Nejsem Pražák, ale rád a poslední dobou i často vyrážím do hlavního města na koncerty. Mám to sice blíž do Vídně, ale tam se mi v klubu nepoštěstí potkat tolik známých. Říkal jsem si, že do Prahy pojedu i tento týden, alespoň na jeden koncert. Jenomže, co si vybrat? V neděli jsem si sedl nad kalendář a začal jsem to sumírovat. V pondělí mám v Lucerna Music Baru Caribou a v úterý můžu do Sedmičky na mé oblíbence Black Dice. Nebo zajet do Brna na Lee Ranalda ze Sonic Youth či potěšit své avantgardní choutky a ve čtvrtek a v pátek vyrazit na festival Sperm? Nebo si dát něco tvrdšího? V sobotu japonský psychedelický metal Up-Tight v Chateau Rouge nebo v neděli The Dillinger Escape Plan? Opravdu těžký výběr. Překvapivě navíc v zemi, kde posluchači dávají tradičně přednost konzervativním jistotám.

Nechci, aby to vypadalo jako stížnost. Od minulých let je to obrovský pokrok a dobrá hudba se nikdy nepřejí. Koncertů aktuální zahraniční hudby je čím dál víc a dávno už k nám nejezdí jen "odpískané" kapely, které už na západě nikdo nechce a v Čechách jsou to ze setrvačnosti pořád hvězdy (Morcheeba, Hooverphonic). Je čím dál více odvážných promotérů, kteří se nebojí - s trochou nadsázky řečeno - odchytit zajímavou kapelu ve volném dni na cestě mezi Berlínem a Vídní a uspořádat jí koncert. Navíc za velmi rozumné vstupné. Zatraceně, vždyť do Prahy už dorazil i osmibitový šílenec Dan Deacon nebo ambientní Stars Of The Lid, o kterých jsme si ještě donedávna mohli číst jenom v internetových časopisech nebo pouštět na YouTube.com. Dokonce se mi zdá, že promotéři jsou v objevování žhavých zahraničních trendů mnohdy rychlejší než mnozí hudební novináři, kteří často jen nevěřícně kroutí hlavou, kdo všechno do Prahy dorazí (a tím myslím někdy i sebe).

První březnový týden byl možná vrcholem dosavadního zahlcení a nevyhnutelně nás postavil před otázku, jestli je u nás vůbec dost fanoušků progresivní hudby, aby se takové množství koncertů mohlo vyplatit. Ještě nedávno jsem měl pocit, že na koncerty okrajové hudby si chodí navzájem jen promotéři a hrstka novinářů, kteří stejně dostanou akreditaci. Odpověď nám dá až čas a mám trochu strach, že už teď vím, jak to dopadne. Třeba se ale mýlím a všechny ty koncerty MoHa!, Barbez, The Black Lips, Weedeater, Shellac, Boris nebo Boy Omega, které se chystají na jaro, budou plné osvícených lidí, kteří čtou hudební tisk v angličtině a zajímá je, co se v hudbě děje.

Leckomu určitě přidělá vrásky předposlední květnová sobota, kdy do Prahy dorazí zároveň Nick Cave a po letech zreformovaní Dinosaur Jr. Pokud chcete vidět obojí, máte beznadějnou smůlu. Za všechny nešťastné vzkázal minulý týden v týdeníku A2 a na svém blogu publicista Pavel Klusák promotérům Silver Rocket a 10:15 Promotion, jestli by nebylo lepší koncerty spojit. "Vyzýváme vás k činu, ke kterému vám náhoda dává vzácnou příležitost... Vytvořte dvojitý mejdan, minifestival, který nás jen utvrdí v tom, že tohle si nejde nechat ujít," píše Klusák v článku zamýšleném jako petice. Jak se zdá, vzkaz nepadl na úrodnou půdu, stačí si pro začátek přečíst reakce přímo na blogu. Pořadatelé koncertu Nicka Cavea 10:15 mlčí a Silver Rocket reagovali vcelku očekávatelným článkem na svém webu, v němž vysvětlují, že dobré skutky ve vyšším zájmu je zajímají podstatně méně než kontinuita jejich práce pro komunitu, kterou už několik let trpělivě budují. "Jediná symbióza, o kterou nám jde, je symbióza s lidma, který sledujou aktivity Silver Rocket a podporujou je - ať je to koncert na mlejně v Byšicích nebo koncert Dinosaur Jr. v Paláci Akropolis," stojí tam. Poslední kapitolu celé kauzy pak připravil jistý vtipálek na fóru webu Silver Rocket, který sepsal parodickou petici, podle které by své koncerty měli spojit spíše Nick Cave a Scooter, jež shodou okolností v Praze hrají týž den.

Budeme si prostě muset zvyknout, že hudby i koncertů v nabídce je více, než stihneme zkonzumovat. Spojovat vystoupení hvězd není řešení. To má v ruce (respektive v peněžence) každý z nás, kdo zaplatí za vstupenku na ten nebo jiný koncert. A je jen na nás, jestli budeme na podzim chodit na stejně pozoruhodné koncerty a nebo nás zase čeká jen nadávání na to, jak se tady nic neděje. Ptáte se, na co jsem nakonec v tom nabitém týdnu šel? Na nic. Jistě, přiznávám, že je to ostuda, ale ze zoufalství jsem dal přednost víkendu s rodinou. Sakra, doufám, že ostatní fans byli méně shnilí.