Označovat dvojalbum "Shine A Light" jako filmový soundtrack je trochu matoucí. Přesnější by bylo nazvat jej dalším koncertním záznamem Rolling Stones, protože od regulérního živáku se odlišuje toliko přidáním jména režiséra na obalu a pan Martin Scorsese zde účinkuje v kratinkém mluveném vstupu na začátku druhého CD. Jinak je to "jen" další pomníček pódiové slávy kapely, co existuje pátou dekádu. Nejmladší zde uvedená píseň ("She Was Hot") má dvacet pět let!

Fanoušci na podobných deskách hledají něco speciálního, nikoliv povinné jízdy "Brown Sugar", "Satisfaction" či "Jumping Jack Flash" - v těch tisíckrát hraných a slyšených vykopávkách lze hledat jen drobné finesy a vychytávky, které si tam kytaroví stařešinové Richards a Wood implantují, aby je to pořád bavilo. To, co je na záznamu z newyorského Beacon Theatre v říjnu 2006 zajímavé, jsou rarity, málo živě představované skladby a účinkující hosté.

Buddy Guy je ten, jenž tu připomíná zárodečný bluesový kořínek Stones, Jack White je zase chlápek, co navazuje na to nejlepší z Kamenů i ze staré rockové hudby celkově, půjčuje si a transformuje. Takže jen Christina Aguilera je možná překvapením, ale o to milejší, protože je skvělá. Razantně si podmanila "Live With Me" (tedy píseň, která vznikla jedenáct let před jejím narozením...) a opět ukázala, že není žádné popíkové tintítko.

Zkuste o koncertech Rolling Stones vymyslet a napsat něco nového. Je to dost těžké, pořád se to opakuje a zcela jistě se nevyhnete slovním spojením jako "je to jen rokenrol", "Stones dál táhnou světem svou rozhrkanou káru", "Keith Richards vypadá a zpívá jako stará indiánská babička" a podobně. Na "Shine A Light" Stouni nezní ani moc unaveně, má to náboj a fandy to musí bavit, obzvláště když posloucháte Jaggera, jak s chutí zpívá špeky typu "Some Girls" nebo "I'm Free". A co teprve, až to na nás vypláznou z velkého plátna a s mohutným multiplexovým zvukem!