S přítelkyni jsme se připojili až v Brně. Jen co jsme nastoupili, vyfasovali jsme vstupenky, odznáčky a samolepky s logem kapely. Do posledního místa zaplněný žluto-modrý autobus se rozpínal dobrou náladou: promítaly se dokumenty o hiphopovém freestylu a historii Motown, na závěr běžely jamajské klipy. Poslední nutná zastávka proběhla v Mikulově, zaútočili jsme na benzínku a pak už se pokračovalo rovnou na Vídeň.

Ve dvě odpoledne výprava zaparkovala u klubu Planet Music Hall. Do začátku soutěže zbývaly tři hodiny, a tak se valná většina osazenstva vydala do města. První kroky po hlavním městě Rakouska ale připomínaly procházku městem duchů - sem tam člověk, pár aut, jinak mrtvo. Aby ne, naši jižní sousedí ctí neděli, obchody mají ze zákona zavřeno. Nicméně čekání nakonec uběhlo celkem rychle.

V pět jsme se tedy přesunuli ke klubu a jali se čekat na první vystupující. Planet Music Hall je sál velikostně srovnatelný třeba s brněnskou Flédou, konají se zde ale především rockové koncerty. Na rozehřátí se pro pár přihlížejících představila partička z Česka s názvem Salamandra. Úvodní nadšení okamžitě utnul celkový projev kapely. Parodie na Nightwish v nejvyšší možné míře, pokus o operní zpěv v podání klávesistky se nepovedl a ani hřímající frontman to nezachránil. Jediné, co Salamandře scházelo k tomu, aby byla totální kopií, bylo typické oblečení, v němž frontmanka Nightwish vystupuje. Po české ochutnávce začal maratón domácí produkce. První na řadu šla kapela z Vídně nazvaná Lox - P. Projekt o třech členech, kteří si vystačili s bicími, kytarou a počítačovou stopou, totálně odrovnala vokalistka. Nejenže byla během prakticky celé dvacetiminutovky mimo rytmus, její hlasový projev by nestačil ani na první kolo SuperStar.

Začínal jsem se těšil, že další parta přinese do zatím velmi vlažného publika trochu života, přeci jen název i hudební styl k tomu sváděly. Bohužel ska-swingový band Pirata Rossa se minul účinkem. Leader stylizovaný do Elvise předváděl na pódiu spíše vlastní orgasmus než zpěv, dechová sekce čítající tři hudebníky se zase nějak nemohla sejít. Ze solidního skáčka se stalo nehmatatelné nic. Následující kapela Frosted Soul si ze Salzburgu přivezla i pár fanoušků, kteří jim pod pódiem vytvořili důstojnou atmosféru podpořenou svitem prskavek. Frosted Soul bych přirovnal k hlučnějším Clou, jinak se od svých českých kolegů příliš nelišili. Zpěvák nepříliš dobře frázoval, a tak jedinou zajímavostí byl asi dvanáctiletý bubeník party, který překvapil vyváženým výkonem všechny přítomné.

Celkově panovala v klubu hodně uvolněná atmosféra, většinu skupin podporovala větší či menší parta fanoušků; soudnost některých ječících fanynek však neznala hranic. Jak se blížil závěr večera, klub se také docela slušně zaplnil a atmosféra s každým dalším vystupujícím houstla. Inu, lidé se přišli, jak už to bývá, pobavit a zapařit. Za českými fans zavítal několikrát bubeník Jaro, jen tak nasát atmosféru, pokecat, zasmát se. Čekání na půl desátou bylo ovšem i bez tak malým utrpením.

Po rakouském trojboji následoval italský metalový projekt The Crimson Sunset, který by ve svém hudebním žánru mohl platit za dobrou kapelu, nesměla by to však kazit jedna věc - Italové zahráli v podstatě pouze převzatý repertoár. Po nich následovala další domácí kapela The Incredible Fake. Ve svém profilu měla napsáno, že hraje funpunk, otázkou ovšem zůstává, co si pod tím sami hudebníci představují, neboť to, co předvedli, byl nefalšovaný metal. Zpěvák s vizáží Dolpha Lundgrena, ale bez svalů, toho víc nakecal, než odzpíval. Ještě že se pomalu začalo schylovat k "českému finále". Předtím si ještě pódium zamluvila vídeňská kapela Bach4. Klasický pop-rock, který kazila otřesná němčina sympatické zpěvačky, byl asi tím nejzajímavějším a nejstravitelnějším, co jsme do té doby mohli v klubu Planet Music slyšet. To už se ale začali všichni čeští příznivci tlačit k pódiu, aby vytvořili svým favoritům vřelé přivítání.

United Flavour nastoupili před natěšené české fans v plné sestavě a ve skvělé formě. První řady si pro sebe samozřejmě zabrali účastnící zájezdu, ale ani zbytek klubu - aspoň to tak vypadalo - neodolal nakažlivému mixu v podání multikulturního uskupení z Prahy. Carmen se nezdržovala s průpovídkami během songů a jedna pecka navazovala na druhou. Kdyby to šlo, United by jistě odehráli více než vyhrazenou pětadvacetiminutovou show.

Pak ještě půlhodinové čekání na výsledky a moderátor večera už stál před mikrofonem a publiku oznámil: "The winner of this quarterfinal round is...United Flavour from Czech Republic!" Nevím, jestli se dalo čekat něco jiného, nikdo lepší ten večer v Planet Music klubu nezahrál. Na Češích bylo vidět, že spolu vystupují již delší dobu a jsou vyhraní. Zbytek kapel se spíše hledal. Uvidíme, jak to bude v semifinále, kam společně s United Flavour postoupili ještě Lox - P a Frosted Soul.

Těsně před odjezdem si skupina pozvala do horní části autobusu všechny zúčastněné a Djei jim poděkoval za podporu. Odměnou bylo pár lahví šampaňského narychlo zakoupených na vídeňské benzínce. Cesta zpět pak probíhala ve znamení filmu "Čtyři pokoje", do nějž přispěl mimo jiné režisér Quentin Tarantino; většina autobusu však usnula. V Brně jsme vystoupili ve dvě ráno. Kdo by měl zájem, 23. března si může udělat výlet do Vídně, ten den se totiž koná semifinále.

United Flavour, Austrian Band Contest, Vídeň, Rakousko, 24.2.2008

Fotogalerie