Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. Tentokrát se v ní objeví Cala gora barwinków, Volga, Katy Garbi, Nekromantix a Alison Krauss.

---

Petr Adámek: Cala gora barwinków - 24 godziny (2007)

Jako zarytého milovníka kytarových riffů všeho druhu mě rozjuchané ska nikdy neoslovovalo. Jenže při obrážení letních festivalů jsem mu neuniknul, a postupně tak začalo mým uším lahodit. Když se mi nedávno dostala do ruky druhá deska našich polských sousedů, musel jsem definitivně uznat, že i tahle muzika má svoje kouzlo. Jakkoliv si stojím za tvrzením, že ska není nijak nápaditá hudba, "24 godziny" přináší obrovskou pohodu. Cala gora barwinków nejsou typičtí představitelé skáčka, což lze slyšet hned zpočátku: klasický ska rytmus z titulní "24 godziny" střídá uvolněně rozhoupané reggae, tu a tam zazní i vlivy world music. Zábava a zase zábava, takže škatulky tu nejsou vůbec důležité. Velmi zdařilým kouskem je "Rudeboy Stylee" začínajícím známou melodií ze soundtracku z filmu "Mission: Impossible" hozenou do ska. Tato skladba a další dvě jsou zpívané v angličtině, zbývajících devět v mateřském jazyce, který je češtině přece jen relativně blízký. Při pozorném poslechu je tedy textu chvílemi rozumět, pro české ucho polština navíc působí exoticky. Až nás za několik měsíců opět pohladí žhavé sluneční paprsky, lehnu si s přáteli k vodě, nasaju kouř do plic, pustím "24 godziny" a bude mi fakt dobře.
Nejlepší skladby: "Rudeboy Stylee", "Drugie okno"

---

Dan Hájek: Volga - Pomol (2007)

Volga. "Pomol" je pátou studiovou deskou, na které Anjela Manukjan a její parta navazují na úspěch alb "Bottoms Up!" a "Three Fields". Jejich tvorba pojí neslučitelné, přesto dohromady funguje. Chladná elektronická mašinérie, orientální nástroje, ruchové smyčky a do toho nepřeslechnutelný vokál Anjely - důkazem může být skvostná "Detinushka". Místy až mrazivě podkreslený minimalistický industriál je rozmělňován vokálními linkami a melodickými motivy, hranými nejenom na akustické nástroje. "Pomol" je tak nečekané překvapení, které se neohraje a je stále co objevovat. "Tausen" a "Rubaha" vás roztančí, naopak pochmurná "Mother Volga" uhrane svými emocionálními chapadly. Pokud vás zajímá, co tato formace doopravdy hraje, nemělo by vám uniknout datum 29. února, kdy Volga společně s projektem Sonority zahraje v pražské Skutečnosti.
Nejlepší skladby: "Corn", "Detinushka", "Mother Volga"

---

Pavel Novák: Katy Garbi - Pos Allazei O Kairos (2006)

I když se jí v poslední době objevily velmi silné konkurentky, myslím, že se dá s klidným svědomím říct, že Katy Garbi je druhou historicky nejúspěšnější řeckou zpěvačkou. Na kontě má čtrnáct studiových desek a kariéru trvající přes dvacet let. Deska "Pos Allazei O Kairos" přináší devatenáct jedinečných skladeb, které jsou důkazem kvality současné řecké hudby, kdy při spojení výborných skladatelů a nezaměnitelných zpěvaček nemůže vzniknout špatné dílo. Desku prezentovaly především výtečné singly "Afti" a titulní "Pos Allazei O Kairos". Doporučuji všem příznivcům řecké muziky a těm, kteří si rádi poslechnou hudbu postavenou na živých akustických nástrojích a nezaměnitelném hlasu.
Nejlepší skladby: "Afti", "Ta Paidika Sou Matia"

---

Milan Slezák a Jan Šída: Nekromantix - Dead Girls Don't Cry (2004)

Psychobilly je poměrně specifický hudební žánr. Mixuje v sobě prvky rockabilly (potažmo rock'n'rollu) a punkrocku, kombinované s texty obsahově podobnými béčkovým hororům či sci-fi, kde zpravidla narazíte třeba i na upíry, zombíky a další příšery. Jedněmi z jeho reprezentantů jsou původem kodaňští Nekromantix vedení charismatickým vokalistou a kontrabasistou Kimem Nekromanem, jehož kontrabas ve tvaru rakve je jejich nezaměnitelným poznávacím znakem. Vždyť také nakonec právě klopot basových strun je pro daný styl něčím nepostradatelným. Kolekce skladeb na tomto CD přináší vše, co si milovník psychobilly může přát. Plíživější temné kousky (třeba titulní "Dead Girls Don't Cry") i ostřejší melodickou houpavou jízdu ("Where Do Monsters Go"). Jsou sice klasičtější psychobilly desky, ale i tohle je příjemný reprezentativní vzorek.
Nejlepší skladby: "Dead MoonWalkin'", "Dead By Dawn"

---

Tomáš Parkan: Alison Krauss - Forget About It(1999)

Na každém předávání cen Grammy se najde někdo, kdo jich sebere pět či víc a je za hvězdu. Trošku v pozadí zůstává Alison Krauss, která někdy vezme jednu, někdy tři, ale zato je sbírá systematicky rok co rok a momentálně má doma už dvacet jedna gramofónků, čímž se stala nejúspěšnější ženou ve sběru Grammy v historii. Nikoho pak nepřekvapí, že v Americe platí za největší hvězdu bluegrass a částečně country. Ovšem Evropa ji v podstatě do loňského roku, kdy natočila album s Robertem Plantem, neznala. I tak se ale zapomnělo, že není jen fantastickou zpěvačkou, ale především skvělou a velmi ceněnou houslistkou. Album "Forget About It" je jedno z mála jejích čistě sólových - ostatní většinou točí se skupinou Union Station. I když v zámoří není tolik ceněné, protože se od bluegrassu mírně odchyluje, já ho mám z jejích desek asi nejradši. A velký podíl na tom má právě absence Union Station, u nichž mi vadí mužský vokál, který zabíjí výjimečnost hlasu Krauss. Vládne hlasem, který působí na jednu stranu krystalicky andělsky, ale přitom mohutně a silně a díky svému zabarvení si ji nikdy nespletete. To vše je samozřejmě stvrzeno i vynikajícími melodiemi a muzikantskými výkony. Je velká škoda, že u nás se dívá hodně lidí na country a potažmo i bluegrass skrz prsty, připravuje se totiž o skvělé hudební zážitky.
Nejlepší skladby: "Stay", "Forget About It"

---