Na počátku byl mash-up "Grey Album", pak přišel relativně rychle mezistupeň jménem "St. Elsewhere" - zásah do černého s "Crazy" udělal pro Gnarls Barkley tu nejpoctivější práci, jakou jen mohl. Byla to pouhá senzace, nebo bude divoká jízda dvojice pokračovat? Dangermouse a Cee Lo mají jasno, nelenili a chystali následovníka, který - naštěstí - nepřišel v neučesané formě hned rok po úspěchu. Zachoval se ale žánrový přesah, čímž je "The Odd Couple" blízké "St. Elsewhere".

Dangermouse zůstal věrný své průzračně vědecké alchymii a všeho umíchal přesně namíru. Poměr znepřátelených nástrojových stran nemá vítěze, jak se to stalo i minule. Šachová partie se stále hraje a Cee Lo ji textově zamotává. Potrefené náměty mu samovolně přicházejí jak na běžícím pásu, o čemž svědčí hned pilotní singl "Run" s dovětkem "I'm A Natural Disaster". Ten sice nezopakuje mánii kolem "Crazy", ale to nebude vůbec na škodu. Pokud dalším zásekem v rádiích bude teskně plynoucí "Who's Gonna Save My Soul", tak to Gnarls Barkley mají opět v kapse. "The Odd Couple" mi oproti "St. Elsewhere" ale přijde vyrovnanější a opět plné hitů.

Žánrové rozpětí je rozmanitější, náznak květinové éry je připomenut peckou "Going On". "Run" a "Surprise" mají zase šanci bodovat nejenom na letních mejdanech v Saint Tropez. Gnarls Barkley tu chrlí jednu perlu za druhou, ale třeba ve "Whatever" jim znenadání dojdou síly a nápaditost. Naopak vrcholem je s naléhavou nástrahou vyhecovaná "Open Book". Dangermouse tentokrát drobet zastrčil do pozadí hiphopové vlivy, což někoho asi drobet zamrzí. Zůstaly však soulové klenoty, "No Time Soon" je jasným příkladem.

"The Odd Couple" rozhodně nezklame ty, kdo si oblíbili prvotinu "St. Elsewhere". Gnarls Barkley neustoupili ani o píď ze svého pracovního nasazení a snahy stále přinášet nápadité hudební propletence. "The Odd Couple" je náladově barevné a bude pasovat k jarnímu pučení přírody.