Ačkoli se Green Day ze šablony, do které se sami albem "Dookie" zařadili, snažili vždy vysmeknout, poznali jste je i přes troje zavřené dveře. Navíc, značka Green Day znamenala jistá očekávání, jisté předpoklady i jistou úroveň a svazovala partě kolem Billieho Joe Armstronga nohy. A tak se z toho kluci punkerští vykroutili po svém - nové jméno, nový vohoz (pravda, staré škleby pro fotografy), ale hlavně nový zvuk a transparent Tady jsme, Iggy! nad hlavou. Honza Průša udělil Foxboro Hot Tubs za tuhle exkurzi do šedesátých a sedmdesátých let v hlavní recenzi souhlasnou osmičku, dalších pět redaktorů se ale v naší makrorecenzi rozdělilo na dva tábory, z nichž jeden souhlasí a druhý ne tak docela... Celkové hodnocení se nám zprůměrovalo na osmašedesáti procentech.

---

Luboš Kreč - Udrásaný skvost (8/10)
Vztah k interpretovi: Co se Green Day týče, v podstatě kladný, zvláště díky "American Idiot".

Občas se to stane - máte doma desku, která je nepochybně kvalitní, písničky šlapou jako báseň, chytlavé melodie dojímají i vaši babičku, ale ne a ne se s nahrávkou ztotožnit. Něco tomu chybí, věrohodnost, nasazení, upřímnost... Tohle se vám ovšem určitě nestane u Foxboro Hot Tubs. Nejsem bůhvíjakým milcem retro vlny, šedesátková a sedmdesátková hudba mě většinou rozčiluje, ale "Stop Drop And Roll!!!" žeru. Precizní zvuk, který v sobě kříží charisma praskajícího gramofonu s vypiplanou hi-tech modernou, drásavé předpotopní kytary, stylový vokál Billieho Joe Armstronga, obhroublý, naštvaný a melancholický v jednom. Někdy k vám skrze zakuklené Green Day promlouvají Brouci, jindy The Doors, v zápětí raní Black Sabbath. Nejpodstatnější ovšem není umné kopírování, zdařilá imitace, ale feeling a atmosféra, které s sebou Foxboro Hot Tubs nesou. "Stop Drop And Roll!!!" je jedna z nejšťavnatějších, nejsvěžejších a nejupřímnějších desek, co jsem v poslední době slyšel. Na nic si nehraje, v tom je její kouzlo. Čistá zábava.

Pavel Parikrupa - "Fun Fun Fun" (8/10)
Vztah k interpretovi: Dosud žádný. Bavíme se o Foxboro Hot Tubs a ne o Green Day, ne?

Do titulku jsem si dovolil dát název písničky od Beach Boys, protože je úderný a přesně vystihuje, o co na desce "Stop Droll And Roll!!!" jde. Vždy jsem měl rád mystifikace a boční srandaprojekty, což se tady povedlo dokonale v obou případech. A existence nezávazné kapely Foxboro Hot Tubs je také skvělým způsobem, jak si odpočinout od Green Day a odlehčit očekávání po "Americkém idiotovi". Když Clapton nevěděl kudy kam ve studiu a tvorba nových skladeb vázla, nahrál celou desku coververzí Roberta Johnsona. Armstrong & spol. si v garáži vymysleli virtuální 60's a 70's a s vervou a láskou vytvořili poctu svým oblíbeným kapelám. A není to proto, abychom žasli, ale abychom se bavili. Ti čerchmanti mají své vzory dokonale přečtené a umějí je napodobit tak, abychom je poznali ("Jo, to jsou oni, pamatujete na ně?"), a zároveň do písniček dají svůj vtip, nadhled a nápady. "Stop Droll And Roll!!!" je svého druhu dobrodružná hra, v níž prohrají jen ti, kdo v muzice za každou cenu hledají něco velkého, důležitého a závažného. Pardon, revoluční sdělení nečekejte, tohle je jen legrace.

Ondřej Michal - Špetka chytlavosti zkrátka nestačí (6/10)
Vztah k interpretovi: Green Day mě nikdy nebavili a s jejich vedlejšáky to není jiné.

Vypisovat se z mého vztahu k trojici pseudopunkerů, která o sobě v posledních několika letech dávala vědět především prvoplánovou kritikou pána Bílého domu asi nemá smysl. Na jejich hru jsem nikdy nepřistoupil a nevěřil jim ani ty stíny, které si Billie mazal kolem kukadel. Budiž jim přičteno k dobru, že své "punkerství" sami nikdy nebrali dvakrát vážně. Snad jedině před lety, v dobách svých začátků. Foxboro Hot Tubs je vedlejšák trojice Green Day a je jedině dobře, že se pánové dostali do fáze, kdy už za každou cenu nebazírují na zavedeném modelu a dokážou ukázat i jinou stránku svého muzikantství než pouze tu, kterou předvádějí před vyprodanými obřími stadiony. "Stop Drop And Roll!!!" je retro výlet do míst, kam se The Strokes, The Cribs nebo The Hives vypravili již před řadou let. Kdyby nebylo jich a jim podobných spolků, asi bych FHT přivítal s otevřenou náručí. Za daného stavu věcí ovšem musím pouze konstatovat, že zase vyšlo nijak výrazné album. Jistá dávka chytlavosti a zábavnosti se mu sice upřít nedá, ovšem po pár posleších jej stejně odložíte na hromádku kompaktů, které jste si v hlavě zařadili do šuplíku nadepsaného "snad někdy příště", a raději si pustíte partu kolem Juliana Casablancase.

