jednoho z nejprestižnějších festivalů triumfálně vstoupil s kytarou zpívajíce letitý hit manchesterských opilců "Wonderwall". Je pravda, že se neukázal jako příliš dobrý zpěvák, a když lidé dozpívali píseň sami, byla to vlastně částečně výhra i pro Gallaghera, i tak to ale byl povedený ironický šťoulec, kterého si hojně všimla i média.

"Mám smysl pro humor jako Brit," řekl pak Jay-Z na tiskovce. Snad aby si získal rockové publikum, pokračoval jeho koncert s "99 Problems" se samplovanými kytarami Slayer a "Encore" v mashupové verzi "Numb/Encore", kterou nahrál s Linkin Park. Mimochodem, coververze "Wonderwall" měla takový úspěch, že týden poté poskočil dvanáct let starý singl Oasis díky prodeji na iTunes do Top 100 britského žebříčku. Oasis mediálního zájmu využili a jen o pár dní později ohlásili vydání nové desky. Bráchové Gallagherovi, teď ještě můžete poslat do Brooklynu kytici růží jako poděkování!

Deset nejlepších indie rapperů podle XXL
Časopis XXL zůstává jedním z posledních opravdu nezávislých hiphopových médií. V posledním čísle vyhlásil desítku nejlepších rapperů, které (ještě) nezlákaly velké peníze nahrávacích společností. Někteří z nich uznali, že svět indie hip hopu je pro ně svobodnější místo k životu (Immortal Technique, Killer Mike, Bun B), jiní stále vyčkávají, jestli nepřijde velká nabídka (Cool Kids, Jay Electronica, Mickey Factz, U-N-I, Tanya Morgan). Je rozhodně zajímavé, že většina z vyjmenovaných rapperů nové generace si svoji slávu vysloužila na internetu. Kde by byli Mickey Factz nebo Cool Kids bez přízně bloggerů a co by dělal Killer Mike, kdyby nemohl vydávat své mixtapes na webu? Znamená to, že internet zachránil indie hip hop? You'd better believe that! Kompletní seznam XXL najdete zde.

"A Milli" na všech rozích
Minulý měsíc jsem si slíbil, že se v této rubrice nějaký čas neobjeví jméno Lil Wayne. A vidíte, právě jsem to porušil. Důvodem je jeho aktuální singl "A Milli", ze kterého se pomalu stává největší rapový track roku a popkulturní monstrum, které prý v New Yorku zní z každého rohu. Dobrý výkon na track, který Weezy nejspíš narapoval na jeden zátah v sirupovém rauši na minimalistický beat producenta jménem Bangladeesh. Nic na "Tha Carter III" neodráží lépe koncentrované šílenství, kterým si Lil Wayne získal fans na mixtape scéně a nikde jinde na desce jeho chrčák nezní tak dobře. Až se divím, že se do freestyle na Bangladeshův beat pustilo tolik jeho kolegů. Těžko totiž někdo z nich může být lepší než Weezy.

Že "A Milli" vyjde jako singl, bylo jasné dávno předtím, než někoho napadlo, že "Tha Carter III" prodá v prvním týdnu a milli. Nikdo ale nemohl předpovídat, jaký bude mít track dopad. Nevzpomínám si na žádný jiný hiphopový beat, který by zplodil tolik remixů. Na tom, že se do křížku s ním pustili Jay-Z, Busta Rhymes, LL Cool J, Mims, Fabolous nebo Jadakiss, není nic tak divného, ale že svůj freestyle na "A Milli" natočí i Will Smith nebo r'n'b zpěváci Chris Brown, T-Pain nebo R Kelly, to už je vážně moc. Posloucháním různých remixů skladby na YouTube.com můžete zabít jedno celé odpoledne. A pak si znovu pustíte originál a dáte mi za pravdu, že Weezy je pořád jednička.

Weezy určitě věděl, co má v kapse a v jednom rozhovoru dokonce sliboval, že "Tha Carter III" bude plný skitů, v nichž budou mladí a málo známí rappeři předvádět freestyle "A Milli". Z té doby nejspíše pochází i ten od Lil Mama, který se mimochodem docela podařil. Sám Lil Wayne na předávání cen BET představil i "A Milli 2.0", kterým oslavil žebříčkový úspěch desky. V okamžiku, kdy skladba začala klepat na Top 10 amerického žebříčku, natočil šílený videoklip, který je zcela v duchu skladby. V záběru bez jediného střihu sledujeme rappera, jak se připravuje na natáčení klipu k dalšímu singlu "Got Money". V doprovodu bodyguardů se prochází po filmovém place a působí dojmem člověka, který má permanentně zařazenou nadzvukovou rychlost. Trochu nechtěnou zábavu přináší cenzurovaná verze, ve které je prostříhána zhruba polovina slov a z Weezyho veršů tak občas zbylo jen: "I'm (cenzurováno) like (cenzurováno).".

