Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto ji budou tvořit Einstürzende Neubauten, Dara Rolins, Zoot Woman a Enya.

---

Honza Průša: Einstürzende Neubauten - Alles Wieder Offen Tour 2008 - 19.4.2008 Prague (2008)

Němečtí industrialisté Einstürzende Neubauten velmi promyšleně pracují se svými posluchači. Kromě toho, že na ně chrlí opravdu velké množství nahrávek (stačí být jejich supporterem), už od roku 2004 nahrávají každý svůj koncert, na místě jej vypálí a spokojený posluchač si ještě večer odnese domů skvělý suvenýr z vydařeného vystoupení. A i když jsou ENka jedinou (alespoň nevím o nikom druhém) kapelou, která si své koncerty prodává bezprostředně po vystoupení a tato aktivita je více než sympatická, výsledný produkt zůstává hlavně suvenýrem, který sice musíte mít, ale pustíte si jej jen párkrát a pak bude ležet v poličce na CD na čestném místě mezi ostatními kousky Neubautenů. Kamenem úrazu totiž bývá zvuk a také délka záznamu. Jsme omezeni plochou dvou CD a i když kapela v půlce koncertu udělá krátké marketingové okénko, aby mohli přejít na druhý track, stále je co zlepšovat a lépe časovat. Koncert z Archy z minulé soboty trpí všemi výše popsanými neduhy. Zvuk není ideální a je horší, než se jevil v sále, místy dochází na pár vteřin k výpadkům a přerušení uprostřed skladeb. Pauza uprostřed koncertu přišla příliš brzy a tak první disk trvá jen 40 minut a druhý končí písní "Heaven Is Of Honey". Chybí čtyři závěrečné písně večera včetně té nejzajímavější "Dave?", ale je tu zbytečný dlouhý potlesk před prvním přídavkem. Dokonce chybí i první vteřiny úplně první písně koncertu "Die Wellen". Přes to všechno se ale vyplatí si CD pořídit a občas zavzpomínat na fantastický večer.
Nejlepší skladby: "Rampe / Von Wegen", "Ich Warte", "Let´s Do It A Da Da", "Die Befindlichkeit des Landes"

---

Pavel Novák: Dara Rolins - What's My Name (2002)

Zatímco si Dara Rolins užívá mateřské dovolené a obchody zaplavila její aktuální remixová deska "D2", dostal jsem chuť poslechnout si znova originální verze skladeb, které zčásti dé dvojku tvoří. A musím říct, že šest let po jejím vydání je pro mě "What's My Name" ještě příjemnější deska, než jakou byla v době svého vzniku. I dnes zní moderně a Daře se nedá upřít, že minimálně v rámci československé hudební scény natočila jedinečnou a nadčasovou desku, které byla velká škoda, že se nedostala za hranice těchto dvou států. Za své mluví i výčet spolupracovníků, mezi nimiž nechyběli třeba Matěj Ruppert nebo Dan Bárta, kteří s Darou natočili výtečné duety.
Nejlepší skladby: "Rush", "Na teba sa dívam"

---

David Věžník: Zoot Woman - Living In A Magazine (2001)

Už jsem to tu kdysi psal - u některých interpretů mám regulérní strach poslouchat jiné nahrávky než tu, kterou jsem slyšel jako první. U Zoot Woman to je zrovna debut "Living In A Magazine". Eponymnímu nástupci z roku 2003 jsem se vyhýbal doteď a to, prosím, na letošek chystají tihle Britové novou desku. Já vám nevím, ta prvotina mi prostě tak nějak ke štěstí stačí. Naplňuje mě. Je to deska neuvěřitelně lehká, písničková, pozitivní a hitová. Je tu s námi už celých sedm let, tedy daleko dýl než slovo nu-rave, přitom je daleko lepší než některé desky, co se na téhle vlně vezou. A "Nobody Knows" zní jak odpadlík z "Discovered". Miluju to. Díky jim za to.
Nejlepší skladba: "It's Automatic".

---

Tomáš Parkan: Enya - The Memory Of Trees (1995)

Irskou zpěvačku Enyu opravdu netřeba představovat a zřejmě nebude člověka, který by se s její hudbou nikdy nesetkal. Já bych si dovolil přesto vzpomenout její album "The Memory Of Trees", které, ač je to neuvěřitelné, je staré už dvanáct a půl roku. Ačkoliv mám tuhle desku spjatou spíše s Vánoci, občas ji vytáhnu i mimo svátky. Jako jakákoli jiná její deska působí neuvěřitelně uklidňujícím dojmem a pomáhá přenést se do světa, jenž nezná spěch, stres či strach z čehokoli. Svým hlasem Enya dokáže přenášet jak neuvěřitelnou sílu, tak i určitou naději a víru v to dobré. Těžko se dá popsat, proč jsem si vybral právě "The Memory Of Trees". Její desky se přeci moc neodlišují, však jsou postaveny na jejím unikátním hudebním umu, jenž zabírá přes dvacet let, a mám pocit, že ještě nějaký čas bude. Stejně jako na ostatních deskách jsou i tady maximálně dvě až tři hitovky jako "Anywhere Is" či "On My Way Home" a zbytek je vyhrazen zpívaným nebo pouze instrumentálním éterickým, ovšem méně výrazným skladbám. Myslím, že její desky jsou jen a jen o chemii, která buďto na vás působí méně či více nebo taky vůbec. Na mě působí nejvíce právě "The Memory Of Trees". A jaká je ta vaše oblíbená Enya?
Nejlepší skladby: "Anywhere Is", "China Roses"

---