Luboš Pospíšil je jako tramvaj typu T3, jež zůstává pořád stejná, i když kolem jezdí novější a mnohem modernější soupravy. Rád do ní nastupuji, nechávám se unášet po různých linkách a většinou dorazím i do správného cíle. Po sedmi letech opět přijela, modernizována na variantu T3P. Úprava ji však příliš nezměnila, stále si udržuje své původní kouzlo a navenek vypadá stejně jako před lety. A jako pokaždé přiváží milostné příběhy svých pasažérů.

Od Pospíšila by ostatně asi nikdo nečekal žádné převratné změny, a tak se i "Příznaky lásky" nesou v duchu, který známe z počátku 80. let a jeho prvních sólovek. Texty, a to výborné, opět z velké většiny dodal jeho dvorní textař - básník Pavel Šrut, o hudební složku se postarali napůl jediní dva členové předchozích 5P (mimochodem - kdo si ještě dnes vzpomene že kapelou prošel třeba i David Koller nebo Jan Sahara Hedl), Luboš Pospíšil a kytarista Bohumil Zatloukal.

Ani mladá krev, kterou představují Martin Štec, Pája Táboříková a Ondřej Fencl, nevytrhuje Pospíšila z jeho bigbítových osmdesátek, naopak se dobrovolně nechávají strhnout do míst, v nichž je tento noblesní romantik pevně zakotven, ale to vůbec nevadí. Jejich zásadní přínos je totiž v dodání mladické energie. A tak přináší vitalitu a zcela ruší čtvrtstoletí, které od vydání alb jako "Tenhle vítr jsem měl rád" nebo "... a nestřílejte na milence" uplynulo.

Je pravdou, že toto album zaujme především pamětníky, kteří si vše odžili spolu s Pospíšilem, a nové posluchače asi jen těžko přitáhne. Přesto se v Top 50 nejprodávanějších desek drží již 5. týden a v jedenáctém týdnu se vyšplhalo na velmi dobré dvanácté místo. Tramvají nás jezdí pořád ještě dost. A to je příjemné zjištění.

PS: Turné k albu "Příznaky lásky" bude mít šestnáct zastávek v Česku i na Slovensku, začalo 17. dubna v Kolíně a skončí 30. května v Uherském Hradišti.