Dnes již není pochyb, jak velkou osobností světového jazzu kytarista Pat Metheny je a snad nebude vzhledem k jeho věku, neutuchajícímu tvůrčímu potenciálu a muzikantskému umění příliš odvážné tvrdit, že Metheny míří k legendám jako Miles Davis, Ella Fitzgerald či Louis Armstrong. Není proto divu, že jeho nepříliš stará alba vycházejí znovu v nových edicích. Před časem se této pocty dostalo desce "Secret Story", jež vyšla v krásném balení digipacku s bonusovým CD navíc.

Původní vydání s sebou nese rok 1992 a ještě týž rok si Metheny za toto album odnesl Grammy. Ačkoli album vzniklo čistě pod hlavičkou Pat Metheny, ne Pat Metheny Group, objevují se i na něm muzikanti, kteří v PMG působili a někteří dodnes působí - od pianisty Lyle Mayse, přes basáka Steve Rodbyho až například po bubeníka Paula Wertica. Zajímavostí je i účast staršího Methenyho bratra Mikea, vynikajícího hráče na trubku a křídlovku. "Secret Story" je jediným albem Pata Methenyho, kde si jeho bratr zahrál.

Stejně jako obal téhle desky je různobarevná i jeho hudba. Pat Metheny tu jako alchymista mistrně míchá různé lektvary, které vás zavádí do různých krajin Země, do říše fantazie a částečně i do různých zákoutí vaší duše. "Secret Story" je zářným příkladem jazzového crossoveru, styly se to tu jen hemží, přičemž ale nelze říct, že by se navzájem nějak tloukly. Muzika je to velmi organická - s přibývajícím časem roste, rozvíjí se a nabaluje na sebe další a další témata. K tomu velmi přispívá účast Londýnského symfonického orchestru, díky němuž se většina skladeb ze "Secret Story" dotýká hymnických výší. Zvlášť zřetelné je to u skladeb, jejichž délka přesahuje sedm minut.

Co se týče verze 2007, musím pochválit naprosto bezchybný a téměř dokonalý remastering. Zvuk alba se velmi blíží Methenyho nahrávkám z poslední doby, jako třeba "The Way Up". Druhý disk obohacuje album o dalších pět skladeb a tím i dalších šestnáct minut. Tyto písně pocházejí z nahrávání původní verze alba, ale nedostaly se přes síto střihu. Jejich kvalita je ale naprosto srovnatelná s těmi, co se na desce v roce 1992 objevily.

Doufám, že nikoho neurazím, když se přiznám, že "Secret Story" nepatří mezi mé úplně nejoblíbenější Methenyho alba vedle "Still Life (Talking)" nebo "The Way Up", ovšem jestliže se na jeho tvorbu budu snažit dívat čistě objektivně, pak "Secret Story" bude patřit mezi jeho nejlepší kousky a tato sběratelská edice toto tvrzení jen podtrhuje. "Secret Story" verze 2007 je zkrátka výtečná.