Kutnohorská parta Rybičky 48 o sobě dala poprvé vědět předloňským debutem "Adios Embryos". Novinka "Amores Perros, voe" pokračuje v nastoleném pop-punku. Bohužel až moc důsledně. O nějakém posunu nemůže být ani řeč, obě desky zní v podstatě stejně. Tomu se však nelze až tak divit. Styl, který Rybičky předvádí, stojí více než na kreativitě hlavně na energii a zábavě. Trio si navíc hned svým debutem získalo solidní posluchačskou základnu a tím spíš není důvod něco měnit. "Amores Perros, voe" je tedy stejně jako prvorozený sourozenec rádiový popík pod rouškou zvukově uhlazené kytarové dravosti.

Hlavní dvě zmíněné přednosti neopunku a pop-punku, tedy energie a zábava, fungují v případě Rybiček 48 jen napůl. Energie je na desce dostatek, o tom žádná. Skladby nejsou nijak složité, přesto mají dostatečnou šťávu a docela dobře si dokážu představit CD v přehrávači na mejdanu. Rybičky 48 mají smysl pro chytlavé popové melodie, kterými je prošpikované celé album. Zdařilá je titulní singlovka "Emily" s kytarovým motivem připomínající americké Blink 182. Kutnohorští mladíci však umí i náležitě zrychlit, což dokazuje zejména "Spratek", necelou minutu a půl dlouhá nadupaná riffovačka. Cizí jim nejsou ani pomalejší a něžnější záležitosti: při baladě "Ondrova pomalá", začínající akustickou kytarou, slzami zvlhne nejedna dívčí tvář.

Právě zaměřenost na mladší publikum je ale největším problémem Rybiček. Deska může být totiž zábavná pouze pro ně, velké úspěchy v nováckém, výhradně teenagersky zaměřeném Esu jsou toho důkazem. Většina textů rozebírá vztahy, rozchody, dobývání dívčího klína, ona nechce jeho, on nechce ji... Samozřejmě, láska a vztahy jsou vážná věc a jakkoliv se punkeři snaží mít nadhled (viz titulek jakožto část jednoho z textů), některé texty působí kýčovitě, skoro stupidně a trapně. Sami hudebníci si naštěstí na básníky nehrají, jde jim hlavně o srandu. A i ta se nakonec ve světlých okamžicích najde, třeba v úvodu skladby "Romantik": "Proč líbám dívku na rtíky, jež jemné jsou jak růže. Proč nelíbám ji na prdel, když stejná je to kůže."

Naprosto zbytečným tahem je zařazení dvou rádiových, velmi podobných verzí singlů "Emily" a "Ooou" na konec desky, ale budiž. Větším problémem je pro mě zpěv-nezpěv frontmana Jakuba Ryby, který neoplývá zrovna příjemnou barvou hlasu, o čistotě a intonaci ani nemluvě. Celkově je "Amores Perros, voe" průměrné album, které si své posluchače jistě najde. Osobně si však radši pustím Iné kafe nebo Jaksi taksi, když už teda pop punk.