Další procházku "Pop Galerií" absolvujeme s Viktorem Sodomou, který na dvaceti plátnech názorně předvede rozdíl mezi dvěma zásadními styly: jisté tahy rockovým štětcem versus naivní pastelkové omalovánky. A mezitím pár kreseb napůl cesty, ani ryba, ani rak.
5/10
Viktor Sodoma - Pop Galerie
Vydáno: 11.02.2008
Celkový čas: 66:09
Skladby: Get Down From The Tree, Zlatý důl, I Feel So Lonely, It's All Over Now, Baby Blue, Indolence, I'm So Lonesome, Hush, Haló, děťátko!, Good Bye, Ke hrám míčky jsou, Žárlivý kakadu, Parní stroj, Tygr z Indie, Kouř stoupá výš, Tenhle film, Až mi bude sto, Konec léta, Sníh a mráz, Nastupuje Amfora, Stojím zpříma
Vydavatel: Supraphon
Tento díl "Pop Galerie", věnovaný Viktoru Sodomovi, by mohl směle nést podtitul:
Kterak ve jménu podbízení se většinovému vkusu a ve jménu honby za hitem (byť by byl sebepitomější) lze pohřbít velký talent. Rozjezd cédéčka totiž obstarává skvostná sestava z období Sodomova působení ve skupině The
Matadors. Skladby, které sám zpěvák složil ve spolupráci s Radimem Hladíkem ("Get Down From The Tree", "Indolence", ""I Feel So Lonely") nebo výtečné předělávky vypůjčené od
Boba Dylana ("It's All Over Now, Baby Blue"), Johna Mayalla ("I'm So Lonesome") či Joe Southa (výtečná párplovina "Hush") totiž ukazují Viktora Sodomu jako velmi osobitého a skvělého interpreta rockových perel.
Bohužel s koncem šedesátých let přišel i konec Sodomovy snahy o rockové umění a zpěvák počal pokukovat po většinovém posluchači. Tomu ale bylo vždy třeba malinko podlézat, tu více, tu méně. Přes ono
méně s orchestry Václava Zahradníka a Josefa Vobruby dostal se nebohý Sodoma do vpravdě gomorských spárů (jak sám s oblibou na potkání vypráví)
největšího z českých bubeníků, skladatelů, dramatiků, spisovatelů a bobařů Františka "Bubnuju jak Ringo" Čecha. A to byl Viktorův definitivní konec, neb kdo padl do hlubin stupidního českého bubble-gumu, pro toho nebylo návratu.
Jiří Schelinger by mohl vyprávět. A argument, že
ohromně humorné hity "Parní stroj", "Žárlivý kakadu" nebo "Tygr z Indie" jsou dodnes častou ozdobou opileckých večírků o třetí hodině ranní, prosím pěkně, neberu.
Devatenáctce velmi nevyrovnaných písní ze šedesátých a sedmdesátých let dává korunu hitovka roku 1994 z pera Jiřího Helekala "Nastupuje Amfora" (ano, opravdu je zde opěvováno ono obskurní fotbalové uskupení) v podání jedenáctky pod vedením kapitána Karla Vágnera. Tímto vlastním gólem Sodomova "Pop Galerie" díky neuvěřitelně slabému druhému poločasu definitivně prohrává. Škoda.