Frank Sinatra je kromě jiného zřejmě také světovým rekordmanem v počtu výběrových, bilančních a rekapitulačních desek. Těžko se dají vůbec spočítat a neuvěřitelně zní jen samotná informace, že první jeho kompilace s názvem "Greatest Hits" vyšla už v roce 1940! Aktuální "Nothing But The Best" je tedy další v řadě a prvotním důvodem její existence je desáté výročí Sinatrova úmrtí. Mimochodem, ze stejného důvodu, tedy připomenout si jednu z největších kulturních a společenských osobností dvacátého století, vyšla i poštovní známka.

"Nothing But The Best" v jednodiskové podobě (existuje i verze s DVD "Sinatra In Concert At The Royal Festival Hall", což je vystoupení z roku 1971) nabízí dvacet dva zásadních položek ze Sinatrova bohatého hitového katalogu, ale zaměřena je téměř výhradně jen na šedesátá léta, tedy na působení u vydavatelství Reprise Records. Důvody, proč si desku pořídit, jsou (samozřejmě kromě nesmrtelných písní) ještě dva, řekněme technického rázu: nahrávky byly podrobeny remasteringu (a zní to opravdu skvěle) a závěrečný bonus "Body And Soul", což je kombinace Sinatrova hlasu zaznamenaného v roce 1984 s orchestrální stopou nově nahranou Léta Páně 2007.

Možná klíčovou otázkou při poslechu podobných desek je, jestli a jak dokáže Sinatra oslovit současné mladé posluchače. Přivést omladinu k poslechu swingu (samozřejmě, Sinatra měl mnohem bohatší žánrový rozptyl) se docela daří mladým zpěvákům typu Michaela Bublého (má v repertoáru hned několik písní proslavených Sinatrou) nebo Robbie Williamsovi, jenž si dokonce s Frankem střihl "virtuální" duet "It Was A Very Good Year". Ondřej Soukup se coby porotce X Factoru při hodnocení výkonu Ondřeje Rumla vyjádřil o swingu jako o mrtvé hudbě, ale s tím by se dalo zeširoka polemizovat.

Téměř určitě existují komplexnější kompilace než tato nová, ale "Nothing But The Best" připomíná Sinatru ve vrcholné formě, jako famózního zpěváka a baviče. Stejně jako už nikdy nebudou noví The Beatles, nebude ani nový Sinatra. Ve dvaceti vás pochopitelně tenhle páprda nemusí vůbec zajímat, ale za pár let vám to třeba dojde: Frankie Boy byl jen jeden, unikát, ikona. A až si budete připravovat seznam svých pohřebních písní, "My Way" je stoprocentní jistotou, že žádné oko nezůstane suché.