Kloubouk dolů před Gabrielem Garciou, zpěvákem a tahounem skupiny Black Tide, který je ze členů nejmladší, teprve patnáctiletý. A taky před fotografem, který zvládl udělat, aby kapela vypadala o pět let starší (a nemůžou za to jen dlouhé vlasy). Garcia & spol. každopádně dokázali hodně na svůj věk, to je bez diskuze. Ta ale snadno začne, zaposloucháte-li se do debutu "Light From Above".

Vlastně k té diskuzi nemusí dojít, jste-li hodně mladí fanoušci rockové muziky bez přístupu ke starším deskám nebo naopak z jejich přehrávání už unavení starší metalisté. Pak totiž budete z desky potěšení až nadšení (jako to mají povinně pisatelé promo materiálů - to musí být práce...). Rázem se přenesete o 20-25 let zpátky, do doby, kdy metalové legendy notně přispívaly k rostoucí oblibě tohoto žánru. Takže ti z vás, kteří nemáte se zařazením do takové skupiny problém, nečtěte dál, k bodovému hodnocení přidejte aspoň dva až tři body a ušetříme si tu diskusi.

Té se těžko vyhne, bude-li poslouchat Black Tide někdo, komu nestačí nástrojově zručně zahraná kopie starého stylu. Na začátku "Warriors Of Time" už to není jen kopie Metalliky, to už je obšlehnutí jak sviň. Je hezké, že kluci a autor biografie na jejich webu (úzce propojeného s profilem na MySpace.com) zmiňují další vlivy pro jejich muziku, ale i Indiana Jones by je v jejich přehrávání osmdesátkového metalu měl problém najít, jestli vůbec, tak jsou to malé drobečky.

V "Give Me A Chance" začátek připomene Soundgarden, ale bohužel je to poslední náznak, že na by na desce mohlo znít něco jiného. Škoda že producent Johnny K z Disturbed nezkusil klukům trochu rozšířit obzory, maximálně v "Let Me" se trochu zdá, že slyšeli i novější, na metalu postavené subžánry. Ani zpěv nezachrání zbytek, když už muzika je tak neoriginální (ale kromě dvou výjimek má deska rozumnou délku skladeb), je klasicky metalový - spíše ve vyšší poloze, hodně nevýrazný, což ale není problém jen Black Tide. Ale tady je dobré vzít v úvahu věk.

Hodnocení dává mou jasnou odpověď na otázku, zda má cenu poslouchat něco, co tady bylo tolikrát, bez jakékoliv přidané hodnoty. Nízký věk, i přes respekt, nestačí. V hodnocení se ale přece jen trochu odráží. Možná si počkám na další desky, protože Black Tide by měli dostat šanci ukázat nějaký vývoj, přijít s něčím svým, jako to dokázali mnozí z jejich vzorů.