Pitchfork debutové album britské party Does It Offend You, Yeah? "You Have No Idea What You Are Getting Yourself Into..." odstřelil jako hodně nedůstojnou náplň dlouhé čekačky na novou desku Klaxons. Naopak časopis Rolling Stone kapelu směle vytáhl do společnosti nejnadějnějších jmen pro aktuální rok. Honza Sedláček s ním v naší hlavní recenzi nadšeně souhlasil a udělil prvotině Does It Offend You, Yeah? pohádkovou devítku. A co na to dalších pět našich redaktorů v makrorecenzi? Vzácně se shodli v číslech - sahali jen pro osmičky a sedmičky - s průměrným výsledkem čtyřiasedmdesát procent.

---

Luboš Kreč - Cokoli, hlavně ať to sviští (8/10)
Vztah k interpretovi: Tyhle hudební opičárny mě berou čím dál víc, i díky DIOYY?.

Asi bych se označil za konzervativního posluchače. Žádný milovník extrémní moderny a všedovolujících experimentů. Ani jsem nikdy neměl ve zvláštní oblibě elektroniku. Najdou se ale výjimky a - světe, div se - je jich čím dál víc. Ne snad že bych považoval Does It Offend You, Yeah? za bůhvíjaký výkřik surreálna, ale readingské trojce těžko upřít novátorský sound. Před rokem jsem si zamiloval Enter Shikari, DIOYY? představují jejich měkčí, tanečnější, snad i popovější verzi. Hodně kytar, občas i zboosterovaných, se tluče s mixem doslova všeho. Takhle nějak si představuju Trenta Reznora na tripu ve studiu s Davidem Bowiem. Vyložené hitovky, tutové pecky, jež rozsekávají elektro plochy a podivné zvuky a jež tlačí zběsilé punkové tempo. A do toho legrace, která z "You Have No Idea What You're Getting Yourself Into" sálá ze všeho nejvíc. O tom, čemu všemu jsou podobní, se toho už napsaly stohy. Za sebe můžu říct, že DIOYY? jsou pro mě spolu s Crystal Castles objevem roku. Na staromódního rockera dobrý, ne?

Ondřej Pravda - Dobrý zástupce scény, která možná ani neexistuje (8/10)
Vztah k interpretovi: Zvědavost na mé první celé "nu-rave" album.

Ponechme stranou plané diskuse o tom, zda nu-rave existuje, či ne, to, že DIOYY? kombinují kytarové indie vlivy s tanečními prvky, je fakt. Názvem vyzývají k zaujmutí postoje dobře, jen se svou muzikou těžko někoho urazí, to by museli hrát v jiné než dnešní době, kdy je akceptováno vše. Ze začátku mi přišlo, že je toho chemického modulovaného pískání až příliš, a vokodérovaný zpěv v "Doomed Now" mě nebaví doteď. Ale jak víc a víc poslouchám, slyším ty indie vlivy a v kombinaci s pařící rytmikou mi přijde přístup DIOYY? neotřelý. Hned druhá "With A Heavy Heart..." je pecka, u které jsem zavzpomínal kromě jasných Prodigy i na PWEI, a to už se dlouho nikomu nepovedlo. Občas se objeví i slušná melodie, která se pípáním a kytarama nenechá zadusit. Postoj nic moc neřešit, užít si bez hranic je znát na celkové lehkosti desky. Je možné, že Klaxons nebo jiní jsou lepší, ale mě DOIYY? jako vzorek z "nu-rave scény" připadá dost v pořádku. A posun u druhé desky, bude-li, mě bude zajímat.

Lukáš Franz - Další nejlepší kapela na čtrnáct dní (7/10)
Vztah k interpretovi: Znám díky remixové tvorbě, debut jsem nijak dychtivě neočekával.

