Nutno přiznat, že informace o datu a místě koncertu musela nemálo lidí zaskočit. Korn totiž zavítali do Česka již půl roku od své poslední návštěvy. Se svým tourbusem a pro kulisáky nikterak náročnou show navíc zamířili od Prahy na východ, do někdejšího srdce středoevropské industrializace - Ostravy. Nicméně ponuré, kovově chladné, historické i moderní krásy slezské metropole jako by byly upřímným předobrazem absurdních, smutných, místy depresivních hudebních koláží, jež měly ten večer rozpumpovat krev v žilách téměř osmi tisícům návštěvníkům ve vítkovické ČEZ Aréně.

Začátek akce byl stanoven na sedmou hodinu, přičemž v tu chvíli už halou odsypávaly nevybíravé kytarové riffy první předkapely Deathstars. Ve své teatrálnosti se tahle švédská pětka nejvíce přibližuje nepoměrně známějším a koncertně o něco "živějším" umrlcům z Cradle Of Filth. Co do hudebního projevu se ale kapela pohybuje v prostoru ohraničeném zákonitostmi industrial metalu, z nichž neustupuje ani o píď. Zajímavé, leč dnes už poměrně ohrané. To druzí Flyleaf vyrazili na steč s mnohem obyčejnější sebereflexí, která ovšem v konečném výsledku vyústila v mnohem bouřlivější reakce. Velký podíl na tom ale neslo v tu chvíli už všeobecné veselí z brzkého příchodu hlavních protagonistů.

Časový harmonogram tentokráte nelhal a Korn předstoupili před zaplněnou halu zhruba ve čtvrt na deset. Už samotné cirkusové intro doprovázela ohlušující divácká odezva, z které šel mráz (nejen) po zádech. Ve chvíli, kdy se chopil svého obludného biomechanického stojanu na mikrofon do skotského kiltu oděný frontman Jonathan Davis, se na nic víc nečekalo a jak kapela, tak "nadržený" kotel pod ní se společně pustili do názorné, asi dvě hodiny trvající ukázky na téma "Proč je mi fuk, že nu-metal je dávno mrtvej."

Korn při svých koncertních turné využívají většinou pouze jeden playlist, do nějž během šňůry zasahují jen zřídkakdy. Dostalo se tak na skladby nejnovější ("Starting Over", "Evolution"), nejznámější ("Here To Stay", "Got The Life") i ty pro fanoušky nejdůležitější ("Blind", "Freak On A Leash"). Celý večer byl v podstatě sázkou na dobrého koně, jistotu, která nemůže zklamat. Oproti oběma předchozím pražským byl potom navíc ten aktuální charakterizován několikanásobně větší dávkou divácké spontánnosti a usměvavě sdílnými muzikanty. Ti ostatně divočili, jako by snad pozapomněli, že mezi mladou generaci rockerů už hodně pátků nepatří. O vlastním (a často i cizím) potem promáčené hroudě na druhé straně barikády netřeba mluvit.

Celá performance měla mezi řádky vepsáno také jedno specifikum, které z ní činí, alespoň tedy co se dosavadních českých zastávek Korn týče, událost vpravdě výjimečnou. Evropskou šňůru totiž skupina rozjela v naprosto minimální sestavě, když z původní, po odchodu kytaristy Heada čtyřčlenné formace, to na současném Bitch We Have A Problem Tour táhne s Davisem už jen baskytarista Fieldy. Bubeník a tahoun v pozadí David Silveira si užívá rockových vavřínů na časově blíže neurčené pauze, zatímco kytaristu Munkyho váží v USA neodkladné rodinné záležitosti. Slušnou náplastí byli naštěstí bezchybně vybraní náhradníci, kteří se s živým materiálem popasovali na výtečnou. Devizu v tvrdé muzice nejvyšší, tedy profesionální muzikantské výkony doprovázené živočišnou atmosférou dle hesla "Člověk člověku vlkem", si tak Korn drží i tam, kde už se u jiných spekuluje o rozpadu. Vlastně, kdo jistojistě ví, že se něco podobného nechystá i tady? Minimálně kvůli takovým večerům, jako byl ten ostravský, bych každopádně s řečmi o konci ještě pár let počkal.

Korn, Deathstars, Flyleaf, ČEZ Aréna, Ostrava, 19.2.2008