Tomáš Parkan - Škoda, že má "Stop Drop And Roll" dvě tváře (6/10)
Vztah k interpretovi: Green Day? Proč ne? Rock'n'roll? It's only rock'n'roll but I love it!

Zatímco většina se o Foxboro Hot Tubs zajímá spíše proto, že jsou to přece převlečení Green Day, mě osobně zaujalo, že se někdo pokusil udělat klasickou rock'n'rollovou desku. Klasický rock'n'roll mě z jistých důvodů totiž enormně zajímá. Podle ukázek ze "Stop Drop And Roll!!!" to i vypadalo, že se jim to povedlo. Když jsem si ale poslechl tuhle desku celou, pochopil jsem, že nepůjde až tolik o rock'n'roll, ale - přesně jak píše Wikipedie - o garage rock, ačkoli s velkým vlivem šedesátých let. Líbí se mi inspirace v raných The Beatles, Rolling Stones, Jerrym Lee Lewisovi a dalších, tedy když jde skupina rovnou na věc s hodně přímočarými melodiemi. Výbornou věcí je hned první singl "Mother Mary", divoká "Sally", "27th Ave. Shuffle", ve které se ozývají tóny "My Generation" The Who nebo i poslední "Pieces Of Truth". Daleko hůř už snáším, když Foxboro Hot Tubs zašátrají v punkových počátcích a zbytečně desku komplikují. Přiznám se, že trojice písniček "Ruby Room", "Red Tide" a "Broadway" mě opravdu neoslovila. Je mi jasné, že "Stop Drop And Roll!!!" by člověk měl spíš brát jako menší hudební recesi a tedy nebrat vážně ani recenzi, jenže když ona se ta deska občas mění v nudu. Budu-li porovnávat Foxboro Hot Tubs například s Dickem Bravem & The Backbeats (samozřejmě ne stylově), pak se mi Sasha a jeho rockabilly svojí uceleností a stylovou čistotou líbí daleko víc než právě debut Foxboro Hot Tubs.

Tomáš Tenkrát - Prázdné, ale s láskou (6/10)
Vztah k interpretovi: Ke Green Day, stejně jako k šedesátkovému rocku, absolutně neutrální.

Hned z kraje se přiznám, že kdyby se mi deska dostala do ruky náhodně, asi by mě jen těžko napadla spojitost s Green Day. Nejdříve jsem je v tom vůbec nehledal, ale dal jsem si jeden velmi soustředěný poslech a kromě lehce identifikovatelného hlasu Billieho Joe Armstronga jsem odhalil i milion dalších indicií, ať už ve stylu bicích či kytary - třeba v "She's A Saint Not A Celebrity". Foxboro Hot Tubs je pak téměř dokonale dotáhlá recese a pocta šedesátkám zároveň. Už jen ten obal, který je i zezadu lehce zažlutěn, aby vyvolával dojem ohmatanosti, je prostě milý. Green Day mají v dobách Iggyho a The Kinks evidentně setsakramentsky naposloucháno. Krátké vypalovačky, ke kterým bylo inspirací mnoho přemnoho interpretů, se příjemně poslouchají, ale to je vše. Není to originální, není to ani buhvíjak senzační, je to jen dobře udělaná kopie, která v určitých chvílích může potěšit, stejně jako ročílit. Na poslech do auta nebo ke psaní článku je to ideální easy listening hudba, pokud byste si však chtěli něco vychutnávat, je třeba jít jinam. Zde jest pouze jednoduchost a chybí autenticita. Když se polonahý Iggy při podobných písních svíjel v Don Hill‘s Clubu a učil lidi stage diving, bylo to origo, tohle je plagiát, kterému podle mého chybí duše. Prázdný, leč s láskou dělaný plagiát na slušné úrovni. Stačí vám to?

---

Album: Foxboro Hot Tubs - Stop Drop And Roll!!!
Průměrné hodnocení: 6,8/10
Celkový čas: 32:42
Skladby: Side A - Stop Drop And Roll, Mother Mary, Ruby Room, Red Tide, Broadway, She's A Saint Not A Celebrity. Side B - Sally, Alligator, The Pedestrian, 27th Ave. Shuffle, Dark Side Of Night, Pieces Of Truth