Vedle Weezyho je hlavním hrdinou "A Milli" atlantský producent Bangladesh. Tenhle chlapík dělá beaty už dobrých deset let, když jeho rukopis je znát na prvních dvou albech Ludacrise a psal taky třeba pro 112, Missy Elliot nebo Kelis ("Bossy"). Mezi absolutní špičku ho ale dostala až spolupráce s Weezym. Můžeme čekat, že rappeři po něm teď budou chtít něco hodně netradičního. Ostatně už se to děje, stačí si poslechnout jeden ze street singlů Busty Rhymese "I Got Bass" s pořádně divnou basovou linkou. Další hit? Nechme se překvapit.

Top alba měsíce

Hugo Toxxx - Rok Psa (Bigg Boss)
V roce 2005 vypustili SuperCrooo album svého bočního projektu Dixx. Ani slovo proti ostatním počinům Superz, ale tenhle zvláštní vedlejšák je pro mě jedním z nejlepších počinů domácího hip hopu vůbec. Electro beaty, mimozemské rýmy a absolutní svoboda, to jim tehdy náramně slušelo. O tři roky později na electro mašinu Dixx navazuje Hugo Toxxx svojí sólovkou a jestli vám "Gorila vs. Architekt" přišlo jako příliš experimentální, "Rok Psa" raději vůbec neposlouchejte. Toxx se už úplně utrhl z řetězu a rapuje do podkladu vysamplovaného snad přímo od Kraftwerk ("Meleme meleme kávu"), minimalistického pípání ("Smíchov") nebo rovnou do 4/4 beatů bassline house ("Klaus") a rovnou vyhlašuje, že už nedělá hip hop, ale hypno (hip hop + techno). Jenom škoda, že stejná progrese nepřišla i v textech. U Superz se Toxxovy drsňácké řeči daly vydržet, když je střídaly absurdity Jamese Coleho, hodinová toxxická masáž na "Roku Psa" je přece jen trochu moc. I tak je to další unikátní počin Bigg Boss a důkaz, že pro Vladimíra518 a spol. neexistují žádné hranice.

David Banner - Greatest Story Ever Told (Universal)
David Banner je jižanský rapový buldozer. Když spustí, otřásá se zem a slabší povahy zezelenají a míří na toaletu. Jeden z nejosobitějších jižanských rapperů nedávno podepsal velkému labelu a na jeho páté desce je to bohužel hodně znát. Album "The Greatest Story Ever Told" se nejprve dlouhé měsíce odkládalo, a když vyšlo, odhalilo obří sedmdesátiminutový zmatek, z něhož občas prosvítají záblesky jeho geniality. Stejně jako Lil Wayne na "Tha Carter III" musí Banner balancovat mezi hip popem a svým starým hardcore stylem a hlavní problém je to, že ani jedno se mu vlastně tak úplně nedaří. Nejsmutnější je fakt, že jeho někdejší energie je pryč. Když skanduje "Fuck You Hoes", dělá to tak, aby se track dal cenzurovat. A nová verze jeho klasiky "Cadillac On 22" je tristně mělká.

Bun B - II Trill (Rap-a-lot)
Po smrti Pimp C se nad UGK zavřela voda, ale druhá polovina jižanských legend Bun B je stále naživu a soudě podle novinky "II Trill" v nejlepší formě. Jasně, že deskou se proplétají vzpomínky na zesnulého parťáka, ale až na "Angel In The Sky" nepodléhá žádnému sentimentu. Bun B jako kdyby se vrátil do časů, kdy UGK byli ještě jižanské legendy bojující na nezávislém labelu. Pravda, těch hostů je na desce možná až příliš (Lil Wayne, Chamillionaire, Junior Reid, Mya, Juvenille atd. atd.), ale i tak je "II Trill" velmi konzistentní album a určitě jedna z nejlepších letošních desek.