Za rudou oponou se rozevírá pohled na plno zajímavých postaviček s uhrančivou Mona Lisou a s majestátní Sochou Svobody v čele, pár populárních obličejů skoro jako na Seržantovi. Místo progresivní a barvité třaskaviny se na vás ale vyvalí svižný, přímočarý a překvapivě syrový hardrock. Def Leppard se příjemně osvěžili při natáčení coververzí rock'n'rollových písniček, přesto se však nenechali příliš inspirovat oprášenými hity a raději nám servírují podstatně pikantnější poslech.

Desku provází příjemná uvolněnost, za kterou vděčíme především pohodové atmosféře na turné kapely, kde vznikla většina materiálu. Skupina tak vstupovala do studia s plnýma rukama a s jasnou představou, stačilo už jenom doladit celkové aranžmá. Sympatické je přiznání, že se Leppardi už nesnaží držet krok s dobou, i když se jim to vlastně vždycky i bez znatelnější snahy dařilo, ale jde jim především o to si pořádně hrábnout do strun. Ve výsledku jsou úderní a energičtí. Svému obvyklému srdcebolnému nutkání se poddávají jen jednou, a to v tradiční marmeládové baladě "Love". Celkově se ale rázně odlepili od svých přeslazených pozlátek, kterými přezdobili svoje poslední alba.

Def Leppard se vyhrabali z tvůrčí krize, moučkový cukr vyměnili za pálivé koření, a svižně tak navazují na svoji typickou starší tvorbu z přelomu 70. a 80. let, která byla zdrojem jejich úspěchu. Skvělou návnadou je hned úvodní, ostřejší a agresivnější písnička "Go", která se dá dokonce považovat za nejlepší kus na albu. V chytlavém singlu "Nine Lives" si se skupinou zazpívala i americká country hvězda Tim McGraw, jehož manažerem je bubeníkův bratr. K téhle skladbě pak kapela natočila i videoklip.

Působivé gradace prošpikovaly splašené písničky "Bad Actress" či "Come Undone". Díky přechodům z klidnějších, ploužákových pasáží v temnější riffy jsem si celkem oblíbila i závěrečnou "Gotta Let It Go". Spádu, který deska nabírá, pak výrazně pomohla i krátká stopáž, jež se nepřekulila ani přes čtyřicet minut. Jako obvykle nehrají důležitou roli texty, které rozhodně nemají společného jmenovatele. Def Leppard šlo vždycky především o vybroušený zvuk, se kterým si zkušeně pohrávají.

S albem "Songs From The Sparkle Lounge" určitě nemůžeme spojovat kouzelná slovíčka progresivita nebo nápaditost. Stejně je ale výtečným souborem kvalitního přímočarého rocku, jak ho umí jenom tyhle starší, glam rockem a ryzím rock'n'rollem líznuté kapely.