Vůbec největší sranda na celém projektu její desky "Trendy" je všude zdůrazňovaný fakt, že si za vším stojí sama, dokonce je uvedena jako executive producer. Tak fajn, přistupme na hru, že Sandra Bell je sebevědomá mladá patnáctka, která dva roky sama připravovala desku, klipy a není jen zpívající loutkou, jak popové hvězdičky bývají. O to je to horší, protože člověk, který chce dělat moderní pop sám za sebe, by nikdy nenatočil něco takového.

Srovnání s Ewou Farnou, kterou se tým kolem ní snaží nejrůznějšími cestami do lidí nacpat, kulhá hned v tom nejdůležitějším. Zatímco její desky jsou výborně udělaný komerční produkt s holkou, co umí skvěle zpívat, "Trendy" je špatně udělaný komerční produkt s holkou, co zpívat moc neumí. A v takovém případě nepomůže všechno to PR, které se odevšad valí. Sandra má jen dobře udělaný obal, uvnitř něhož je pouze velké nic. Jasně, prodávat se to možná může, ale v dnešní době, kdy se neprodává skoro nic, tomu nevěřím.

Jo, hudba? Půlka balady a půlka diskotékové tucky. Naprosto nejlepší je úvodní intro, které by se neztratilo třeba na úvod nějaké europopové desky z devadesátých let, Twenty For Seven, Snap, možná i Enigmy (se znatelně horší produkcí) nebo tak. Pak už ale začne Sandra zpívat.

Z Ewy Farné asi jednou bude velká zpěvačka. Ze Sandry Bell nebude nic. Bod nad minimální jedničku jejímu debutu dávám jen díky intru a docela obstojné popůvce "Ve snu budem lítat". Jsem prostě hodný recenzent, který se na všem snaží najít něco dobré.