Bill Leeb a Rhys Fulber je dvojice, která je dost hyperaktivní a má několik rovin své působnosti. Tou nejhlavnější je projekt Front Line Assembly, Delerium je bokovka, která se vpracovala do komerčních vod a boduje tím, jak po svém proměňuje obraz tvorby Micheala Cretu a jeho Enigmy. Několik hitů v čele se "Silence" (ten nazpívala Sarah McLachlan) a "Innocente (Falling In Love)" je dostalo na vrcholy hitparád, oběma však dost pomohly taneční remixy z dílny dýdžeje Tiësta. Zatím poslední počin "Nuages de Monde" pokračuje v nastoleném vývoji po albu "Semantic Spaces".

Delerium začínalo s dark-ambietními kompozicemi, které si své fandy získávaly intenzitou nálad. Zmiňovaný zlom přišel na "Semantic Spaces", kdy poprvé tato dvojice výrazněji šáhla po gregoriánských chorálech a začala více pokukovat po tom, co dělá Enigma. Nestali se však její jednorázovou kopírkou, spíše šli stále svou cestou, ale postupně odpadávaly jejich dřívější prvky tvorby. "Nuages du Monde" je sférický opus s mnoha symfonickými aranžmá a orientálními motivy.

Nechybí i několik čistě popových a potenciálních záseků pro rádia, "The Way You Want It To Be" nebo "Self-Saboteur" navazují na pecku "After All" z předposlední desky "Chimera". "Angelicus" není v tomto duchu, vybočuje ze řady posledních singlů, tím více si vás však získá. Stejně tak boduje druhá návnada na desku "Lost And Found". Delerium kočírují své snahy ve dvou hlavních proudech, těmi jsou poutavé instrumentálky (právě onen "Angelicus", i když je obohacen o operní zpěv) nebo snadno stravitelné vokální písničky.

Po výběrovce "The Best Of" jsem u Deleria očekával nějaký větší návrat k jejich rané tvorbě nebo výraznější odklon od zaběhnuté rutiny. "Nuages du Monde" je pokračování po vyšlapaných liniích z posledních let. Neurazí to, dokonce bych i dal krk za to, že oproti "Chimeře" je loňská novinka mnohem vyrovnanější a povedenější.

PS: Delerium se svým aktuálním turné zavítá i do pražského Lucerna Music Baru, kde živě vystoupí 13. května.