Scénář podobný jako u ostatních britských kapel poslední doby - nejdřív je na mp3 blozích a (dobrých) vyhledávačích najdete coby remixéry známějších kolegů, tady například Muse nebo Bloc Party, a pak už je jenom otázka času, kdy se na stejných místech dozvíte, kudy se vydat pro debutovou desku. Does It Offend You, Yeah? jedou v kolejích moderny tvrdící, že tanec stojí nad vším, takže už trochu cítíte, že čerstvý vítr z Británie nám tak nějak zatuchá. Což rozhodně neznamená, že by chlapci z Readingu byli nějaké šméčko. Dobrá kapela to je, dokonce s několika velmi povedenými zářezy, ale bohužel i dvěma minelami, které se jim na album snad připletly z alternativního vesmíru. Does It Offend You, Yeah? zkušeně pokračují v myšlence nastolené několik let zpátky, tedy filozofie "nejlepší kapela pro příštích čtrnáct dnů". Tím, řekl bych, je asi dáno všechno. Dobrá kapela, ale nedělejme z toho událost, která si zaslouží víc než lehce nadprůměrné ohodnocení. Hrozny roku 2008 jsou někde jinde. P. S.: Nejlepší insiderská záležitost je původ názvu bandu a skladbu vyhrává instrumentálka "Attack Of The 60ft Lesbian Octopus".

Ondřej Michal - Jednoduché melodie, které musíte chvíli hledat (7/10)
Vztah k interpretovi: Zaregistroval jsem je čtrnáct dní před otázkou "Kdo jde do makra?"

Nic proti kapelám, které na škole poslouchaly dvojici Francouzů v nablýskaných kosmických helmách. I když pravdou je, že DIOYY? těch recyklačních prvků používají povícero. A proč by taky ne? Vždyť je potřeba si uvědomit, že ačkoliv osmdesátky vládnou světu, na ten opravdový boom se teprve čeká. Jisté však je, že scéna je připravená, v hledišti hlava na hlavě a opona se chvěje nedočkavostí, jen vyletět vzhůru. To, že podobných kapel se vyrojí jako švábů na odstátý ležák, bylo jasné dávno před tím, než celý humbuk začal. Z toho logicky vyplývá, že najít špetku zajímavosti a přesvědčivosti je čím dál těžší. O původnosti se nemá smysl bavit. DIOYY? kupodivu první dvě podmínky splňují. Jsou to v podstatě rockeři, kteří pochopili, že rock už dávno nejsou jenom kytary, ale taky synťáky, vokodéry nebo třeba afektovaný zpěv. Jednoduché melodie, které místy sice musíte chvíli hledat (ale opravdu tam jsou!), znamenají pouze další body pro ně. Že vám takový model nesedí? Zvykejte si, bude hůř.

David Věžník - Když musíš, tak musíš (7/10)
Vztah k interpretovi: Do dubna 2008 neexistoval.

Ach jo! (Po prvním poslechu prvních úderů "Battle Royale".) Tohle se přece nedělá! Tohle se přece dělá v blátíčkovišti, kde si hrajou Scooter s Crazy Frogem, takovýhle sprostý kopírování cizího úspěšnýho modelu, ale nedělá se to ve vodách, kde plavou Justice. Xakru! A trvalo asi dva poslechy, než jsem to překous'. Pak už nezbývalo než to pomalu vstřebávat: Does It Offend You, Yeah? nejsou jen kopírka Justice, jsou tam taky Daft Punk (sic!) a vůbec celá tahle electro-kytarová sebranka. Mlátí to do posluchače hlava nehlava a využívají při tom aktuálního hot & trendy agresivního zvuku. Je strašně jednoduchý desku "You Have No Idea What You're Getting Yourself Into" na základě toho sestřelit: jen se veze a vzato kolem a kolem ta kapela nemá ani svůj osobitý zvuk, ksicht. A stejně tak jednoduchý je ji i přesto vynášet superlativy do nebes. Tak to není. Jenže když musíš, tak musíš. Prostě to i přes to všecho šlape, má to grády, je to celkově stručný, úderný, rychlý a pudový. Baví to. Nejvíc asi "Being Bad Feels Pretty Good". Přisprostlá kopírka, ale ty písmenka, co z ní lezou, jsou čitelný.

---

Album: Does It Offend You, Yeah? - You Have No Idea What You're Getting Yourself Into...
Průměrné hodnocení: 7,4/10
Celkový čas: 38:30
Skladby: Battle Royale, With A Heavy Heart (I Regret To Inform You), We Are Rockstars, Dawn Of The Dead, Doomed Now, Attack Of The 60ft Lesbian Octopus, Let's Make Out, Being Bad Feels Pretty Good, Weird Science, Epic Last Song