Předpokládám, že každý má nějakou slabůstku. Také já se musím k jedné přiznat. Při svých každodenních cestách městskou hromadnou dopravou si dávám tu námahu a všímám si, co má kdo ze spolucestujících na sobě. Moje specializace jsou hudební trika. Těžko říct, zdali podobnou zálibu sdílím ještě s někým dalším, faktem ovšem je, že si často říkám, že by nebylo od věci vypracovat sociologickou studii na téma "Hudební vkus ve vztahu k oblékání". Potisky triček totiž vypovídají o mnohém.

Někteří si možná vzpomenou na dobu dávno minulou, kdy vietnamská tržiště byla zavalena nažehlovacími logy kapel jako Manowar či Iron Maiden a kdy Eddie na vás civěl ze sedadel řetízkových kolotočů, regálů střelnic či hrudí ranařů na vesnických tancovačkách. Něco mi říká, že by se tam dal spatřit i dnes. Ačkoliv jsem si nikdy neudělal seznam kapel a následně si je pak nečárkoval při zahlédnutí jejich fanouška někde poblíž, od těch dob se zase tak moc nezměnilo. První místo této pomyslné hitparády by totiž s přehledem obsadila Metallica. Fakt, že jsme národem "bigbítu", lze považovat za všeobecnou pravdu, ovšem proč zrovna tahle kapela se u nás těší takové oblibě, je mi záhadou. Nutno zmínit, že se tento motiv objevuje na hrudích hochů téměř ve stejné míře jako u děvčat.

Další medailové pozice, bez udání pořadí, by obsadily metalové kapely toho nejtvrdšího ražení, jejichž názvy se mi nikdy nepodařilo úplně rozluštit. Vesměs se jedná o nápisy velmi připomínající to, co zbude po rozepisování propisky. Podklad pak zpravidla tvoří motivy hřbitovů, vyhřezlých vnitřností, lavorů s krví a podobné. Tady se už dá hovořit víceméně o mužské záležitosti. Dlouhé mastné vlasy, kovové pentagramy, černé těžké boty a zakaboněný výraz v obličeji jsou samozřejmostí.

Nezanedbatelnou skupinu tvoří příznivci hip hopu. Na jejich vizáži je specifické to, že si nemusí za každou cenu lepit na prsa tváře svých idolů, abyste poznali do jaké hudební sorty tito hošíci s obřími kšilty patří. Více než rozkroky u kolen a o dvě čísla větší mikiny prozradí značky jako Fubu či All Star. Zda se jedná o originální výrobky či zboží z pultů již zmíněných tržišť, je druhá věc. A propos: jedná o nejmladší část zkoumané skupiny.

Na samém chvostu pelotonu se zuby nehty drží ti, kterým se podařilo přes nástrahy dotěrného světa medií zachovat vkus a vlastně i soudnost. Jeden by ani neřekl, že jsou oblečeni v podstatě do reklamního materiálu, jehož hlavním smyslem je jednak zvýšit všeobecné povědomí o interpretovi, jednak kladně zapůsobit na prodeje jeho desek.

Ptáte se, co z toho všeho vlastně plyne? Inu, že je to s vkusem v našich zeměpisných šířkách dost nahnuté a zatím to nevypadá, že by se na tom v nejbližší době mělo něco změnit. A že nejspíš jenom na českých ulicích je možné ještě zahlédnout popraskané a seprané tváře dávno vyhaslých hvězd, jako byli Bros či duo podvodníků Milli Vanilli, kteří se již před dlouhými roky uhnízdili na hudebních skládkách.